Na západě Ukrajiny, nedaleko hranic s Polskem, ve městě Lvov, na ulici Sergejě Jefremova byl v sobotu 30.8.2025, cca v 10:35 hodin tamního času, zastřelen 8 výstřely z pistole jeden z hlavních protagonistů kyjevského Majdanu z roku 2014 Andrej Volodymyrovyč Parubij (nar. 1971). Později po Majdanu to byl jeden z nejvyšších a nejvlivnějších představitelů nového kyjevského režimu.
V době vraždy byl poslancem Verchovnej rady Ukrajiny (ukrajinského Parlamentu) za stranu čokoládového krále Petro Porošenka, bývalého prezidenta Ukrajiny, která se nazývá Evropská Solidarita.
K vraždě došlo, když šel po chodníku do nedaleké tělocvičny si zacvičit. Šel po klidné a liduprázdné ulici sám, neměl ochranku. Vrah k němu přistoupil zezadu a začal střílet. Celou událost natočila na videozáznam údajně kamera městského kamerového systému, která se ale při události pohybovala, ve směru chůze obou aktérů. Je tedy pravděpodobné, že „někdo třetí“ celou událost sledoval na dálku. Parubijovi bylo 54 let.
Vrah byl oblečen do pracovního obleku rozvážkového kurýra, jedné z kurýrních služeb působících ve Lvově, měl také jejich velkou žlutou tašku, takže splynul s místním prostředím a nikdo mu nevěnoval větší pozornost. Z místa činu poté odjel na elektrokole.
Údajného vraha se podařilo ukrajinské Policii dopadnout do 36 hodin od střelby. Je jím 52 letý obyvatel Lvova Michail Scelnikov. Ten se na kameru přiznal k tomuto činu a zdůvodnil to tím, že chtěl zabít prvního vysoce postaveného politika, kterého potká, protože mu zabili syna. Jeho syn je nezvěstný od května roku 2023, kdy bojoval v nacionalistickém batalionu u Bachmutu. Syn byl radikálním stoupencem a členem ozbrojených bojůvek na Ukrajině.
Ještě několik slov k Parubijovi
Parubij vystudoval vysokou školu ve Lvově se zaměřením na historii. Po studiu se aktivně politicky angažoval, projevoval se jako protistátně laděný radikál, vyhraněný ultra nacionalista, sympatizant fašismu, údajně nikdy nikde nepracoval, vždy se po škole živil politikou. Nebyl prý businessmanem.
Wikipedie o něm uvádí tyto podrobnosti:
* Před osamostatněním se Ukrajiny ze svazku Sovětského svazu v roce 1991 byl Parubij nezávislým aktivistou.
* V roce 1988 byl zatčen a vězněn za pořádání nepovoleného shromáždění.
* Poprvé vstoupil do státní politiky, když byl zvolen poslancem oblastního zastupitelstva ve Lvově (Naše doplnění).
* V roce 1991 založil společně s Olehem Tjahnybokem Sociálně - národní stranu Ukrajiny, která kombinovala radikální nacionalismus s neonacistickými prvky (např. názvem nebo znakem připomínajícím symbol wolfsangel). (Naše pozn.: tzn. Werwolf – vlkodlak, záškodnické či teroristické ozbrojené jednotky či jednotlivci fašistického Německa na konci II. světové války a těsně po ní. Mýtické zjevení napůl člověk a napůl šelma, která vychází v noci na lov člověka).
* V letech 1998 až 2004 vedl Parubij polovojenskou složku strany zvanou Vlastenci Ukrajiny.
* V roce 2004 byl Parubij jedním z čelných představitelů tzv. „Oranžové revoluce“, která prosadila Viktora Juščenka do funkce prezidenta Ukrajiny. .
* V roce 2007 byl zvolen na kandidátce Naší Ukrajiny – Lidové sebeobrany do Parlamentu.
* Později se v Naší Ukrajině stal členem politické rady, nejužšího vedení.
* V únoru 2010 požádal Evropský parlament, aby europoslanci přehodnotili svou negativní reakci na vyznamenání Stepana Bandery titulem Hrdina Ukrajiny. (Naše pozn.: titul mu udělil v r. 2010 prezident Viktor Juščenko, který byl zvolen prezidentem Ukrajiny až ve třetím (neústavním) kole prezidentských voleb, které si vynutila tzv. Oranžová revoluce na Ukrajině, když nezvítězil Juščenko ve 2. kole voleb).
* V únoru 2012 Parubij odešel z Naší Ukrajiny kvůli rozporům v názorech.
* Později byl znovu zvolen do parlamentu, tentokrát za Baťkivščynu Julie Timošenkové.
* Od prosince 2013 do února 2014 byl velitelem (komandantem) obrany tzv. Majdanu, koordinoval dobrovolnické jednotky obrany účastníků protestů. (Naše pozn.: ozbrojené bojůvky)
* Po vítězství Majdanu a svržení prezidenta Viktora Janukovyče byl jmenován tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny a místopředsedou Parlamentu. Tuto významnou funkci vykonával několik měsíců.
* V letech 2016–2018 byl předsedou ukrajinského Parlamentu.
* Roku 2019 byl znovu zvolen do Parlamentu jako kandidát strany Evropská solidarita jako druhý v pořadí za Petro Porošenkem.
Parubijovo role při kyjevském Majdanu
Parubij byl jednou z klíčových postav ozbrojeného státního převratu na Ukrajině v roce 2014 při tzv. kyjevském Majdanu. Velel nelegálně ozbrojeným bojůvkám, tvořených ultraradikály z řad fanoušku fotbalového klubu Dynamo Kijev, ultranacionalisty i fašisty. V jejich řadách působili lidé obdobného ražení, kteří sem byli svezeni z celé Ukrajiny, ale i ze zahraničí! Tyto bojůvky jednak „chránily“ štáb a centrum Majdanu před státními pořádkovými a bezpečnostními složkami Ukrajiny. Měli také za úkol zastrašovat a terorizovat nepohodlné politiky, příslušníky bezpečnostních a ozbrojených sil, názorové vůdce a celebrity z celého spektra společnosti, včetně jejich rodin, které by stály na straně státní moci. A hlavně, měly za úkol vyprovokovat podle scénáře hybridní války (tzv. Den-D, den kdy to bouchne) násilný pouliční střet se státní mocí.
Parubij byl aktivním spoluúčastníkem procesu vraždění nevinných lidí na Majdanu. Byl zadokumentován na fotografiích i na videozáznamu, ale i později ve výpovědích svědků, jak organizuje příchod i odchod zahraničních sniperů v Kyjevě. Ti měli za úkol postřílet na obou stranách barikády kolem Majdanu, jak protestanty, tak policisty, aby se situace ve společnosti vyhrotila natolik, že už nebude možné ji zklidnit bez radikálních změn ve vedení země a udržet zemi v jejím původním politickém směřování.
Na Ukrajinu podle výpovědi jednoho ze snajperů přijelo z gruzínského Tbilisi 45 snajperů – chladnokrevných zabijáků. Jeden z nich Alexandr Revazišvili, který se později sám přihlásil úřadům v Bělorusku (a s ním 3 další snipeři) uvedl, že už od listopadu 2013 trénovali střelbu v Gruzii. Tehdejší vojenský poradce gruzínského prezidenta Saakašviliho, Mamulašvili je oslovil, že by pro ně měl práci na Ukrajině, že je potřeba tam pomoci „našim přátelům“. Majdan už trval dlouho od 21.11.2013, v listopadu, v prosinci a v lednu a v únoru 2024 byla zima, protestní hnutí sláblo a pomalu se rozplývalo. Byla potřeba „akce“.
Snipeři údajně přijeli do Kyjeva po skupinkách cca 10 - 11 mužů. Každý den chodili na Majdan mezi protestanty, aby se sžili s prostředím a s atmosférou. Pomáhali tam udržovat pořádek a řád, aby se tam moc nepilo, eliminovali pochybovače a zrádce.
Velení nad snipery od Mamulašviliho převzal podle výpovědi Revazišviliho důstojník americké armády, příslušník 101. Výsadkové divize USA, Brian Christopher Boyenger. Jeho vojenské i civilní fotografie jsou na sociálních sítích. Neměl by být problém pro policii USA toho člověka najít.
Ve dnech 15. – 16.2.2014 byla snaha ze strany majdanistů vyhrotit situaci a vyprovokovat násilný střet se státní mocí. Ten den už byli mrtví na ulici, ale zlom nenastal! Režim stále držel.
Dne 19.2.2014 po vyhodnocení situace bylo rozhodnuto vedením majdanu, že 20.2.2014 budou snipeři střílet do lidí. Skupina, kde byl Rezašvili se již v 05:00 hodin ráno přesunula z hotelu do vedlejší budovy konzervatoře, do prvního patra. Rozkaz zněl, 2, maximálně 3 výstřely z jednoho místa a pak změnit pozici.
V průběhu dne přišel rozkaz. Začněte střílet. Rezašvili popsal situaci takto. Jeden otevřel okno, druhý sniper střílel a hned se okno zavřelo, aby se nedalo zjisit odkud se střílí. To se opakovalo. Z vedlejší budovy hotelu Ukrajina střílela další skupina. Odjinud další skupina sniperů. Střelba prý trvala cca 15 minut, dole na ulicích zůstalo ležet více než 100 mrtvých, demonstrantů i policistů. Poté přišel rozkaz, rychle opusťte pozice a odevzdejte zbraně na určené místo.
Lékařka, která prohlížela těla zastřelených poté prohlásila? Těm lidem se nedalo pomoci. To byly přesně mířené střely do hlavy, nebo do srdce! Neměli šanci!
Celá Ukrajina byla v naprostém šoku z toho obrovského masakru na Majdanu. Po celé zemi vzplály emoce. Hněv se za pomoci těch správných medií obrátil proti policii, proti tajné službě Berkut, proti vládě, proti prezidentu Janukoviči, a samozřejmě proti Ruské federaci. Někdo tam uviděl ruskou stopu. Legálně zvolená ukrajinská vláda v demokratických volbách konečně padla. Demonstranti vtrhli do řady vládních budov a vyrabovali je. Režim se zhroutil! Majdanisté okamžitě dostali podporu od představitelů EU a členských zemí EU, včetně tehdejší vlády České republiky.
Zde je odkaz na krátké video s českými titulky:
https://www.youtube.com/watch?v=icFV02KmEKk
Následující den ukrajinští fašisté stříleli po automobilu prezidenta Janukoviče ze samopalu. Ten poté, aby si zachránil holý život uprchl do zahraničí. V politickém exilu v Ruské federaci žije dodnes.
Takto ve skutečnosti vypadal ten výtrysk touhy po demokracii a po svobodě části ukrajinského národa.
Vítězové z Majdanu nazvali poté tuto revoluci – „Revoluce důstojnosti“.
Východní oblasti Ukrajiny, ruskojazyčné Luhanská a Doněcká oblast se naopak vzbouřily proti tomuto ozbrojenému a protiústavnímu státnímu převratu a neuznaly nově nastupující kyjevskou moc.
Tím ale Parubijovo angažmá nekončí.
Parubij byl přítomen i na akci v Oděse, kdy v Domě odborů na Kulikově poli 2.5.2014 bylo upáleno zaživa a zavražděno 48 lidí, údajně prorusky smýšlející, lidmi z fašistické bojůvky Pravého sektoru a lidmi, kteří se nechali strhnout davem. Strašlivý masakr, za který dodnes nebyl nikdo na Ukrajině odsouzen! Parubij tam byl přítomen ve funkci tajemníka Bezpečnostní rady státu a na jeho pokyn prý policisté ani požárníci hned nezasahovali i když hasičská stanice je jen jeden blok za rohem.
Dnes je Parubij mrtev, usmrtilo jej 8 výstřelů z pistole a už nepromluví
Nejen na Ukrajině začaly spekulace, kdo mohl stát v pozadí tohoto atentátu. Kdo byl objednavatel této vraždy? A proč zrovna teď? A jsou to zajímavé spekulace.
*Samozřejmě ihned na prvním místě se objevila „ruská stopa“ a Putin z Kremlu.
* Po 36 hodinách od vraždy ukrajinská policie zadržela údajného vraha a ten prohlásil, že to byla jeho osobní motivace a pomsta politikům za zabití jeho syna, že to s Ruskem nemá nic společného.
* Objevilo se ale také podezření na Volodymyra Zelenského, který je i podle některých vlivných osob z Ukrajiny nelegitimním prezidentem Ukrajiny a měl by okamžitě odstoupit z funkce. To tvrdí například veřejně bývalý prezident Ukrajiny Petro Porošenko, který chce kandidovat znova na funkci prezidenta. A právě Andrej Parubij, člen Porošenkovy politické strany a jejího vedení měl být přechodným držitelem prezidentských pravomocí do konání nových prezidentských voleb. Parubij je teď mrtev!
Na Ukrajině jsou podle výsledků průzkumů veřejného mínění takové nálady obyvatelstva, že Zelenskyj nebude národem znovu zvolen prezidentem Ukrajiny. A to ani náhodou. Jeho údajně drží u moci jen „stanné právo“ a vojenská diktatura. A zahraniční sponzoři především z EU. Na Ukrajině údajně vládne Zelenského monopol moci, monopol propagandy, monopol válčení a nenávisti. Proto se prý na Ukrajině nyní viditelně dere na povrch „požadavek legitimity“.
* Objevila se také zajímavá zpráva, že se Putin dohodl s Trumpem na Aljašce při jednáních o řešení situace na Ukrajině, že Trump vyvolá v USA vyšetřování o podílu prezidentů Obamy a Bidena a podílu americké armády na majdanovských událostech na Ukrajině r. 2014.
Takže, jak je patrné, hraje se vysokými kartami. A padají velké figury, které toho věděli dost
V květnu letošního roku byl ve Španělsku zastřelen stejným způsobem bývalý zástupce ředitele kanceláře prezidenta Janukoviče.
Někdo postupně odklízí z tohoto světa i snipery, kteří stříleli na Majdanu. Ze 45 jich v roce 2020 žilo už jen 14. Jak to s nimi vypadá v roce 2025 nemáme zprávy. Měli příslib, že za splnění "úkolů" dostane každý 50000 amerických dolarů. Dostali údajně jen malou zálohu.
Ještě několik slov k náladám obyvatelstva na Ukrajině
Na Ukrajině je hodně rodin, které přišly o svého syna, nebo více synů, manžela, otce, ale i dceru, atd. Stupeň nenávisti obyčejných lidé vůči ukrajinské vládě a prezidentu Zelenském je údajně velký. Řada těchto lidí údajně také přemýšlí „o pomstě“.
A ještě jeden postřeh z Ukrajiny se objevil v souvislosti s vraždou Parubije. Na Ukrajině ve vědomí lidí strašlivě klesla cena lidského života. Zastřelit někoho na chodníku je přijímáno jako běžná věc. Elity si začínají uvědomovat, že tím klesla i cena jejich života. Mnozí aktéři revolučních a porevolučních událostí se začínají více bát.
A úplně na závěr
Jestli byl Andrej Parubij národní ukrajinský hrdina a bojovník za demokracii, nebo zločinec, ať si každý udělá úsudek sám.
KSČM na jeho počest a věčnou památku svíčky zapalovat nebude!
P.S.
Věříme, že jednou pravda o událostech na ukrajinském Majdanu zvítězí i v České republice a že naši občané budou moci v České televizi vidět izraelský film o gruzínských sniperech na Majdanu.
Zde je odkaz na delší video s titulkami na anglickém jazyku.
https://www.youtube.com/watch?v=wR1NFI6TBH0
Fotogalerie
