Nevyhnutelným důsledkem druhého kola voleb prezidenta, ve kterém se střetli dva bývalí komunisté, bylo sebezničení tuzemského antikomunismu.
Někteří jeho přední exponenti se totiž vehementně postavili na stranu Petra Pavla s narativem, že sledujeme souboj hodného rozvědčíka s nejhroznějším estébákem. Přitom pozapomněli na fakt, že Petr Pavel byl zaměstnancem „hodné“ komunistické rozvědky a Andrej Babiš údajným spolupracovníkem StB (o což se stále soudí). Pro mnohé z nás je nepřijatelné obé.
Zavřete oči a zasněte se. Přišel nejlepší paradox české politiky za posledních 30 let.
Antikomunismus se ukázal jako obyčejný xenofobní český šovinismus – spolek Dekomunizace například vyvěsil billboard s textem „Dalšího Čecho-Slováka už NE!“. Některé údajně pravicové komentátory rozpálila do běla i možnost, že by se kancléřkou, ó hrůzo, mohla stát Maďarka. Nakonec tedy žádní antikomunisti, jen zakomplexovaní Čecháčci.
Opravdoví antikomunisté, kteří se nenechali ukřičet, jako například Michael Kocáb, se pak stali terčem sprostých útoků přívrženců generála Pavla. Pro koherentní antikomunisty nebyl přijatelný ani jeden z kandidátů, ale nahlas to „demokratům“ nemohli říkat.
Přichází silný prezident. Vysoký počet hlasů stvoří po zkušenostech s Klausem a Zemanem politického dravce.
Po téhle kampani už nepůjde jen tak vykřikovat, že s komunisty se nemluví, nebo si dělat marketing na téma vyrovnání se s minulostí. Zkrátka normalizační komunista, a navíc šéf základní organizace strany je prototypem prospěcháře a když už jej někdo propaguje, vypadá jako antikomunista směšně. Nebo najdeme dvojí metr?
Zdroj: https://www.lidovky.cz/nazory/komunismus-petr-pavel-andrej-babis-martin-...