Dne 23. února 2023 si připomínáme výročí, 120. let od narození Julia Fučíka, člena II. Ilegálního Ústředního výboru KSČ, komunistického novináře, literárního a divadelního kritika a překladatele.

Julius Fučík se narodil 23. února 1903 v Praze na Smíchově v chudé dělnické rodině. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, do Havlíčkovo ulice (dvě ulice pod Krajským úřadem směrem do města), protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál Julius Fučík desítky úspěšných dětských rolí. 

Po maturitě začal dálkově studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, kde pracoval jako běžný úředník v kanceláři. 

V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor kulturně - politického týdeníku Tvorba a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, Haló novinách a působil také nějaký čas jako dopisovatel v Moskvě.

Psal reportáže z tehdejšího Sovětského svazu, kde v roce 1917 zvítězila Velká říjnová socialistická revoluce řízená Vladimírem Iljičem Leninem a kde probíhaly obrovské změny ze zaostalé feudální země na zemi nového, socialistického typu. Do těchto celospolečenských změn a budovatelského úsilí se podařilo Komunistické straně SSSR vtáhnout tehdejší celou sovětskou společnost a vzniklo zde obrovské budovatelské nadšení. Jeho reportáž byla nazvána „Země, kde zítra již znamená včera" (z r. 1932). 

Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal J. Fučík na Pankráci, ještě dlouho před válkou. V roce 1933 pro trestní stíhání dokonce odešel do ilegality a poprvé na sebe vzal identitu starého profesora Horáka, pod kterou každodenně řídil redakční porady komunistických Haló novin z pražské kavárny Roxy.

Roku 1938 se po mnohaleté známosti oženil s Augustou Kodeřicovou, známou jako Gusta Fučíková. 

Na začátku nacistické okupace v březnu 1939 prodléval v ústraní v Chotiměři, nedaleko Domažlic u svých rodičů (Den po zahájení okupace v březnu 1939 proběhla pověstná protikomunistická zatýkací akce Gitter – Mříže).

V letech největšího protikomunistického teroru 1941–1942 byl členem druhého ilegálního Ústředního výboru KSČ. Fašisté tento ilegální výbor celý pozatýkali a všichni jeho členové byli popraveni. 

Julius Fučík byl zatčen v Praze, v bytě manželů Jelínkových na adrese U Družstva Ideál 1133/23 (tehdy ulice Chittussiho) dne 24. dubna 1942. Pamětní deska byla z tohoto domu po listopadu 1989 demokraty z městské částí Praha 4 odstraněna. 

Roku 1943 byl Julius Fučík odsouzen Říšským soudem k trestu smrti a poté byl ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven. Místo jeho tělesných ostatků je neznámé.

Fučík byl vyšetřován nejdříve gestapem v Petschkově paláci a vězněn na Pankráci v Praze až do června 1943. Od března 1943 začal Julius Fučík ve své pankrácké cele psát „motáky“ , krátké zprávy a postřehy z vězení, které se později staly obsahem jeho knihy „Reportáž psaná na oprátce“. Celkem stihl J. Fučík poslat 167 motáků, které se po válce nakonec za velkého úsilí podařilo shromáždit v rukou Fučíkovy manželky Gusty. Z vězení je vynášeli čeští dozorci Adolf Kolínský a Josef Hora. Jeden z těchto českých dozorců, žil ještě v 80. letech minulého století na Plzeňsku (někde v okrese Plzeň-sever) a podal o tom svědectví.

Gusta Fučíková a jejich rodinný přítel Ladislav Štoll, komunistický literární kritik a pozdější ministr školství a kultury, pak vydali tuto knihu.

Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, její ohlas se rychle šířil do celého světa v atmosféře vítězství nad fašismem a vzpomínky na jimi zavražděné národní hrdiny. Kniha popsala příběhy mnoha českých lidí v nacistickém vězení. Popisovala detailní obraz tohoto sadistického fašistického prostředí, to znelidštění. Popisovala jak věznění vyčerpali poslední zbytky svých sil na záchranu prostého života. Mlácení, výslechy a znova mlácení, bolest, bezvědomí a krev, a potom smrt! A v tom je síla této knihy.

Julius Fučík do poslední chvíle svého života zůstal komunistickým novinářem a přinesl svědectví o životě českých lidí chvíli před tím, než je postavili fašisté před gilotinu, nebo smrtelnou smyčku z provazu.

Julius Fučík aktivně bojoval proti fašistickému režimu, za osvobození naší republiky od fašismu a položil za to to nejcennější, svůj život. Položil svůj mladý život za tuto republiku a za lepší, a spravedlivější svět. 

Když jej popravovali, bylo Julkovi teprve 46 let!

Poslední slova která napsal v této knize jako vzkaz pro lidi, kteří přežili ty válečné hrůzy a kteří přijdou v dalších generacích po něm zněla: 

Lidé bděte! Měl jsem Vás rád!

Čest památce soudruha Julia Fučíka.