V těchto dnech si připomínáme nebývalé hrdinství Sovětské armády u Stalingradu. Dne 2. února 1943 byla na hlavu poražena třistatisícová 6. německá armáda pod velením maršála Pauluse, většina 4. tankové armády, 3. a 4. rumunská armáda, 8. italská armáda, alpský sbor, 2. maďarská armáda, chorvatský pluk - více než 800 tisíc lidí. U Stalingradu se zhroutil německý sen o vítězství, nastolení „nového pořádku“ a dojem o neporazitelnosti se ukázal zrádným.
Sovětský svaz čelil nejsilnější a nejvycvičenější armádě světa
Okupací zemí střední a velké části západní Evropy získalo Německo ohromný majetek, zbraně a velkou průmyslovou základnu i s pracovními silami. Dobovým výsledkem bylo zrození mýtu o neporazitelnosti Německa a lehkého splnění Hitlerova plánu na světovládu. To se promítlo do plánu Barbarossa a pokynů pro německého vojáka, který byl připravován na boj proti tehdejšímu SSSR přikázáním: »Není na světě síly, jež by odolala německému náporu...“
Bez historické paměti není budoucnost
Úder nacistů na Sovětský svaz měl nevídanou ničivou sílu. Sovětský svaz čelil do té doby nejsilnější, nejmocnější a nejvycvičenější armádě světa, pro kterou pracoval průmyslový, ekonomický i vojenský potenciál celé Evropy. To se projevovalo v úvodních těžkých vojenských porážkách Sovětské armády. Země se v této době dostala »na hranici katastrofy« a vzpamatovávala se velmi těžko.
Po první hlavní porážce německých armád u Moskvy a Leningradu Hitler stanovil nové cíle. Obrátil německé armády na Stalingrad a Kavkaz. Rozhodující se stala bitva o Stalingrad, kde byla 6. polní armáda maršála Pauluse po velkých ztrátách nakonec poražena, zničena a donucena vzdát se. Žádná kapitulace, jak se mnozí mylně domnívají. Pod drtivým náporem Rudé armády se Paulusův štáb a další německá uskupení ve Stalingradském kotli musela vzdát. Byli poraženi! Nabídka na kapitulaci byla Paulusem odmítnuta. V této mimořádně těžké bitvě padlo více než milion sovětských vojáků. Historici shodně uvádějí, že vítězství v této bitvě bylo rozhodující pro osvobozování nejen SSSR, ale celé Evropy. Následovalo další významné vítězství v bitvě u Kurska, které dovršilo obrat v průběhu druhé světové války. Od tohoto vítězství pokračovala sovětská armáda už jenom v útočných operací až do Berlína, který se po tvrdých bojích 2. května 1945 vzdal.
Podle posledních údajů zemřelo ve 2. sv. válce téměř 27 milionů občanů tehdejšího Sovětského svazu na frontách, v německém zajetí, následkem bombardování, v ghettech a pecích nacistických lágrů smrti. Z 27 milionů zemřelých odpočívá v hrobech od Stalingradu a Moskvy po Berlín a Prahu 8,5 milionu vojáků, mužů, kteří scházeli při obnově země.
Máme historickou paměť a nezapomínáme, že při osvobozování Československa padlo 144 000 sovětských vojáků, jejichž hroby jsou němými svědky. Málo se ví o tom, že raněných sovětských vojáků v bojích na našem území bylo kolem 44 000 a mnozí z nich zůstali invalidy do konce svého života. Nezapomínejme ani na našich 360 tisíc občanů, jejichž život skončil na bojištích války, v koncentračních táborech, na popravištích v řadě našich měst i v povstání. Odkaz obětí musíme v současné době stále více bránit a uctívat.
Poučení pro dnešek
Evropou opět duní zbraně nepoučitelných. Slova o míru jsou vytlačována slovy o válce a slova o míru se stávají stále více nekorektními. Rostoucí náklady na zbrojení licoměrně zahalujeme slovem obrana. Nezapomínejme a nedopusťme, abychom my, naše děti a vnuci poznali hrůzy války, která se bohužel stále více přibližuje k našemu území. Povědomí o tom, že se Hitlerovskému Německu a celé řadě kvazi spojenců nepodařilo obrovské území tehdejšího SSSR porazit, rozparcelovat, uchvátit surovinové bohatství a lidský potenciál se vytrácí. Dojem o neporazitelnosti nyní "kolektivního Západu" zesiluje, když se zatím! neukazuje zrádným.
Bohužel, dějiny se zřejmě opakují i v tomto případě. Obdobné snahy a cíle Hitlerovského Německa nejsou zapomenuty. Na na nich je postavena nová, soudobá politika "kolektivního Západu", politika "východní expanze" postupně trvající a halící se desítky let do falešných slovíček o míru a demokracii. Stejné globální síly jako v minulosti se spojily. Jsou to síly, které političtí komentátoři označují jako „kolektivní Západ“. Své snahy už ani netají a veřejně o nich jednají, například v Bruselu 31. ledna 2023. Uplatňují jen částečně modifikovanou politiku "tah na východ" (Drang nach Osten), zaměřují se a jednají o rozparcelování Ruska, uchvácení jeho surovin, zlata, ropy, plynu a lidského potenciálu. Nedbají "lekce Hitler". Je smutnou skutečností, že průběh a odkaz nejkrutější války v dějinách lidstva je nyní záměrně zkreslován. Z tehdejších spojenců se stávají protivníci a rivalové.
Pro levicové, vlastenecké a skutečné demokratické síly je nanejvýš důležité nepřipustit zavlečení naší země do války a podle svých možností se podílet na politice míru i v mezinárodních vztazích. To je hlavní společný soudobý úkol všeho pokrokového lidstva hlavně v Evropě. V možné naplno propuknuvší válce by nebylo vítězů a nemuselo by být s největší pravděpodobností ani života v naší vlasti. Vzpomeňme na Stalingrad!