Tento týden mají Parlamentní listy redakční článek k mimovládním organizacím v ČR. Využili v něm mé tři postřehy:
1. Neziskové organizace v ČR bych rozdělil do tří skupin: - Dotované ze státního rozpočtu ČR v sociální a humanitární oblasti. Zde bych dotace ponechal a možná by si zasloužily některé více peněz. - Dotované ze státního rozpočtu (rozpočtu krajů, měst a obcí), které ovlivňují obyvatele či dokonce ideologicky ovlivňují děti a mládež přímo na školách (tím dokonce porušují Školský zákon číslo 561/2004 Sb.). Ty by neměli být vůbec dotovány. - Dotované ze zahraničí, ať již přímo cizím státem, či jeho neziskovkami nebo soukromými donátory. Zde bych zavedl režim platný ve Spojených státech amerických, kde již od roku 1938 platí zákon o registraci zahraničních agentů (Foreign Agents Registration Act), který byl do současné doby několikrát novelizován.
2. Školy by se měli řídit již zmíněným Školským zákonem, kde v kapitole Zákaz činnosti a propagace politických stran a hnutí, zákaz reklamy je uvedeno v § 32, odst. 1 „Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.“
3) Jeden svět (projekt o. p. s. Člověk v tísni) podporuje 16 velvyslanectví či zahraničním státem podporovaných neziskovek. Jsem vždy ostražitější, když výchova našich dětí a mládeže je ovlivňována ze zahraničí. Nemluvě o zakladatelích Člověka v tísni, o. p. s., kterými jsou Česká televize, Jaromír Štětina, Šimon Pánek. To je vypovídající samo o sobě.