ROZHOVOR PARLAMENTNÍCH LISTŮ S PhDr. Ing. JIŘÍM VALENTOU - Vedoucím kandidátem KSČM pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentnu ČR 2017 v Plzeňském kraji:
„Lidé mají Zemana rádi, je s nimi ve velice častém osobním styku, a jestli někteří jednotlivci tvrdí, že rozděluje společnost, tak jim doporučuji, ať si vzpomenou na dobu Václava Havla. Ten český národ dělí ještě dlouho po své smrti, přičemž jeho prezidentování hodnotím jako skutečnou katastrofu. Vzniklé škody nemůže naší zemi nahradit ani jakási ideologická knihovna sponzorovaná ‚lidumilným miliardářem‘ Bakalou,“ říká poslanec Jiří Valenta (KSČM).
Andrej Babiš se oženil s dlouholetou partnerkou Monikou na farmě Čapí hnízdo. A vyrojila se kritika: Farma je postavená ze sporných dotací. Babiš si najednou vzpomněl, že se chce ženit, aby chytil lidi za srdce. Svatba byla nevkusná, jakoby z Ruska a zpíval na ní Michal David. Svatba byla z nakradených peněz. Co z této kritiky lze podle vás považovat za oprávněné?
Co k tomu všemu dodat? Farma byla skutečně postavená z dotace EU, která nebyla primárně určena velkým firmám. A tedy fakt, že pan Babiš jednu ze svých firem účelově rozdělil na menší, aby na tuto dotaci dosáhl, není rozhodně tím, čím by se mohl dnes chlubit. Udělal to tak, že Čapí hnízdo převedl na členy své rodiny a když bylo zařízení postaveno, tak se rychle vrátilo do vlastnictví Agrofertu.
Svatbu bych Babišovi ale nevyčítal, ba právě naopak, a s trochou odlehčení, alespoň někdo si na něj nyní alespoň trochu „došlápne“.
Ovšem na plky související s údajně pokleslým hudebním vkusem jsem dlouhodobě alergický. Kdo má komu určovat, co je v hudbě právě to vkusné a co již nikoliv? Ať si každý poslouchá a preferuje, co chce. Za mne raději Michala Davida, než politickou subkulturu hudby typu „Plastic Peoples of the Universe“, která nám zde byla v době Havlova kultu demagogicky servírována také jako vzor „kvality“.
Víte, po čtvrtstoletí práce ve školství se mi dostalo informace, že například když jsme pro středoškoláky pořádali diskotéky, většina z nich při poslechu různých „prodemokratických“ a těch jedině „pravých” hudebních interpretů seděla na židlích a nudila se. Ale když začal z reprodukorů hrát Michal David, bylo na parketě vždy plno. Vždy mne to trochu zarazilo, neboť ani po dlouholeté ideologické indoktronaci si prostě mladí do toho, co mohou a mají poslouchat, nenechají mluvit. Nedivím se, že se to jistým – již i politicky etablovaným hudebníkům typu Kocába či Pavlíčka – nelíbí. A jestli byla Babišova svatba z nakradených peněz? Tak to skutečně nevím! Myslím si, že jistou sumu peněz získal ne až tak zcela poctivě či morálně, ale jiná část jeho majetku nezpochybnitelnou být snad i může. A z které té „hromádky“ použil tento oligarcha prostředky na svoji svatbu, to můžeme jen a pouze spekulovat.
Lidovci se rozešli se Starosty. Starostové zlákali miliardáře Dědka, který má rád Babiše…
Tak předně, nejsem si zcela jistý, zda Dědek má nyní rád Babiše zcela nezištně. Z mých informací vyplývá, že mu jde již především o naplnění vlastní vize, že „miliardáři do politiky prostě patří“. Současně ale o svém VIP kolegovi tvrdí, že je „strašný solista a že nadává na všechny, což je strašně špatně“. Přirozeně, že se pan Dědek v první části svého tvrzení nesmírně plete, ve druhé má zase naopak pravdu!
Zaorálek objíždí letní festivaly a snaží se získat hlasy pro ČSSD...
Ministra Zaorálka řadím do úplně stejné „váhové kategorie“ jako premiéra Sobotku, což znamená, že sociální demokracii nikdo z nich výrazně nepomůže. Oba dva straničtí „přátelé“ jsou rétoričtí „uspávači hadů“, v jejich předlouhých projevech bývá většinou obsaženo jen málo relevantních informací, ale o to více uhýbání, kličkování, populismu a zbytečného mlžení.
A co TOP 09? Ta se spojila s Bursíkovým LESem...
Co se týče TOPky, tak ta – po vnitřním rozkolu, kdy se někteří z jejích lídrů rozhodli raději již znovu nekandidovat do Sněmovny – sahá snad po všem, co se vyskytuje, třeba jen i pomyslně, v jejich „ideové blízkosti“. A to i po reinkarnovaných „politických mrtvolách“ typu Martina Bursíka a jeho souvěrcích.
V průzkumech dále vede Babiš. Jak pohlížíte na tyto jevy v české předvolební kampani? Má někdo šanci předehnat Babiše? A je pro záchranu české demokracie nutné, aby někdo Babiše „zastavil“?
Summa summarum: „Politickou divizi Agrofertu“, oficiálně prezentovanou jako hnutí ANO 2011, v blížících se sněmovních volbách nikdo z konkurence nejspíše neporazí, ale je také obecně známo, že „žádný strom neroste až do nebe“. A zde to platí dvojnásobně, „řepkového krále“ jistě časem dohoní desítky podezřelých kauz s ním spjatých a současně také skončí „ozdravné období“ po až tristně asociáním působení předchozích pravicových vlád. Andrej Babiš si potom „ve svém rozlučkovém ranečku“ odnese o hezkých pár desítek miliard více, než se kterými do politiky „tak revolučně“ vtrhl. A naše země bude mít zase jakousi vyšší naději na sociální spravedlnost. Andrej Babiš může být jinak pracovitý a schopný člověk, ale měl by si při své inteligenci i uvědomit, že žádná společnost s oligarchy Berlusconiho typu v čele nemá a ani nemůže mít efektivní plán pro „dolních deset milionů“.
Bývalý prezident Václav Klaus tvrdí, že Sobotkova vláda zavlekla naši zemi „do takové hrůzy, že už si nic horšího nedokáže představit“. Je to pravda?
Nesmysl! Exprezidenta Klause si svým způsobem vážím, například pro jeho, nyní realisticky koncipované, euroskeptické postoje. Ale jeho zbytečný útok na něco, co bylo a doposud stále je kvalitativně řádově výše, než zosobňoval on sám ve své době a v jím realizované politice, dešifruji nyní pouze jako dětinsky zatrpklý, narcisticky podbarvený truc zapomínaného exponenta.
Ano, přiznávám, že mám na politický a hospodářský vývoj posledního čtvrtstoletí v ČR zcela odlišný názor než Václav Klaus, a proto by bylo asi lepší položit tuto otázku nikoliv politikovi, ale spíše občanům. Měla by znít: „Žije se vám hůře než za Klausovy ‚postlistopadové‘ dominance?“ Sám za sebe odpovídám, že nikoliv! Mnozí občané stále vidí Klause jako jednoho ze spolutvůrců mafiánského kapitalismu u nás, či jako podílníka „zlodějny tisíciletí“ kuponové privatizace národního majetku. A na to se přece nezapomíná a zapomenout ani nesmí!
Chápu, že on sám, ostatně tak jako to dělal vždy, bude i dnes znovu a znovu plamenně argumentovat specifiky tehdejší doby, ekonomickým zpožděním, fázemi ekonomického cyklu a dalšími obtížně měřitelnými faktory ekonomiky a životní úrovně. Ale právě to přesně vystihuje jeho osobnost!. Pamětníci Klausovy „éry“, která sice byla přece jen o stupeň optimističtější a méně ideově zaprodanější než ta předchozí Havlova, dobře vědí, že vždy, když mu nebylo věřeno, „plakal“ a „kopal kolem sebe“.
Miloš Zeman čelí rozvíjejícímu se skandálu kolem problematické společnosti, kterou doporučil hradní kancléř Mynář vládě Kyrgyzstánu. Analytik Jakub Janda k tomu na adresu Zemanova okolí uvedl: „Rozumí, že šance rezidenta Zemana vyhrát i s ruskou podporou se s každým dnem snižují, a tak myslí na zadní vrátka.“ Spekulace či možná spíše přání, že Miloš Zeman není schopen obhájit svůj úřad, sílí. Jsou podle vás opodstatněné? Jaké je dle vás reálné postavení Zemana v české společnosti?
O Miloši Zemanovi toho bylo napsáno, a také mnou, již mnoho a nerad bych se proto opakoval. Pár poznámek si přesto neodpustím. Osobně jsem byl ve druhém kole prezidentské volby Zemanovým voličem a vkládal jsem do něj, po Havlovi a Klausovi, velké naděje. Ty, do jisté míry, posléze i naplnil, i když se současně nevyhnul některým přešlapům a osobnostním selháním. Zmínit bych mohl podivný nápad preventivního útoku na Irán, proslavenou exhibici s holí na Hradě a premiérem Sobotku či například některé jeho až nadmíru květnaté a žoviální bonmoty.
Přesto se domnívám, že jeho šance na znovuzvolení je mezi všemi známými kandidáty nejvyšší. Lidé mají Zemana rádi, je s nimi ve velice častém osobním styku, a jestli někteří jednotlivci tvrdí, že rozděluje společnost, tak jim doporučuji, ať si vzpomenou na dobu Václava Havla. Ten český národ dělí ještě dlouho po své smrti, přičemž jeho prezidentování hodnotím jako skutečnou katastrofu. Vzniklé škody nemůže naší zemi nahradit ani jakási ideologická knihovna sponzorovaná „lidumilným milardářem“ Bakalou, ani celý sál plný ocenění a čestných doktorátů, které pan exprezident po světě nasbíral. Jediný výrazný problém bych u Zemana spatřoval v jeho upadajícím zdraví, které se pozvolna stává hendikepem.
Teorie o ruské či čínské manipulaci, v souvislosti s přímou volbou prezidenta u nás, beru s velikou rezervou. Pramení pouze a jen ze Zemanovy ekonomické pragmatičnosti, kdy je jeho snaha o ruské či čínské obchodní zapojení v ČR zaměňována s propagací či dokonce adorací jejich vlastních politických systémů.
Homosexuálové, lesby a další menšiny pořádají opět festival Prague Pride. Tentokrát však mají na nás, majoritní společnost, požadavek, abychom je nejen „tolerovali“, ale projevili jim „respekt“. Abychom je „respektovali“. Co na to říci, jak se postavit jak k těmto menšinám, ale i k jejich aktuálnímu požadavku? Jinak, veřejností stále rezonuje věta Jiřího Čunka, že Prague Pride je „pochod smrti naší civilizace“ a že bychom takové akce neměli podporovat. Souhlasíte?
Domnívám se, že osobní přístup k těmto akcím je individuální věcí každého jednotlivce. Můj názor ale plně koresponduje s pojetím rodiny jako hlavního stavebního kamene společnosti a to ostatní, to, co se tak kontraproduktivně samozviditelňuje, například takovýmito pochody, je hodno pouze mé tolerance, nikoliv však již mého respektu.
S panem Čunkem nesouhlasím v tom ohledu, že si myslím, že naši civilizaci žádná smrt prostřednictvím této „suché větve v jejím vývoji“ nečeká a že ta si dokáže nějakým způsobem poradit. Na druhé straně se ale společně s ním obávám, aby si tyto, ve svých projevech stále agresivnější, skupiny – stupňujícím se diktátem heterosexuální společnosti, a potažmo tak přirozeným rodičovským párům či genderově vyváženým rodinám – nepřisvojovaly více, než by jim mělo příslušet.
S touto věcí souvisí i rozhodnutí českého Ústavního soudu, které přiřklo dvojnásobné rodičovství dvěma homosexuálům, kteří využili moderní formu náhradního rodičovství: Oba odevzdali své sperma k oplodnění embrya, které odnosila náhradní matka. Zatímco v USA, kde to celé fyzicky proběhlo, jsou automaticky registrováni jako rodiče – v České republice o tom, že oba budou zapsáni jako „otec a matka“, musel rozhodnout Ústavní soud, prý pouze pro tento konkrétní případ. Kritici to považují za nakročení k tomu, že taková věc bude legalizovaná i u nás. Je to žádoucí? Je homosexuální rodina skutečnou rodinou? Ať už v rámci adopce, nebo tohoto procesu?
Americké excesy, šířící se následně do celého světa, nemají často ani logiku, ani žádné další společenské či kulturní oprávnění. Ilustrují jakousi „demokracii naruby“ a jsou také zjevným projevem americké soudcokracie, někdy až jisté soudní zvůle.
Podle názoru mnoha vědců a také dle velké části historických, sociálních či kulturních empirických poznatků, ale také podle některých právních definic – homosexuální pár není a nemůže být z logiky věci rodinou. Jako vystudovaný kulturní a sociální antropolog tuto pozici plně podporuji a snahy o její revizi mi připadají spíše jako nevhodné a pro další vývoj jakékoliv, tedy nejen naší, společnosti kontraproduktivní. Ono už samo umělé plození dětí pro účely homosexuálního svazku mi připadá jako ne zcela přirozené.
Policie přistoupila ke stíhání dvou mužů, kteří rasisticky a nenávistně uráželi zpěváka Radka Bangu poté, co ten ze show Českého slavíka odešel na protest proti skupině Ortel. Je spravedlivé, že oběma hrozí cca 2 roky vězení? A pokud jde o gesto Radka Bangy, je přiměřené, že za něj byl později oceněn Cenou Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77?
Ve svobodné zemi by si měl moci každý dělat gesta, jaká sám uzná za vhodná, přirozeně za předpokladu, že přitom neporušuje zákon. A fakt, že Banga z něčeho odešel či proti něčemu pokojně protestoval, je tedy nejen jeho svobodným rozhodnutím, ale i právem. Osobně však skupinu Ortel nepovažuji za rasistickou a její působení ani státní orgány nespatřují jako protizákonné, takže jestli tato hudební skupina zpívá a Banga protestuje, je to zcela v pořádku. Kritika jak Ortelu, tak potom samotného Bangy, však musí mít svoji přiměřenost a vyhrožování smrtí, čímž jsem si i já jako poslanec a politik prošel, již přiměřené zcela jistě není.
Samotnou výši trestu nedokážu posoudit, ale protože pán, co letos vyhrožoval smrtí s plynovou pistolí v ruce mně, obdržel sedmiměsíční podmíněný trest, tak se subjektivně domnívám, že dva roky „natvrdo“ pro lidi, co hrozili Bangovi prostřednictvím sociálních sítí, by bylo asi moc.
Charta 77, její nadace a vše, co je s touto klientelisticky propojenou partičkou spojeno, mne prakticky nezajímá a tzv. „jde kolem mne“. Lidé, jejichž skrytým cílem bylo v „listopadových dnech“ obelhat národ a následně vytvořit zde obrovskou sociální nerovnost a přitom z toho profitovat, nejsou pro mne měřítkem ničeho. Spíše než na rozdávání cen by se měli zaměřit ve své nadační činnosti na vyrovnávání zmíněných sociálních rozdílů, konkrétně třeba, aby každé desáté dítě ve škole, jehož rodiče si nemohou dovolit zaplatit mu oběd, se mohlo řádně najíst.