Konec letošních prázdnin bude ve znamení probíhajících volebních kampaní politických stran prezentujících mix reálných, populistických a mnohdy již na první pohled nesplnitelných slibů voličům.
Počátek slibů z kategorie předem nesplnitelných a pro mnoho občanů s odstupem času lživých jsou spojeny s rokem 1989 a hlavním protagonistou této doby Václavem Havlem.
„Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají“.
Kdo by neznal některou z jeho vět dnes již legendárního projevu z prosince roku 1989, z doby, kdy se dohrávalo poslední dějství skvěle zrežírované divadelní hry o předání moci v tehdejším Československu a bylo potřeba „ ukočírovat“ odehrání posledního dějství. Zvolit „správného“ prezidenta lidu!
To naopak další z protagonistů přelomového období 20. století Václav Klaus byl politik jiného kalibru! Vědom si skutečnosti, že majetek státu je nutné co nejdříve „předat“ do správných rukou jakýmkoliv způsobem se mu při záměrné absenci právního rámce podařilo na jedničku. Jeho výroky "Je obtížné rozlišit čisté a špinavé peníze, protože to na nich není poznat" nebo "Řešení není v ničem jiném než v důsledném zavedení tržních vztahů, jedině ty nám ukážou, kdo si co skutečně zaslouží" přesně zapadají do pokračujícího scénáře vývoje státu po roce 1989.
Rozkradení majetku v přímém přenosu proběhlo přesně podle tehdejších výroků Klause směrem k transformaci ekonomiky. Pro mnohé občany se vzorem úspěchu stala postava Viktora Koženého, který v rámci kuponové privatizace připravil akcionáře Harvardského průmyslového fondu o majetek překračující deset a půl miliardy korun.
V současné době i díky „úspěšné“ kuponové privatizaci můžeme po vzoru vyspělé americké demokracie sledovat vstup dalších oligarchů na domácí politickou scénu. Po Andreji Babišovi, kterému vstup do nejvyšších pater politiky vyšel na jedničku a „jeho“ Agrofert díky podílu na získávání státních zakázek se může pyšnit svými ekonomickým růstem vstupují na scénu v dresech politických stran další oligarchové. Za všechny uveďme miliardáře Pavla Sehnala v barvách obnovené ODA, Dalibora Dědka za Starosty a nezávislé či spolumajitele investiční skupiny Penta Marka Dospivy, finančně spojeného s Robejškovou stranou Realisté.
Pravé důvody vstupu oligarchů do politiky nechám na každém voliči. Nedomnívám se ale, že tím hlavním důvodem bude narůstající obava z možného světového válečného konfliktu, kterou sdílí stále více našich občanů.
KSČM je jediná politická strana, která má otázku zachování míru ve svém volebním programu. Mějme tuto skutečnost na paměti, až půjdeme ve dnech 20. - 21. října k volbám !