„Stačilo mizerného řízení státu i Evropské unie, maskovaného propagandou a cenzurou,“ říká v rozhovoru Ondřej Dostál, europoslanec za Stačilo!. Vyjádřil se k situaci ve zdravotnictví a rozebral i českou politickou scénu. Nevynechal ani Evropskou unii. „Foltýni našich časů bohužel vykopali ve společnosti tak hluboké příkopy, že přes ně ani Chvilky nedokřiknou; na své straně budou přesvědčovat přesvědčené a na té opoziční nikoho nezajímají,“ podotýká pak na adresu Milionu chvilek pro demokracii. Dostal se ke zvolení Trumpa a k situaci v Sýrii.
Pane doktore, ptal jsem se i Kateřiny Konečné, vaší kolegyně ze Stačilo!, zeptám se i vás. Co konkrétně za tento rok v ČR „stačilo“? Jak v tomto smyslu tento rok hodnotit?
Stačilo mizerného řízení státu i Evropské unie, maskovaného propagandou a cenzurou. Nemohu bohužel začít ničím jiným než pátečním teroristickým útokem na vánoční trhy v Magdeburku. Pořád si myslí Merkelová s von der Leyenovou, že „wir schaffen das“, že se to zvládne? Pořád si myslí Nerudová, že populistické strany straší, žádní migranti tady nejsou? Že kritici imigrační a azylové politiky jsou extremisté?
EU prohrává na všech frontách, hospodářské i bezpečnostní, ekonomicky se propadáme za USA i za Čínu, sankce jsme uvalili sami na sebe, do zahraničí šíříme barevné revoluce, úpadek a přechod k vládám teroristů či diktátorů. Lidé řekli své „stačilo“ této politice na Slovensku či v Maďarsku. V Rumunsku se o to aspoň pokusili, byť jejich volba byla zmařena, podle mého názoru nepřípustným zásahem zvenčí. V Gruzii se EU snaží přebít vítězství umírněné vlády, která nechce válku, financováním pučistů a podporou prezidentky, která se neústavním setrváním ve funkci navzdory konci mandátu a otevřenou výzvou k zahraniční intervenci za účelem popření výsledku voleb dopouští něčeho, co by naše právo označilo za velezradu.
Hned zkraje příštího roku bude podstatné, zda své „stačilo“ řeknou vládě Olafa Scholze němečtí voliči, čímž by reálně omezili manévrovací prostor i bruselské eurokomisi, která by bez podpory z Německa musela sklopit uši. A bez ohledu na to, jak to dopadne v Německu, dostanou čeští voliči na podzim možnost říci své „stačilo“ Fialově vládě a podpořit suverénní českou politiku. Rok 2024 byl prohloubením krize; rok 2025 by mohl být katarzí.
„Zdraví, právo, spravedlnost“ – to je heslo, které používáte. Takže jak za poslední měsíce vidíte Českou republiku z hlediska zdravotnictví? Co říci na nedostatek některých léků, lékařů, celkově zdravotnického personálu… Zkrátka, v jaké je české zdravotnictví kondici a co udělat pro případné zlepšení?
Zdravotnictví už třicet let nikdo neřídí. Pravdoláskaři nadávají na komunisty, ale poslední ministr, který byl schopen tvorby a udržování fungující soustavy zdravotnických zařízení, od fakultních nemocnic po zdravotní střediska na sídlištích, kde byl pro každého praktik, děckař, zubař, gynekolog a lékárna, kde šlo sehnat antibiotika vyráběná domácím průmyslem… byl onen za KSČ.
V devadesátkách proběhl v dobré víře a porevolučním nadšení experiment s privatizací zdravotnictví a zavedením pojišťoven po rakousko-německém vzoru, ale během deseti let se předlužil a selhal, nemocnice se musely draze oddlužovat, některé zanikly, některé po privatizaci přestaly plnit roli součástí sítě a přemnožila se zařízení, která jen „slízávají smetanu“ v podobě lukrativní, ale zbytné péče. Od té doby ministři nový nesystém jen flikují, v horším případě rozkrádají, což nutně musí vést ke krizi.
V poslední dekádě a zejména po covidu jsme zdravotnictví zalili neskutečnými penězi daňových poplatníků (z 220 miliard za ministra Hegera je k 500 miliardám nyní za Válka), ale přesto to nestačí – končí generace zdravotníků se vzděláním či průpravou ještě za starého, nerozbitého systému vzdělávání, mladší generace je demotivovaná, svou budoucnost se odnaučili vidět v poskytování solidární péče, neboť dobře je tomu, kdo dělá komerci a bruslí v úhradové regulaci.
Jde to změnit, nemusíme reformu vymýšlet, stačí uzpůsobit někdejší veřejný systém zdravotnictví technologiím a požadavkům 21. století, ale nestane se to bez rázného ministra, bez vazeb na miliardové zájmové skupiny ve zdravotnictví a se silným premiérem v zádech.
Českou republiku čekají v příštím roce parlamentní volby. Podle vašeho odhadu, je jisté, že vládu bude sestavovat ANO a půjde víceméně o vládu z dnešního pohledu čistě opoziční? Nebo vládní koalice předvede velký finiš a opět bude vládu sestavovat Fiala, případně Rakušan? A jak odhadujete úspěch levice v těchto blížících se volbách? Mimochodem, daří se její sjednocení na české politické scéně podle vašich představ?
Sáhneme si na dvouciferný výsledek, neboť na konzervativní levici je mnoho voličů, ale žádná jiná strana než Stačilo!. Bude to jako v eurovolbách – jako skeptik jsem čekal, že budeme mít jeden mandát, ale máme dva a o třetí nás možná připravila jen reklama, kterou těsně před volbami udělala Nerudová Filipu Turkovi. Stačilo! má v Kateřině Konečné objektivně nejlepšího lídra v zemi do debat i do vládnutí. A již brzy příjemně překvapíme dalšími, velmi silnými kandidáty; nebudu prozrazovat, ale čtenáři ParlamentníchListů.cz budou příjemně překvapeni.
Andrej Babiš není levice. On po pravdě není ani pravice, snaží se o „catch-all party“, ale dopadne jak ta opice z bajky nesoucí hrách, co jí upadl jeden hrášek, když ho sbírala, upadlo jí dalších pět a tak dále. Nejde totiž být současně pravicový i levicový, pro mír i pro dodávky zbraní, a i selhání za covidu si lidé připomenou. Asi jediné, co se Babišovi v kariéře opravdu povedlo, bylo přivlastnit si v divoké privatizaci chemický a potravinářský průmysl – trochu podobně, jako si Bakalové a další přivlastnili doly či hutě. Díky tomu ale má miliardy na marketing, které patrně přesvědčí 25–30 % voličů, že Babiš není jen veleúspěšným spekulantem, ale novým Tomášem Baťou a že nebohá Alena Schillerová blbnoucí v kostýmu hranolky bude důstojnou ministryní financí. Co k tomu dodat – leda snad, že horší než Fiala či Stanjura nebude.
Jsem zvědavý, kam dojede Filip Turek, pokud se nedohodne s Přísahou Roberta Šlachty. Pozitivní je, že jeho specifické charisma patrně přitáhne část mladých, kteří se rozhodují pocitově a díky Turkovi nebudou volit progresivisty.
Na provládní straně patrně dojde k bratrovražednému boji mezi místními borci z ODS a progresivisty o oněch zbylých asi 30 % hlasů, kde mírně sázím na zkušenější domácí korupčníky než na tým nemehel z Aspenu. Ale voliči, kteří to hodí komukoliv z pětikolky podruhé, jsou holt z té z druhé části přísloví chytrému napověz, hloupého trkni a jako takoví netvoří elektorát Stačilo!.
Víc než výsledku voleb se obávám toho, co se stane po volbách. Konkrétně že se politicky zcela amorfní ANO domluví s některou ze současných vládních stran a podrazí opozici. V pěti krajích včetně našeho Plzeňského, kde vládne ANO se STAN, se tak bohužel již stalo. Levice každopádně neprodá hlasy svých voličů, a pokud jich dostaneme dost, vynutíme si splnění našeho programu.
Některé politické subjekty do volební kampaně vnášejí kartu zdanění nadnárodních korporací a zamezení úniku dividend z ČR. Je to správná, nebo falešná karta?
Rozhodně správná. Aby se stát stal kolonií, nemusí být nutně dobyt a obsazen – v moderním světě to jde i přes peníze. Hodnota vzniká z práce, ne ze spekulace, a ta hodnota, která byla vytvořena v ČR, by u nás měla i zůstat.
Hnutí Milion chvilek pro demokracii pravděpodobně zasáhne i do nadcházejících voleb apely na „ohrožení demokracie“ v podobě vlády dnešní opozice. Budou mít demonstrace a protesty proti opozici šanci?
Myslím, že ne. Za prvé, z milionu zůstalo těch Chvilek tak dvacet, možná třicet, soudě podle početnosti jejich demonstrací. Není divu; minule Chvilky doporučily lidem pětikolku, možná to myslely dobře, ale každopádně to dopadlo jako vždycky. Dnes má i třeba samotný bloger Vidlák násobně větší sledovanost než všechny zbylé Chvilky i s Fórem24 dohromady. Za druhé, Foltýni našich časů bohužel vykopali ve společnosti tak hluboké příkopy, že přes ně ani Chvilky nedokřiknou; na své straně budou přesvědčovat přesvědčené a na té opoziční nikoho nezajímají.
Od eurovoleb sedíte také v Evropském parlamentu. Za co v tomto roce europoslance pochválit a co se naopak podle vás vyloženě nepovedlo?
Vyloženě se nepovedlo opakované zvolení von der Leyenové. Bylo to sice jen asi o 40 hlasů, ale bohužel druhé období dostala. Až vám bude Zdechovský, Nerudová, Farský či kolegové z ODS vyprávět, jak se snaží chránit automobilový průmysl nebo energetiku, nenechte se oblbnout – kdyby primárně nedali hlas Komisi sestavené paní Ursulou z klima fanatiků, šlo by vše mnohem snáze. Takto musíme pracovat s těmi kolegy, kteří mají rozum, abychom ty nejhorší „agendy“ aspoň brzdili a mírnili. Potěšující je, že pro to máme kvalitní základ s bratry Slováky ze stran Směru a Hlasu, s německými kolegy z hnutí Sahry Wagenknechtové, ale rozumná řeč je i s Patrioty pro Evropu či Suverenisty. Pokud se domluvíme s pár dalšími neutrály, případně rozumnějšími konzervativci z ECR, zvládneme vytvářet v důležitých věcech momentální většiny.
Pojďme se podívat i na události v zahraničí. Zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA vyvolává naděje na ukončení války na Ukrajině. Úřadu se však ujme až 20. ledna příštího roku. Soudě podle rétoriky a jeho ohlášených nominací do funkcí, jsou tyto naděje opodstatněné?
Určitě je to lepší, než kdyby vyhrála Harrisová a pokračovala „krasojízda“ Bidenovy garnitury. Ale nemysleme si, že by Donald Trump jevil nějakou péči o dobro Evropy; bude hrát tvrdě za americké zájmy – což dává smysl, protože je prezidentem USA, ne EU, Ruska či Ukrajiny. Jednat s ním bude potřeba tak, jak to naznačil Viktor Orbán – sebevědomě, s respektem jako rovný s rovným, ne jako lokaj. I na Ukrajině bude Trump sledovat americké zájmy. Naštěstí tam na rozdíl od kriminální (omilostněné) Bidenovy rodiny nejspíš nejede v nějakém špinavém byznysu, ale Rusům to nedá zadarmo; osobně tipuji, že s nimi pozice na Ukrajině vymění za něco jiného ve světě, co USA potřebují víc. Náklady celého průšvihu pak s chutí hodí na krk nám, Evropanům, a nejvíc to odnesou chudáci ukrajinští rekruti, kteří se dozvědí, že umírali pro nic.
Na Blízkém východě po pádu Asadova režimu v Sýrii oslabuje Írán, potažmo i Rusko. Izrael se nebojí v Sýrii vojensky zasahovat, stejně tak v Libanonu a samozřejmě i v Gaze. Můžeme s klidem přejít džihádistický původ sil, které se v Sýrii dostaly k moci? A máme počítat s tím, že do „osvobozené“ Sýrie se budou vracet syrští uprchlíci z Evropy, nebo naopak máme počítat s dalším exodem Syřanů do Evropy?
Sýrie, jejíž suverenita je zcela ignorována Izraelem, Tureckem i dalšími velmocemi, je hrozně smutný příklad, kam vedou převraty, podpora terorismu a barevné revoluce. Po ne zrovna ideálním, ale aspoň stabilním a sekulárním režimu Asadů přicházejí k vládě džihádisté. Nemyslím si, že to bude pro tamní lidi zlepšení, nemyslím ani, že by se tam hodlal někdo vracet. Zejména pro křesťanskou menšinu nebo třeba Kurdy to nevypadá vůbec dobře. A pokud dojde k osvobození desetitisíců internovaných islámských militantů, kteří se mohou vydat na kterékoliv světové bojiště nebo třeba do Evropy, nemáme se na co těšit.
Pokusme se o optimistický závěr. Co byste popřál lidem do nového roku?
Odvahu, nepoddajnost a také spoustu laskavého českého humoru, který je skvělou obranou proti jakýmkoliv pokusům o šikanu či cenzuru.
Přeji též všem voličům na podzim 2025 šťastnou ruku, ideálně s lístkem Stačilo! nad volební urnou. Ale hlavně přeji všem mír, pohodu a krásné prožití Vánoc s blízkými a přáteli.