Včerejší průlomový rozsudek Obvodního soudu Prahy 6 mě velmi potěšil. Prokázal, že v české justici jsou ještě "Lidé", kteří soudí podle práva a ne podle momentálního politického trendu.
Skutečnost, že soudkyně Klára Jantošová zprostila učitelku Martinu Bednářovou obžaloby, neboť trestný čin podle § 405 (popírání genocidia, válečných zločinů a zločinů proti míru) se nestal, byla však pro přítomné mainstreamové novináře nečekávaným zklamáním a podle toho jejich články pak vyzněly.
Nejvíce však zprošťujícím rozsudkem „trpěl“ státní zástupce Richard Petránek a když jsme z maličké soudní síně vycházeli na chodbu, sděloval už do kamer své rozhořčení a sliboval nápravu u odvolacího soudu.
Podobně jako v (politickém) procesu Josefa Skály, Vladimíra Kapala a Juraje Václavíka, kde opakovaně zaznělo, že obžalovaní (za výroky v odborné rozhlasové debatě na téma Katyňského masakru) neprošli během vyšetřování a soudního jednání sebereflexí, ani paní učitelka Bednářová včera před soudem nelitovala svých výroků, učiněných v osmé třídě během výuky, která se týkala mediální gramotnosti a trvala na své nevině.
Pobouřilo ji, že obžaloba použila jako důkazní materiál nelegálně pořízenou nahrávku jednoho z žáků, se kterou pak jiný z řad rodičů manipuloval a zvukově i střihem ji upravoval. Státní zástupce sice připustil, že tajným nahráváním výkladu a následné diskuze byl porušen školní řád, ale vzápětí vyjádřil uspokojení, že nahrávka v dubnu 2022 vznikla, neboť vytvořila důkaz, který by jinak neexistoval a nemohlo by dojít k vyšetřování.
Stěžoval si i na to, že kauzu M. Bednářové sledují a medializují dezinformační (nezávislé) servery a společenství PRAK (proti represím a kriminalizaci zastánců svobody slova). Zmínil i fakt, že díky PRAKu vznikl transparentní účet, na který občané přispívají, aby paní učitelka Bednářová (od dubna roku 2022 vyhozená z práce) měla finance na právníky. Martina Bednářová reagovala tím, že členům společenství PRAK přímo do záznamu poděkovala a neodpustila si poznámku, že bez solidarity občanů by „chcípla hlady.“
Na výtku státního zástupce, že politická témata jsou pro školáky nevhodná, kontrovala připomínkou Petra Pavla a jeho návštěvy škol a návrhy poslanců snížit věkovou hranici pro volební právo na 16 let. Během celého soudního jednání působila energicky a odhodlaně, jako žena, která se nedá zastrašit, natož zlomit.
Obhájci (ústavní právník Jaroslav Kuba a Josef Kulhavý) ve svých projevech před soudem potvrdili, že nespatřují v jednání paní obžalované nic škodlivého a JUDr. Kulhavý se zmínil o Nejvyšším státním zástupci Igoru Střížovi, který „vypustil džina z lahve“, když připustil možnost trestně stíhat verbální názory na ruskou vojenskou akci na Ukrajině, které se odlišují od mainstreamové a vládní verze.
V této souvislosti lze slova soudkyně, jimiž zdůvodňovala zprošťující rozsudek „za názor obžalovaná souzena být nemůže a nebude,“ pokládat za první vlaštovku.
Než dojde k odvolacímu soudu, uplyne řada týdnů, nebo spíše měsíců. Nelze předvídat, zda se senát Městského soudu v Praze ztotožní s obžalobou, nebo zda bude (stejně jako prvoinstanční soud) pokládat výroky učiněné učitelkou v rámci výchovy žáků k mediální gramotnosti (a tudíž schopnosti vyhledávat informace z různých zdrojů) za chráněné právem na svobodou slova, která je zakotvena v Ústavě.