Je desátý červen 1942. Asi si hraji na dvorku a navečer jdu s babičkou na trávu, kam chodívávala skoro denně, aby »měla co pro králíky«. Z polní cesty obrostlé travou nad naší vesnicí, odkud byla vidět i »rudá záře nad Kladnem«, je vidět i obzor, za nímž je skryto nejen Kladno, ale i Buštěhrad a vlastně také Praha.