Vážení čtenáři, milé čtenářky,
pojďme společně rozebrat zprávy z domova i ze zahraničí tak, jak Vám to naše média neudělají.
Podle nově zveřejněné studie Hnutí Duha žilo v České republice již na jaře 2021, tedy před vypuknutím energetické krize, přes 900 tisíc lidí v energetické chudobě. Již tou dobou šlo téměř o desetinu populace žijící dohromady v půlmilionu domácností. Co je však ještě více alarmující je fakt, že polovinu ohrožených tvoří rodiny s dětmi. Studie vyčíslila přímo počet dětí ohrožených energetickou chudobou, přičemž se dostala na číslo 220 tisíc. Četla jsem však i studii hovořící až o čtyř stech tisících. Ale držme se střízlivějšího scénáře – téměř čtvrt milionu dětí v Česku tak již před zdražováním energií nemělo jistotu, že jejich rodiče budou schopni v dalších měsících bez problémů hradit zálohy za plyn a elektrickou energii, tedy že si budou moci v zimě zatopit a vykoupat se v teplé vodě. Stejným problémem bylo již na jaře 2021 ohroženo na 300 tisíc seniorů, což je asi 16 % ze seniorské populace. Jako z jiného světa mi proto přijdou nedávná slova ministra Síkely o uklidnění trhu a poklesu cen. Jakého poklesu cen prosím? Nemyslím si bohužel, že by si jej kdokoliv z těch nejohroženějších skupin obyvatelstva v poslední době všimnul. Taková slova považuji za nehorázná i proto, že se podle autorů studie počet energetickou chudobou ohrožených domácností v posledních měsících oproti již dříve alarmujícícm číslům ještě rapidně zvýšil. Asi si nechci představovat, jak se musí cítit dnes pravděpodobně již více než desetina populace bojující s účty za energie, když čte slova pana ministra o tom, že je zdražování plynu vlastně dobře. Chtěla bych vidět, jak s klidným srdcem říká pan ministr z mafiánského hnutí STAN tato slova všem ohroženým důchodcům a samoživitelkám do očí.
A nejsou to jen ty nejvíce ohrožené skupiny obyvatel, které chudnou. Kvůli inflaci chudne celá společnost. Ačkoliv průměrná mzda nadále mírně v číselném vyjádření roste, reálně však o 10 % klesá. Vinou inflace se navíc i kupní síla Čechů snížila o desetinu. Za svůj výdělek si tedy lidé koupí o desetinu méně, než tomu bylo ještě před rokem. U některých profesí je propad ještě větší a činí dokonce až pětinu loňských mezd. A už vás asi nepřekvapí, že Češi jsou na tom v tomhle ohledu nejhůře ze třiceti sledovaných zemí OECD, tedy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Ze sledovaných zemí vzrostla kupní síla pouze v Maďarsku, úspory a výdělky lidí v žádné další zemi ale nebyly znehodnoceny tolik jako v Česku. Reálně to tedy znamená, že v Česku nejvíce klesá hodnota práce. A podle ekonomů bude hůř. Průzkumy ČNB a analýzy Banky Creditas ukazují, že firmy chystají lidem v příštím roce přidávat průměrně pět procent, míra inflace bude ale stále vyšší než růst mezd. Jen připomínám, že v říjnu činila meziroční inflace po prapodivném započítání energetického úsporného tarifu přes 15 %, v září tomu bylo dokonce 18 %. Tzv. Fialovu bídu vysvětlil pro internetovou televizi stream ekonom Vladimír Pikora, dle kterého stát „vrtí statistikami“, aby mohl prezentovat alespoň nějaká příznivá data. Zároveň dochází ke zdražování položek, jejichž cena nutně není spojená s rostoucími cenami energií, zkrátka jen proto, že obchodníci cítí příležitost a zboží tak zdražuje, protože zdražuje všechno kolem. Již třetina populace přitom narazila na své finanční limity a dostala se do obrovských problémů, druhou třetinu populace pak podle Pikory podobný náraz čeká v příštím roce, kdy inflace bude nadále trvat a čeká se, že se bude pohybovat na ročním průměru 10 %.
Souhrn událostí týdne z naší země musím uzavřít povzdechnutím nad arogancí kandidáta na post ministra životního prostředí, lidovce Petra Hladíka. Ačkoliv jeho jmenování ještě není jistou věcí a s ministerstvem aktuálně nemá oficiálně nic společného, rozeslal již Hladík po své partaji maily, ve kterých nabízí na ministerstvu čtyři manažerské posty. Vypadá to, že rozdělování postů půjde Hladíkovi stejně hladce, jako rozdělování bytů v Brně. A že to opět nebude úplně košer, to lidovecká morálka zjevně znovu unese.
Asi i Vás překvapila zpráva ze sousedního Německa, která připomínala spíše céčkový hollywoodský film. V Německu totiž před několika dny zasahovala policie na 135 místech v 11 spolkových zemích. Akce se účastnilo 3000 mužů a žen, takže se jednalo o největší policejní operaci v historii Německa. Z 50 osob podezřelých z přípravy státního převratu jich zůstalo ve vazbě 25. Skupina, která se údajně pokusila o převrat, je napojená na takzvané Říšské občany a byla založena v 80. letech 20. století. Její příznivci popírají legitimitu existence SRN a argumentují, že Německo není suverénním státem, ale je stále pod kontrolou okupačních mocností.
Podle tohoto hnutí je jediným legitimním státem Německá říše v hranicích z roku 1937. Cílem Říšských občanů byl státní převrat. Skupina plánovala obsadit budovu Říšského sněmu, svrhnout vládu a vyhlásit založení nového státu. Novým vůdcem Německa se měl stát jedenasedmdesátiletý obchodník s nemovitostmi Heinrich XIII Reiss, který se nazývá princem a považuje se za přímého potomka rodu, který vládl na území dnešního Durynska.
V roce 2019 ve svém projevu na akci v Curychu prohlásil, že jeho rodina měla významný vliv po tisíc let, ale byla pak zbavena práv a majetku. Ve skupině byli i bývalí členové elitních jednotek, kteří měli výcvik a byli dobře vyzbrojeni. Podle německé ministryně vnitra Nancy Feserové se členové této extrémně pravicové teroristické sítě dopustili v roce 2022 celkem 239 přestupků a skončili ve vazebních vězeních. Podle novin Bil dam Sonntag vzrostl letos počet členů Říšských občanů na 23 000 osob, z nichž 10 % je náchylných k násilí.
Celá akce je však velmi nejasná a vede k mnohým spekulacím. Je přinejmenším zvláštní, že v době zátahu už byly na místě televizní štáby, které operaci natáčely v přímém přenosu. Běžně jsou podobné akce v nějakém režimu utajení, ale v tomto případě o tom byli dopředu informováni vybraní novináři. Je třeba si připomenout, že v Německu po začátku ukrajinského konfliktu došlo k obrovské změně zahraniční politiky, což spolu s novou energetickou politikou vedlo ke zvýšenému napětí ve společnosti. Pokud by například vláda chystala nějakou větší kontrolu občanské společnosti a jejích aktivit, tak by se výskyt teroristické hrozby nesmírně hodil jako zdůvodnění přísnějšího dohledu nad svobodou tisku, projevu či shromažďování.
Děkuji za to, že jste se i tentokrát dívali a budu se těšit opět za týden!