S blížícími se volbami se opět začínají vzdouvat vlny tradiční antikomunistické hysterie a ideologického šílenství. Po více než čtvrtstoletí účelové rezignace na řešení sociálně ekonomických problémů dolních deseti milionů občanů, působení “havlisticko nepolitického klientelismu” či například po “mírových“ aktivitách paktu NATO, ale i po mnoha dalších, “skvostných výdobytcích reálného kapitalismu” se čeští komunisté opět stávají “vítaným” terčem. Zůstává ale s podivem, že zatímco někomu může předvolebně vadit autentická KSČM se svým prolidovým programem, tak “komunisté bývalí”, aktuálně rozlezlí v jiných partajích a nyní přisátí na “státní vemeno” již nikoliv!
Proto i to mediální vrhání se některých do nekončících diskuzí o “tragédii” padesátileté socializující epochy je pro mne čitelným odváděním pozornosti od skutečných problémů dnešní doby. Sebereflexe a aspekt spoluzodpovědnosti za éru, počínající majetkovým převratem v devadesátých letech, těmto “šíbrům” chybí! Nehodlají si pamatovat ani to, jak ve vypjatých “listopadových” dnech slibovali na náměstích především reformy socialismu a nikoliv jeho zánik! A když občané na to kývli, rychle o “svoji” revoluci přišli. Takto promarněné šance můžeme litovat dodnes!
Převážně neschopní a prolhaní pokrytci, nejprve přísahající na “socialismus”, svým agresivním působením rychle destruovali systém, který nebyl jistě dokonalý, ale v celé historii naší země nejspravedlivější. A také bleskurychle zašantročili, ne jinak, než ku prospěchu svému a prospěchu svých souvěrců, gigantický majetek.
Osudy symptomatických figur českého kapitalismu jako Kožený, Krejčíř, Bakala, aj., jsou médii podezřele rychle zapomínány, ale jejich kamarádi a následovníci již dávno metastázovali do politické struktury a nyní se chytře snaží odvádět pozornost od skutečného stavu naší země a vlastních “zásluh” o něj. Nástroji bývají falešná indoktrinace bezkontextovými výseky historie, nálepkování, kádrování či ostouzení všeho nepohodlného.
Nedivím se jejich obavám! V době odumírání “havlovského kultu” se již na jejich “prodemokratické” aktivity začíná nahlížet i jinak než by si přáli. Kolaborace se sudetoněmeckým Landsmannschaftem, plánování účasti v jaderné válce s Ruskem či návrh na ocenění vražedné “party Mašínových” jsou jen některými jejich “trumfy”. Zjednodušeně, z příklonu k Německu, ovšem na úkor zájmů vlastní země, z přepisu výsledků II. SV, z úvah o likvidaci ideového nepřítele číslo jedna Ruska, země s významným proslovanským potenciálem a ideologicky “nebezpečnou” historií, a konečně z trapné adorace obyčejných vrahů, lze úspěšně vyabstrahovat fóbii ze všeho “levicového”. A proč to všechno? Z málo inteligentního, zastydlého a zcela zbytečného antikomunismu, horšího puberty!