Evropský parlament ve své rezoluci Dezinformace a falšování historie ze strany Ruska v zájmu ospravedlnění jeho válečné agrese proti Ukrajině (dále jen Rezoluce) vyslyšel volání ukrajinské vlády, která bez většího mediálního zájmu i dopadu na veřejnou diskusi vydala 2. května 2023 prohlášení Nejvyšší rady Ukrajiny o ideologii »rašismu«. Tento pojem není v českém prostředí zavedený a je zřejmě jedním z cílů zmíněného prohlášení etablovat ho pro politickou diskusi, proto vyzývá mezinárodní instituce k jeho prosazování.
Co však pojem rašismus znamená? Nejvyšší rada Ukrajiny chápe rašismus jako »nový typ totalitní ideologie a praktik, které jsou základem režimu vytvořeného v Ruské federaci pod vedením prezidenta V. Putina, a vycházejí z tradic ruského šovinismu a imperialismu, z praktik komunistického režimu SSSR a národního socialismu (nacismu)«. V bodě 3 pojmenovává současný režim v Ruské federaci přímo jako nacistický (!).
Rašismus definuje některými konkrétními rysy, které podrobuje kritice. Tato kritika však při pohledu na současnou Ukrajinu nepůsobí příliš věrohodně. Patří mezi ně např. systémové porušování lidských práv a základních svobod, které se však dnes právě na Ukrajině realizuje v podobě cenzury, násilné mobilizace, pronásledování a likvidace politické opozice, omezování práv odborů atd. Dále je to kult osobnosti, který Ukrajina zhusta buduje skrze osobnost Stepana Bandery, když staví jeho pomníky, pořádá pochody s loučemi u příležitosti výročí jeho narození, pojmenovává po něm ulice atd.
Podobný newspeak je potřeba naprosto odmítnout. Zejména ty země Evropské unie, které mají coby oběti přímou zkušenost s nacismem, by měly bít na poplach. Jakákoliv bagatelizace nebo rozmlžování pojmu nacismus povede nutně k tomu, že se jednou na ideologii systematického vyhlazování lidských bytostí budou lidé těžko rozpomínat.
Návrh prošel přes veškeré levicové snahy hladce
Pro alespoň částečné zachování objektivity obsahu Rezoluce navrhl před hlasováním europoslanec Danilo Della Valle jménem frakce The Left do odůvodnění dva pozměňovací návrhy:
- Pozměňovací návrh 1 k bodu G přidat: vzhledem k tomu, že v roce 1938 Velká Británie a Francie podepsaly s nacistickým Německem mnichovskou dohodu, přičemž Sovětský svaz byl z jednání vyloučen; vzhledem k tomu, že to v podstatě umožnilo Hitlerovi anektovat Sudety a napadnout svrchovaný stát, kterým bylo Československo
- Pozměňovací návrh 2 k bodu I přidat: vzhledem k tomu, že sovětský národ významně přispěl k porážce nacismu, kvůli němuž ztratilo život 8 až 10 milionů rudoarmějců a 13 milionů civilistů v tehdejším SSSR
Ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů však nebyl schválen.
Zajímavé je podívat se, jak hájí české zájmy v Evropě čeští europoslanci. V případě prvního pozměňovacího návrhu, který měl do Rezoluce přidat informaci o mnichovské konferenci, která byla zradou spojenců a umožnila Hitlerovi napadnout Československo, hlasovali PROTI návrhu poslanci Vondra, Farský, Kolář, Nerudová, Niedermayer, Zdechovský a zdrželi se europoslanci Krutílek, Vrecionová, Bžoch, Kubín, Nagyová, Pokorná Jermanová. Oproti tomu komunistická europoslankyně Konečná hlasovala pro oba tyto pozměňovací návrhy.
Někdo by mohl namítnout, že jsou tato doplnění pro danou rezoluci irelevantní. Ovšem tváří v tvář tvrzení, že »stávající ruský režim dějiny účelově využívá a kolem druhé světové války vytvořil kult ‚vítězství‘, aby ideologicky mobilizoval obyvatelstvo a zmanipuloval jej, tak aby si v nezákonné agresivní válce zajistil jeho podporu«, by právě zmínka o počtu obětí Sovětského svazu byla nejlepším dokladem toho, že kult vítězství rozhodně nebylo v Rusku nikdy zapotřebí uměle vytvářet.
Je od roku 1941 součástí jeho národní identity. Z celkového počtu 60 milionů obětí druhé světové války připadá 26,6 milionu na Sovětský svaz. V dnešní Ruské federaci těžko najít jedinou rodinu, které by se druhá světová válka nedotkla, která v ní neztratila nejméně jednoho svého člena. Pokud by se tato informace stala součástí Rezoluce, zpochybnila by její podstatnou část, která se snaží vytvořit dojem, že étos Velké vlastenecké války vytvořila teprve v posledních letech, coby součást režimní propagandy, administrativa prezidenta V. V. Putina.
Symboly zakážou, odpor přetrvá
V samém závěru vyzývá Evropský parlament »k celounijnímu zákazu nacistických a sovětských komunistických symbolů«, čímž ve svých požadavcích přitvrzuje oproti usnesení z roku 2019. Ani v tomto případě nejde samozřejmě jen o deklaratorní požadavek, ale o taktický krok k prohloubení fašizace Evropy. Ruská revoluce a historie levicových stran by měly být vymazány z paměti zemí Evropské unie. Měly by být definitivně vymazány všechny boje pracujících za svá práva, všechna jejich dosažená vítězství, včetně toho v druhé světové válce, kdy pod rudým praporem se srpem a kladivem nasazovaly miliony lidí hrdě svůj život v boji proti nacismu. Mnoho z nich spočinulo v hrobech cizí země, aniž by se s nimi mohla rodina rozloučit, a jediným pojítkem s jejich domovinou zůstal právě skromný symbol srpu a kladiva na jejich náhrobku.
Zákaz tohoto symbolu by také znamenal distancování se od těch společností a států, kde komunisté hrají významnou roli, jako je např. Čínská lidová republika nebo Indie. Zpřetrhání takových vazeb by rozhodně nebylo v (nejen) ekonomickém zájmu evropských pracujících.
Útoky ale nebudou mířit jen na tradiční symbol dělnického hnutí. Restrikce se mohou vztahovat i na pěticípou rudou hvězdu, na zobrazování osobností spojených s komunistickým hnutím, později i na filmovou a literární tvorbu. A z minulosti víme, že tam, kde se pálí knihy, se později pálí lidé. A to nesmíme znovu dopustit! »Každý z nás má ve svých vlastních rukou aspoň část toho věčného pohybu k budoucnosti. A budoucnost bude taková, jakou si ji my sami připravíme. Ano, my všichni společně« (Ludvík Svoboda)
(Dokončení z minulého čísla)
Autorka je historička a doktorandka oboru historická sociologie na FSH UK.
První díl zde:
