Volby do sněmovny jsou za dveřmi! Část občanů k nim z rozličných důvodů nepůjde, další jsou si ve svém rozhodnutí již jisti. Ještě ale existuje velká skupina nerozhodnutých, o kterou zápolí kandidující subjekty nyní především.
Předvolební rétorika všech je tak směrována silně “do leva” a není se čemu divit, neboť levicový potenciál společnosti dosahuje hranice šedesáti procent. To si nyní uvědomují dokonce i pravicové, jinak v průběhu předcházejícího volebního období silně asociální, strany.
Koho tedy nevolit?!
Nerad bych se rozepisoval o ODS, TOP 09 a lidovcích, jejichž zástupci v poslanecké sněmovně kontinuálně obhajovali zájmy elit, Sudetoněmeckého Landsmannschaftu, neobjektivně stranili zaměstnavatelům proti statisícům zaměstnanců, přihrávali nepřiměřené výhody bohatým z kapes všech, přičemž osob v příjmové chudobě je zde plných deset procent, ale také v nespravedlivých restitucích podporovali církev proti občanům vlastního státu.
V nesposlední řadě také stále více komponovali ČR do útočného paktu NATO, jenž je zřejmým realizátorem politických a ekonomických cílů USA na planetě. ČR “tato dobrodružství” stojí nejen mnoho, jinde potřebných miliard Kč, ale i zvýšení rizika terorismu na vlastním území.
Nejsilnější stranou v dolní komoře je ale “vládní” ČSSD. Ta se díky svému oportunismu, zjednodušeně řečeno talentu k využívání příležitostí ve svůj prospěch, ale také díky mnoha koaličním kompromisům, natolik vzdálila deklarovaným cílům a svému programu “pro lidi”, že se “levicovou stranou” může nazývat pouze v přeneseném smyslu.
Vrcholem zmaru jsou tak oranžové billboardy s hesly typu: “Vyhlašujeme válku levné práci”. To si “přátelé” vzpomněli skutečně brzy, měsíc před volbami! Jsem zvědavý, jak toto budou špičky ČSSD vysvětlovat svým kamarádům z řad českého a mezinárodního velkokapitálu. Je dobře známo, že s těmito ideovými propletenci má sociální demokracie zásadní problém po celou dobu své historie, tedy ještě i v době, kdy se levné práci říkalo přesněji: “vykořisťování”.
A nelze také nepřipomenout, že obranou reakcí na nezdravé propojování socialismu a individualistických zájmů byznysu bylo i odštěpení KSČ od sociální demokracie ve dvacátých letech minulého století.
Volič by měl ale pozvednout obočí i nad privátním hnutím ANO 2011. Nikdy jsem nezaznamenal tak gigantický střet zájmů jakým disponoval jeho majitel, ministr financí, vlastník významných médií a velkopodnikatel v jedné osobě Andrej Babiš! Takovýmto směrem nelze jít v demokratickém systému dále.
Jestliže oligarcha straší veřejnost jakousi socialistickou “totalitou”, tak on se sám zřetelně ubírá k "absolutismu", v jehož čele by stál přirozeně sám, eventuálné se správní radou Agrofertu jako vládou. Je skutečností, že jeho hnutí má nyní u veřejnosti jistou podporu. Nedivím se, po dvaceti sedmi letech pravicových, pravolevých vlád, či hybridu opoziční smlouvy, přejímalo exekutivní spoluzodpovědnost za společnost nalézající se v úpadkovém stavu ekonomiky, zničeném sociálním státu bez solidarity, mající podlomenou morálku a trpící ztrátou vlastenectví.
Asi proto si mnozí říkají, že: “Lepší Babišova kobliha v hrsti, než Kalouskovy padáky na střeše”.
Ovšem nezapomínejme, že miliardářovy vize lze realizovat pouze částečně a vždy jen na vrcholu ekonomických cyklů, které v kapitalismu trvají krátce. Potom vždy nastupuje tvrdá sociální krize se všemi svými nechtěnými dopady a s těmi se Babišův model vládnutí vyrovnat neumí!