Návštěvy, která ve skutečnosti byla pouze dalším kolem vydírání a škemrání přílivu pokračujících „dotací“ pro zkorumpovanou, rozkradenou a dnes již státy EU dotovanou Ukrajinu. Zatímco na předcházející návštěvě Bulharské republiky si ukrajinský „velitel“ doslova vylámal zuby, česká strana, známá svojí servilností a bezmeznou oddaností jeho „vrchnosti“, nenechala nic náhodě.
Utajením návštěvy do poslední chvíle se jí tak podařilo zcela eliminovat možnost jakékoliv projevu nesouhlasu nejen z řad vlastenecké scény, ale i narůstajícího počtu obyčejných řadových občanů. Jediným mediálním škraloupem tak byl pouze nemístný dotaz redaktora ČT Andrease Papadopulose, na který raději z důvodu „záchrany“ komika Zelenského šalamounsky odpověděl náměstek ukrajinského ministra zahraničí Jevhen Perebyjnis.
Fialova vláda po celou dobu svého relativně krátkého vládnutí, podřízena a řízena americkou stranou, vsadila na špatnou kartu ještě před zahájením, ruskou stranou nazývanou, speciální vojenské operace na Ukrajině. A vše nasvědčuje tomu, že americký scénář boje za posledního Ukrajince, předepsaný především ČR, Polsku, Slovensku a Pobaltským státům, bude naše trio Fiala, Černochová a Lipavský aktivně podporovat až do poslední chvíle, bez ohledu na konečný účet naší země.
Mnohé nakonec napoví nadcházející summit NATO, pořádaný ve Vilniusu ve dnech 11. - 12.7., na kterém nejskloňovanějším slovem bude Ukrajina v souvislosti s jejím požadavkem přijetí do této zločinecké organizace, řízené USA. A tak zatímco si „náš“ Havlem získaný americký spojenec den ode dne mne stále více ruce ekonomickým posilováním na úkor svých spojenců a EU, naše republika se den za dnem přibližuje k finančnímu bankrotu.
Koneckonců měnovou reformu si Fialova vláda úspěšně vyzkoušela nedávno na seniorech, nyní ji jednotlivými kroky realizuje na dalších skupinách občanů. Můžeme tak zatím jen tiše závidět sousednímu Slovensku, kde míra trpělivosti a korektnosti občanů k vládě a prezidentce již přetekla. Podzimní výsledek voleb, pokud volební klání neovlivní různí Sorošové a Richetští, bude, jak se zatím zdá, tristní nejen pro předcházející vládu, ale i tolik opěvovanou západní civilizaci. Zároveň i povzbuzením pro stále nesjednocené a nejednotné vlastenecké hnutí nejen v České republice.