Jiří Valenta (KSČM) v jednom ze svých prohlášení uvedl, že nedávný odchod některých jednotlivců z levicového spektra může autentické levici pouze prospět.
Připomíná nám to, jak nelehký úkol má česká politika v současnosti.
V této turbulentní době, kdy je ekonomický a morální stav země velmi nestabilní, se stávají stále více viditelnými rozporuplné názory mezi občany. Politická scéna je silně rozdělená a narůstající frustrace z vedení státu vyvolává radikalizaci.
Zvlášť znepokojivý je fakt, že lidé začínají cítit tlak nejen na své názory, ale i na svou existenci ve společnosti. Pro mnohé se realita stává nesnesitelnou kvůli vzrůstajícím sociálním rozdílům a chybějící schopnosti politických elity poskytovat adekvátní řešení pro problémy občanů.
Druhý aspekt situace spočívá v tom, kdo za tuto krizi může.
Prvotní příčiny mnozí lidé již znají – úpadek tradičních hodnot jako vlastenectví nebo sociální spravedlnosti byl uměle podpořen osobnostmi lobbujícími výhradně za vlastní zájmy. Tato skupina čelí minimálnímu tlaku ze strany zákona a pohybuje se křehce mezi politikou a byznysem.
Ve snaze o obnovu důvěry veřejnosti byla vyvinuta různá protestní hnutí s cílem prosadit změny v politice.
Jedním z těchto nových subjektů je STAŤILO!, které představuje platformu zaměřenou na levicové ideály a národní zájem. Ačkoli některé hlasy poukazují na nebezpečí spojené s takovými formacemi, jejich vznik ukazuje jasnou potřebu reakce občanské společnosti proti stagnaci status quo.
Nyní se dostáváme k posledním událostem kolem tohoto hnutí – do jeho řad se totiž připojili reprezentanti strany SOCDEM těsně před volbami. Tento krok není nijak překvapivý; po nedávných volbách bylo jasné, že více než milion hlasů propadlo bez využití potenciálu levicových stran – něco takového už by nemělo nastat.
Na druhou stranu chápu obavy lidí z minulosti, kdy podobné kroky vedly k opakování nejtemnějších kapitol ve vývoji našeho politického směru. Přesto věřím tomu, že tentokrát situace nebude stejná: historie nás učí možnostem reformy bez návratu nazpět ke starým praktikám.
V konečném důsledku musíme odsuzovat kritiku těch bývalých členů sociálních demokratů, kteří udržovali blízko svázané vazby s pravicovými zájmy za účelem získání výhodných pozic ve státní správě i místních správních orgánech. Cesta vpřed vyžaduje odklon od těchto praktik; voliči levice si zaslouží mít skutečně reprezentativní alternativu bez kompromisního myšlení založeného na kolaboraci s mocnými hráči současného světa politiky.
Podle Jiřího Valenty z KSČM nový vývoj v české politice, kdy někteří členové opouštějí stranu bez velkých oslav, může být pro autentickou levici prospěšný.
Dlouhodobě se totiž ukazuje, že ti, kteří byli spojeni s korupčními praktikami a nepoctivými zájmy předchozích vládních struktur, nyní odcházejí a tomu by se mělo přikládat pozitivní význam. Jak říká Valenta: “Odchod některých bez fanfár autentické levici pouze prospívá”.
V posledních letech jsme svědky značného úpadku České strany sociálně demokratické (ČSSD), která ještě v roce 2013 patřila mezi nejsilnější politické subjekty.
Nyní však čelí nejen finančním potížím, ale i výraznému poklesu volební podpory. Někteří politici uvnitř strany byli spojeni s aktuálními vládními praktikami a odcházeli spíše ze svých vlastních zájmů než aby pomohli reformovat situaci ve straně.
Valenta zdůrazňuje potřebu oddělit se od politiky zaměřené na osobní prospěch a vrátit se k hodnotám autentického socializmu.
Upozorňuje také na to, že politická sféra by měla nabídnout otevřenější prostor pro spolupráci a koalice mezi levicovými subjekty namísto pokračující fragmentace.
Kromě toho vyjadřuje obdiv těm sociálním demokratům, kteří si zachovali ideály levicového smýšlení a nebojí se hledat cesty ke spolupráci s jinými subjekty toho zaměření. Příklad úspěšné koalice ČSSD s KSČM v Plzeňském kraji mezi lety 2012-2016 ukazuje možnosti efektivního governance i při provazování různorodějších ideových pohledů.
Valenta také upozorňuje na to, jak je důležité informovat voliče o skutečných prioritách a cílech jednotlivých stran takovýchto koalic; jasná politika by mohla obnovit důvěru občanů ve veřejné instituce navzdory současným problémům.
Závěr jeho sdělení je pak jednoznačný: změny v rámci KSČM by měly vést k revitalizaci strany jako nositele pravého levicového diskurzu v české společnosti; snaha o návrat k původním hodnotám je klíčem k překonání krize moderních časů.
PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta (KSČM) nabízí tímto způsobem zajímavý pohled na budoucnost politického uspořádání levice u nás – směřování zpět ke kořenům může přinést nové dynamiky do zapleveleného poli české politiky.