Odehrálo se to ve stejné jednací místnosti Justičního areálu Na Míčankách a za stejně velkého zájmu mainstreamových novinářů jako loni v červnu. I tentokrát (ve čtvrtek 25. ledna 2024) rozdávala justiční stráž „vstupenky“ k sezení do nevelkého sálku těm, kdo přišli svou přítomností statečnou českou učitelku podpořit. Znovu tu byl kameraman alternativní TV Raptor, který v online přenosu zachycoval dění na chodbě pro více než dvanáct tisíc uživatelů, z nichž mnozí posílali paní obžalované na dálku povzbudivé vzkazy ještě před „zvednutím opony“. Po zahájení soudního líčení už se směl nahrávat pouze zvuk do záznamu, tak jako loni. Nejen kulisy a skladba publika, ale i vystupující aktéři (obžalovaná, paní soudkyně, státní zástupce a dva obhájci) byli stejní. A přesto se nejednalo o reprízu, neboť, jak věděl už Héraklitos, nevstoupíš podruhé do stejné řeky.
Voda v řece se každým okamžikem mění. Splašky, kterými „hlídací psi demokracie“ veřejně a neúnavně polévali pravdomluvnou učitelku od počátku její „kauzy,“ sice neztratily svůj odér, ovšem jeho intenzita se už vsákla i do rukou nosičů věder, neboť kdo s čím zachází, tím taky voní. Což je i druhý význam myšlenky antického filozofa. Že totiž i člověk vstupující do řeky opakovaně, se stává jiným než byl, když se jí brodil prvně.
Když se paní soudkyně po zrychleném přečtení textu obžaloby obžalované ptala, co se v jejím občanském i rodinném životě změnilo (za dobu, co se neviděly), zpozorněl především státní zástupce. Nezaměstnatelná učitelka popsala svou náhradní administrativní práci, kterou teď živí rodinu, protože její manžel po prvním vstupu do nenávistné řeky vážně onemocněl. Pro novináře to byl zdržující detail, který čtenáři vědět nepotřebují. Pak byl podrobně rozebírán průběh oné osudné hodiny českého jazyka z dubna 2022, kdy učitelka (po vzoru Sókrata) své žáky směrovala ke kritickému myšlení a na aktuálním konfliktu na Ukrajině je nabádala, aby si vyhledávali informace z různých zdrojů a nespoléhali se pouze na zprávy ČT. Podobný průběh mělo i červnové soudní jednání, které skončilo osvobozujícím rozsudkem. Tehdy se státní zástupce odvolal a v říjnu 2023 senát Městského soudu v Praze osvobozující rozsudek zrušil a vrátil kauzu zpět Na Míčanky k doplnění důkazů.
Stejná soudkyně, která svůj první rozsudek zdůvodnila prohlášením, že za názor obžalovaná souzena být nemůže a nebude, tedy znovu vstoupila do řeky, kterou přebrodila už loni v červnu a snažila se v jejím korytě najít svědky, z jejich vzpomínek by mohla získat nové důkazy o vině či nevině obžalované. Ale protože jeden z nalezených a předvolaných svědků byl mladistvý, byla z této části soudního jednání veřejnost vyloučena.
Při dlouhém čekání na chodbě nám činorodý kameraman alternativní Tv Raptor hlasitě předčítal další povzbudivé vzkazy těch, co na nový verdikt čekali mimo Justiční areál. K hloučku nosičů věder čtení pozdravů nedolehlo. Někteří si zacpali uši sluchátky, jiní si kopírovali ze svých starých článků dehonestující pasáže o obžalované, aby je po vynesení rozsudku měli po ruce a mohli pachem těch splašek roztěkaným čtenářům připomenout, že se mají obžalované štítit, ať už rozhodnutí soudu bude jakékoliv.
Po neveřejném „výslechu“ dvou svědků (se stejným příjmením), kteří byli dotazováni každý zvlášť, aby byla vyloučena nápověda, se veřejnost vrátila do sálu a nastal čas na závěrečné řeči. Státní zástupce se novými důkazy nedal zviklat a trval na své původní obžalobě (popírání genocidy, válečných zločinů a zločinů proti míru). Protože obžalovaná od doby svého „přečinu“ neprošla sebereflexí, setrval na původním návrhu podmínečného trestu a zákazu učitelské profese a práce s dětmi na pět let. Nejzajímavější věta státního zástupce: „Pokud obžalovaná říká nezákonné věci, pak to nemůže být kryto svobodou projevu!“
První z obhájců prohlásil, že nic z toho, co obžalovaná žákům v dubnu roku 2022 řekla, není v rozporu se skutečností a nově do protokolu uvedl, že stejně jako paní učitelka tehdy popisovala průběh a příčiny konfliktu na Ukrajině, to nyní činí veřejně i Václav Klaus. Pak zmínil výpověď mladistvého svědka (někdejšího žáka ve třídě učitelky Bednářové), který nepotvrdil, že by byl průběhem vyučovací hodiny nějak pobouřen či šokován (čímž popřel výpověď svého otce, který sice ve třídě nebyl, a přesto podal na učitelku trestní oznámení podpořené upravenou nahrávkou). Mladistvý svědek ve výpovědi řekl, že v diskuzi o tématu (konflikt na Ukrajině) žáci pokračovali i o přestávce a že někteří souhlasili s tím, co paní učitelka říkala. (Nespíš proto, že jejich rodiče používají kritické myšlení a čerpají informace z různých zdrojů. Poznámka autorky komentáře.)
Obhájce ve své závěrečné řeči do záznamu pronesl i přání, aby jeho děti byly vzdělávány tímto (kacířským?) způsobem.
Druhý obhájce požádal, aby se soud neřídil usnesením odvolacího (Městského) soudu o tom, že míra práv učitele na svobodu slova je menší než u „běžného“ občana. Neboť to diskriminuje všechny pedagogy.
Paní Martina Bednářová ve své stručné závěrečné řeči uvedla, že státní zástupce vybral z kontextu o průběhu výuky jen to, co se mu (na upravené nahrávce) hodilo a že obžalobou krátí její pedagogická práva a tím současně omezuje práva žáků na vzdělávání.
Pak paní soudkyně jednání přerušila na patnáct minut. Čtvrt hodiny je ale příliš krátká doba na sepisování rozsudku. A tak mě napadlo, že má třeba předem připravené obě varianty a teď se jen o samotě rozhoduje, kterou použije. Na chodbě jsme se semkli do ochranného kruhu kolem paní učitelky a jejích právníků, abychom je zastínili před reflektory mediálních ohařů. „V každém případě to dnes skončí odvoláním,“ vysvětlil nám tiše jeden z obhájců. „Buď se odvoláme my, nebo ten státní zástupce.“ Kdo ale vlastně v této kauze zastupuje demokratický a právní stát?
Když jsme pak vestoje vyslechli větu „Soud dospěl k opětovnému závěru… “ uvědomila jsem si, že tento druhý osvobozující rozsudek vytvořil precedent, když vpustil do naší „staré“ řeky nový proud.
Státní zástupce se samozřejmě ihned odvolal. Senát Městského soudu v Praze, o jehož kvalitě a nezávislosti jsem psala v jiném komentáři o téže kauze, tedy dostane případ k novému projednání. I když to budou zase stejní „herci“ odění do stejných talárů jako loni v říjnu, tentokrát budou účinkovat ve skutečném dramatu, které už nesnese scénář sepsaný pro frašku.
Osobní statečnost, kterou ve čtvrtek prokázala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 paní Klára Jantošová mi připomněla jiné doby a jiné země, v nichž oslovení Vaše Ctihodnosti vyjadřovalo respekt k soudcovskému stavu.