Ve víru dění všedního dne, jsem se pozastavil nad jedním novinovým článkem z Mladé fronty dnes. Jeho autorem je nejen pro opozici známý politolog, jehož předchází jeho pověst hlubokých analytických zamyšlení – Petr Robejšek. Na straně 9, pod otázkou „Zvládneme to?“, nacházíme jako první větu: „To, co dnes zažíváme, není jen bankrot konkrétních politiků a vlád, ale bohužel i bankrot reprezentativní demokracie.“ Bankrot to je bezesporu, ale je tedy samotným důsledkem tohoto systému, a tedy byl i nevyhnutelný? Pojďme si nastínit, co k němu vedlo a zda je i plodem této formy, tj. reprezentativní demokracie.
To co již začíná být všeobecně známým faktorem je, že v euroatlantickém typu demokracií nikdy reálně nedominovaly zájmy lidu, či jen zájem samotných politiků. Totiž staly se jen loutkami ekonomických hegemonů a elit, které zpoza opony tahají za nitky. Nemluvě o informačním poli. Kořen problému tkví také v tom, že všichni politici nejsou jednotlivě a přímo odvolatelní ze svých postů a neváže je přímá a bezprostřední osobní odpovědnost. Problém naší demokracie (lidovláda), spočívá především v tom že není volena odspoda, obyčejnými lidmi od vesnice až po Hrad, a je ovlivnitelná různými mimovládkami, ekonomickými hegemony, reprezentující ony pověstné cizí zájmy, které vládci naší země dlouhodobě brání.