V Plzni se ve čtvrtek 26.9.2024 uskutečnil mítink k připomenutí 86. výročí událostí, kdy čeští občané byli vyhnáni ze svých domovů v českém pohraničí německými fašisty na podzim roku 1938.
Mítink organizoval Český svaz bojovníků za svobodu Plzeň (ČSBS), spolu se Svazem protifašistických bojovníků Plzeň (SPB).
Položit kytici k jedinému památníku této tragické události v České republice, který stojí v Plzni na Borech, přišli kromě představitelů výše jmenovaných organizací představitelé několika dalších zájmových organizací, zástupci několika klubů českého pohraničí, Levicového klubu žen Plzeň, KSČM Plzeň a další.
Přišli i představitelé státu, konkrétně starosta Plzeňského městského obvodu Plzeň 3 – Mgr. David Procházka (ANO 2011) a dosluhující hejtman Plzeňského kraje Rudolf Špoták (Piráti).
Na úvod zazněla hymna České republiky. Poté se ujal slova zástupce Českého svazu bojovníku za svobodu v Plzni, který vzpomněl památky nedávno zesnulého dlouholetého předsedy (ČSBS) v Plzni pana Ing. Jaroslava Bukovského. Nesmírně obětavého a do posledních dní svého života pracujícího člověka pro tuto republiku a historickou paměť našeho národa. (J.B. zemřel náhle 1. září 2024 ve věku 84. let.)
Účastníci mítinku poté minutou ticha a povstáním uctili památku Ing. Jaroslava Bukovského.
Na mítinku vystoupil krátce s projevem i starosta Městského obvodu Plzeň – 3 Mgr. Procházka.
Měl připravený napsaný projev, ale velký vítr mu znemožňoval jeho čtení, tak hovořil z paměti. Řekl, že je za MO Plzeň - 3 a za sebe osobně rád, že tento památník je na území MO - 3. Zdůraznil jeho význam, že je to jediný památník v České republice na tyto dramatické události naší země. Řekl, že se s Jaroslavem Bukovským setkal mnohokrát a že spolu hovořili na různá témata. Že na tyto historické události roku 1938 měli společný pohled. Ale na současné dění, že už měli rozdílné názory. Situace nyní je prý podle starosty „vykloubená“. V závěru pan starosta vyzdvihl činnost Jaroslava Bukovského pro naší společnost i pro historickou paměť naší země pro další generace.
Hejtman Rudolf Špoták na mítinku nevystupoval s projevem. Působil navenek zjevně stále otřesen událostmi kolem Pirátů a jejich výsledků v krajských volbách ze září 2024, ale i s koncem působení Pirátů v „pětidemoliční Fialově vládě“. Hejtman jako první položil kytici za Plzeňský krajský úřad k tomuto památníku. Jeho přítomnost na mítinku zvýšila společenský význam připomínky těchto tragických událostí naší země z roku 1938.
Někteří z nás znali před rokem 1989 funkcionáře Svazu protifašistických bojovníků v Plzni a v okresech bývalého Západočeského kraje. Většinou to byli lidé, kteří prošli fašistické koncentrační tábory Buchenwald, Sachsenhausen, Osvětim, Terezín a jiné, ale i gestapácké kriminály. Lidé, kteří ve II. Světové válce aktivně bojovali za naší republiku ať na frontě, nebo v ilegalitě v podzemí.
Ing. Jaroslav Bukovský byl jejich nástupcem, byl o generaci mladší a převzal po nich prapor paměti a historické pravdy, aby jej hrdě pozvedl a obětavě nesl dále. Ti bývalí funkcionáři SPB před rokem 1989 by dnes Ing. Jaroslavu Bukovskému určitě složili poklonu. I my v KSČM tak tímto činíme!
Hovořili jsme s Jaroslavem Bukovským několikrát v posledních měsících. Mluvil o narůstající fašizací naší zemi. O zatahování naší země do války na Ukrajině Fialovo vládou! O obavách, že se naši mladí muži budou vracet domů v rakvích, kdy položili svůj život za cizí zájmy, které nemají s naší republikou vůbec nic společného. Mluvil o současném překrucování dějin a zamlčování klíčových událostí kolem II. světové války.
Mluvil také o tom, že je potřeba se sjednocovat - vlastenci, protiválečné síly i levice a zabránit těmto záměrům Fialy a jemu podobných ve vládě, na hradě, v Poslanecké sněmovně i v Senátu!
Mluvil ze své životní zkušenosti o tom, že situace je vážná a že události se můžou rychle změnit k horšímu!
Vyprávěl také o tom, jak těžko se prosazovalo vybudování tohoto památku v Plzni v době, kdy tady všude vládla ODS. Prosazení jeho vybudování trvalo roky a stálo to mnoho úsilí. Vlastenci na jeho zhotovení činili finanční sbírku. Nyní jsou snahy developerů jej odstranit či přesunout jinam a stavět na tomto místě bytové domy. Právě hlavně zásluhou Ing. Jaroslava Bukovského tady ten památník stojí. A že je jediný v celé České republice o něčem v naší zemi vypovídá!
Na tomto mítinku převzala prapor historické paměti národa od Ing. Jaroslava Bukovského nová generace funkcionářů a členů Českého svazu bojovníků za svobodu a Svazu protifašistických bojovníků. Přejeme jim, aby úspěšně navázali na odkaz předchozích generací svých spolubojovníků.
Na mítinku byl přečten poslední projev Ing. Jaroslava Bukovského, který se našel v jeho počítači, který si Jaroslav připravil, ale už jej nestihl přečíst, protože náhle zemřel.
Zde je jeho poslední projev:
Vážení přátelé, příznivci našeho státu, našeho velkého národa,
vítám Vás tady všechny u Památníku vyhnání českých občanů z českého pohraničí německými fašisty v roce 1938.
Jen připomenu, že tento památník tu stojí od roku 2016. Je postaven pro zachování paměti – doby podzimu roku 1938. Je to jediný památník v naší České republice, kde jsou zachyceny tyto události.
Podobná náplň je ještě na několika pamětních deskách v Praze a v některých jiných městech, spíše v severních Čechách.
Společně si dnes vzájemně připomeneme postupný sled událostí a to od 19. září 1938, kdy byl „předhozen“ naší vládě tzv. „NOVÝ PLÁN“ zpracovaný Francií a Británií s odstoupením českého pohraničí Německé Říši a to bez jakéhokoliv předchozího jednání s představiteli Československa.
A přitom v tento den již došlo na četných místech naší země k surovému napadání četnických stanic sudetoněmeckým Freikorpsem – který byl vyzbrojen Berlínem – a zároveň dochází k prvním obětem.
Takže ještě po půlnoci 21.9.1938 vyvíjeli velvyslanci Británie a Francie silný nátlak na prezidenta Beneše, aby se přizpůsobil „britsko – francouzskému plánu“, což následně vyústilo přímo v ultimativní požadavky.
Ten den propukly v Praze, ale i v jiných městech velké protesty českého lidu….
A následně byla nastolena nová – vláda generála Syrového….
Henleinovci obsadili Varnsdorf a zbytek Šluknovského výběžku a podobně dopadly oblasti Krušnohorska – Ašsko a Kraslicko.
Hitler požaduje nejen své územní nároky, ale dokonce podporuje i územní nároky Polska a Maďarska. A tak okolní supi trhají naší republiku!
A přitom probíhá v Československu velká mobilizace a je 26. září 1938 připraveno jeden a čtvrt milionu československých vojáků…..
Dokonce i Francie 24. září 1938 vyhlásila částečnou mobilizaci. (kterou později potichu zrušila).
Ale toto vše padá!
A od 28. září 1938 připravuje Británie do Mnichova jednání s Německa - Itálie, Británie a Francie – jednání bez naší účasti a o našem pohraničí.
A až 29. září 1938 (přesně před 86. lety) zůstává velkým otazníkem, zda jít do války se silným nacistickým Německem, a to bez jakékoliv podpory – Francie, Británie, mocností, které od vzájemných smluv s námi z dvacátých let náhle odstoupily.
To byla velká zrada!
Takže 30. září 1938 nakonec naše vláda přijímá Mnichovský diktát! (pozn. Mnichovskou dohodu). Naše země zůstala sama proti celé fašisticky zahnědlé Evropě!
Proto tento památník není jen symbolem vyhnání českého lidu z našeho českého pohraničí, ale začínáme jej vnímat v souvislé řadě událostí, jako „symbol zrady velmocí“ na konci září 1938, které vyvrcholilo Mnichovskou dohodou…
A netrvalo ani půl roku a tato „dohoda“ byla zcela roztrhána samotným Hitlerem. Následovalo obsazení zbytku naší, tzv. „Druhé republiky“. A byl nastolen šestiletý Protektorát.
Tímto památníkem si také připomínáme, že po vyhlášení Protektorátu, vzápětí došlo k rychlému omezování práv našich občanů, násilí a justičním vraždám vlastenců a nevinných lidí. A to na základě činnosti provokatérů a kolaborantů.
(Mimochodem – o udávání se v nemalé míře postarali i bývalí čeští Němci, kteří velmi dobře znali politické názory svých českých sousedů – byli to titíž, kteří se také hlásili do služby u Gestapa, aby se mohli více uplatnit proti nenáviděným Čechům).
A tento protektorát trval až do osvobození v roce 1945. TOTO NELZE ZAPOMENOUT!
Pro Československo představovala II. Světová válka celkovou ztrátu 360 tisíc občanů.
V podzimu 1938 bylo zavražděno přes 100 členů Sboru ochrany státu (SOS) a postřeleno na 200 členů SOS. Celkové ztráty ještě v době míru naší armády představovaly na 600 mužů!
K tomu by bylo dobře na závěr připomenout, jaký rozhodující podíl na rozbití Československa měly ty státy, které za zradu vůči nám v roce 1938, pak těžko vybojovávaly svojí svobodu.
A NA ZÁVĚR: Naše mládež není ani v rodinách, ani ve školách vedena k národní hrdosti… . Ale uvědomme si, že ta země, která zapomíná na svojí historii, nebo ji dokonce úmyslně přetváří, nemá žádnou budoucnost a pak velmi snadno zaniká!
Děkuji Vám za pozornost.
BUK
Fotogalerie
