Týden po volbách přináší Kateřina Konečná ostré hodnocení současné politiky. Ve svém živém komentáři rozebírá kauzy Dozimetr a IKEM, kritizuje roli médií, zbrojařské zájmy Borise Johnsona i ústup opozice od referenda. Varuje, že Evropa se mění v arzenál a že jen diplomacie může zabránit dalším konfliktům.
Týden po volbách, euforie se rozplynula
„Já vás všechny moc zdravím,“ začala svůj pondělní živý přenos předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Místo obvyklého komentáře k aktuálním událostem nabídla komplexní pohled na povolební situaci – a nešetřila kritikou.
Podle Konečné se sice pětikoaliční vláda formálně zhroutila, ale systém, který vytvořila, zůstává nedotčen. „Máme týden po volbách a všechno běží, jak má,“ konstatuje ironicky. „Jen se potvrzuje, že marasmus ve státní správě a médiích pokračuje dál.“
Dozimetr: symbol morálního úpadku
Kauza Dozimetr podle Konečné ukazuje, že hnutí STAN a jeho představitelé byli od počátku pevně napojeni na síť lidí, kteří si z veřejných prostředků vytvořili vlastní byznys. „Hluboček byl pro Rakušana známá firma,“ připomíná. „Nebyl to žádný řadový člen, ale člověk, o němž se ve straně vědělo vše. A přesto tam zůstal.“
Připomněla, že Rakušan měl o případu informace měsíc dopředu, což média přešla mlčením. „To, že ministr vnitra ví o policejní kauze, ještě než o ní ví policie, je naprosto skandální. Ale nikomu to nepřijde divné,“ říká Konečná.
Podle ní je právě Dozimetr důkazem, že pětikoalice vládla s dvojím metrem – morální apely využívala proti oponentům, zatímco vlastní problémy zametala pod koberec.
IKEM a „vládní sauna“: jiná tvář stejného systému
Další kapitolou vládního rozkladu je pro Konečnou kauza IKEM. V ní podle ní nešlo jen o neprůhledné zakázky, ale o propletení politických a ekonomických zájmů, které prorůstají až do nejvyšších pater politiky.
„Z nemocnice, která má zachraňovat životy, se stal penězovod. Peníze z IKEM potřebovala ODS – ne na léčbu, ale na moc,“ tvrdí. Připomíná i roli tehdejšího ředitele Stiborka, který se stal obětí systému, jenž podle ní chrání viníky a likviduje svědky.
Zmínila i známé fotografie ze „sauny“, kde se podle jejích slov rozhodovalo o přidělování zakázek a politických postů. „Ten obraz je symbolický – pár lidí v ručnících si dělí, co patří celé zemi,“ komentuje s hořkou ironií.
Média jako hráč, ne pozorovatel
Konečná dlouhodobě upozorňuje na roli médií v české politice. Nejen jako prostředníka informací, ale jako aktivního hráče, který dokáže utvářet i ničit politické osudy.
„Ticho kolem Dozimetru nebo IKEM není náhoda,“ říká. „Je to vědomá volba redakcí, které si vybírají, o čem budou psát a o čem ne. Dneska už ani nepotřebujete cenzuru – stačí vybrat, komu dáte prostor.“
Podle Konečné se tak média stala „další komorou parlamentu“. „Když si někoho vyberou, potopí ho. Když se rozhodnou, že někdo je jejich spojenec, neexistuje pro ně problém. Vznikla tu nebezpečná symbióza mezi politikou, byznysem a mediálním kapitálem.“
Filip Turek a „íránská kauza“: selektivní spravedlnost
Konečná poukazuje na to, že opozice nemá nárok na stejné zacházení. Jako příklad uvádí případ Filipa Turka z hnutí Motoristé sobě, který se stal obětí mediálního lynče kvůli údajnému výroku. „Pokud to opravdu řekl, je to odpornost,“ přiznává. „Ale co všechno už si novináři vymysleli o těch, kdo jim nebyli po chuti?“
Zvlášť kriticky mluví o tzv. íránské kauze, která podle ní vznikla z ničeho. „Je to jedna velká lež a antikampaň,“ tvrdí. „Už půl roku se o tom píše, ale žádné nové důkazy se neobjevily. Jen se to drží při životě, aby se poškozovali lidé, kteří se postavili proti vládě.“
Tento přístup podle Konečné ukazuje, jak se novináři stali „ideologickými zbraněmi“ v rukou mocných. „Když se chce, tak se člověk zničí titulkem. Když se nechce, tak se vražda přejmenuje na nedorozumění.“
Historická paměť: Irák, Polsko, Nord Stream
V dalším bloku svého projevu Konečná přechází od domácích afér k mezinárodním paralelám. Připomíná americkou invazi do Iráku z roku 2003. „Tehdy se v OSN mávalo zkumavkami s bílým práškem a tvrdilo se, že jde o chemické zbraně. Nikdy se nic takového nenašlo. Ale válka zničila celý region.“
Podle Konečné se tento model „politicky řízených lží“ opakuje i dnes. Uvádí příklady: raketa, která dopadla v Polsku a byla nejprve označena za ruskou, i výbuch plynovodu Nord Stream, kde se verdikt několikrát měnil.
„Vždycky se najde někdo, kdo ví všechno první – a pak se ukáže, že to bylo jinak,“ říká. „Jenže mezi tím se přijmou sankce, pošlou miliardy a rozjede propaganda. Opravdu chceme žít ve světě, kde se války spouští na základě tiskové konference?“
Referendum: zmařená šance lidu
Konečná se ostře vymezila i vůči opozici, zejména SPD a hnutí ANO. Podle ní se tyto strany vzdaly myšlenky celonárodního referenda bez omezení, a tím zradily voliče.
„Lidé mají právo rozhodovat o všem, nejen o tom, co jim politici dovolí,“ zdůrazňuje. Připomíná i konkrétní příklad z Moravskoslezského kraje: „SPD tehdy vyměnila podporu referenda o mošnovské základně za dvě dobře placená místa. A od té doby – ticho.“
Podle Konečné se tím promarnila jedinečná příležitost vrátit lidem kontrolu nad politikou. „Referendum by mohlo obnovit důvěru ve stát. Ale politici se bojí, že by lidé rozhodovali jinak, než chtějí oni.“
Zbrojařské zákulisí: Boris Johnson a válka jako byznys
Nejostřejší část projevu Konečné mířila k mezinárodní scéně. Reagovala na zjištění deníku The Guardian, podle kterého měl bývalý britský premiér Boris Johnson v roce 2022 zablokovat mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou – údajně pod tlakem zbrojařských firem.
„Uplatili ho zbrojaři, aby válka pokračovala,“ říká Konečná bez obalu. „A teď se ptejme, kolik dalších Borisů Johnsonů po Evropě běhá. Kolik jich bránilo míru, jen aby mohli jejich sponzoři dál vydělávat?“
Odkazuje i na české prostředí. „Byl někdo podobný i za Fialou, když křičel ‚zbraně na stůl‘? Kdo mu radil, kdo mu psal projevy, kdo mu zajišťoval kontakty? Kdo mu vysvětlil, že diplomacie je slabost?“
Evropa pod diktátem zbrojařů
Konečná kritizuje i plán Rearm EU prosazovaný předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Program má stát členské státy EU až 800 miliard eur a počítá s rozsáhlou podporou zbrojního průmyslu.
„Evropa se mění v arzenál,“ varuje Konečná. „Země, které se ještě před pár lety pyšnily mírovými politikami, dnes soutěží, kdo prodá víc granátů.“
Podle ní jde o přímé ohrožení evropské stability. „Když se zbrojaři dostanou k moci, mír se stává hrozbou. A kdo o něj usiluje, je označen za proruského agenta,“ dodává.
Hnutí Stačilo! jako alternativa
V závěru živého přenosu se Konečná vrací k domácí scéně a připomíná, že hnutí Stačilo! chce nabídnout alternativu – postavenou na diplomacii, sociální spravedlnosti a pravdivém informování.
„My nejsme tu od toho, abychom jen kritizovali. Ale neuhneme z toho, co jsme lidem slíbili,“ říká. Hnutí podle ní plánuje reagovat i na mediální útoky. „O Deníku N víme své. A nenecháme to být. Nemůže pár novinářů vytvářet realitu pro 10,5 milionu lidí.“
Závěrem apeluje na občany, aby se nenechali zastrašit ani znechutit. „To je přesně to, co chtějí – abychom rezignovali. Ale my jsme motivovaní. Společně jsme tu pětidemoliční vládu sundali. A už nikdy nedovolíme, aby nám vládli ti, kteří slouží zbrojařům místo lidem.“
Epilog: boj o pravdu pokračuje
Komentář Kateřiny Konečné není jen reakcí na aktuální kauzy. Je obrazem hlubší frustrace z politiky, v níž se podle ní moc přesunula od voličů k mediálně-korporátním strukturám.
Její apel zní jasně: pokud se lidé přestanou zajímat o to, kdo rozhoduje jejich jménem, otevřou dveře těm, kteří z války, strachu a chaosu dělají výnosný byznys.
„Pravda se neobjeví sama,“ uzavírá Konečná. „Musíme ji hledat, bránit a říkat nahlas. Protože jinak zůstane pohřbená pod titulky, které píší ti, co se jí bojí.“
Celé hodnocení si můžete poslechnout na FB Kateřiny Konečné