Poslední parlamentní volby skončily pro KSČM a ČSSD výpraskem. Volební propad je katapultoval zpět na počátek budování obnoveného kapitalismu v Československu po roce 1989, a pro obě strany bude do budoucna znamenat finanční potíže. Zcela větší a v jiných dimenzích pro ČSSD, jejíž dluhy i kvůli nerozvážným předchozím krokům nabyly rozměrů v řádech mnoha set milionů Kč.
Také sebereflexe za volební výsledek a současnou krizi stran je kupodivu podobná. Stranické sjezdy, na kterých má dojít ke zvolení nového vedení se budou konat až v dubnu, což vzhledem k podzimnímu termínu komunálních voleb není zrovna ideální.
Zatímco u neúspěšných pravicových a »nečitelných« stran - SZ, TOP 09, KDU-ČSL, SPO - jejich lídři vyvodili osobní odpovědnost, tak za volebním neúspěchem ČSSD a KSČM stojí více faktorů, které je třeba v klidu vyhodnotit a pojmenovat.
Nezbývá než doufat, že na základě pravdivého pojmenování věcí dojde k naplňování skutečné levicové politiky a získání voličů, kteří k volbám pravidelně nechodí, a poprvé po více než dvaceti letech je k volebním schránkám přivedli lídři stran Okamura a Bartoš.
Je zbytečné vymlouvat se na současnou ekonomickou prosperitu země a tvrzení, že bývalí voliči těchto stran proto přešli k pravici či k populistickým stranám. Důležitější je správně pojmenovat realitu dnešní společnosti. Nenajdeme mnoho oblastí, o kterých můžeme říci, že současný stav je lepší než před rokem 1989, v době socialismu. Přeplněné obchody, ani výběr z několika desítek toaletních papírů není tím nejlepším kritériem.
Pyšníme se nízkou nezaměstnaností, byť guru popřevratového období Václav Havel nás ujišťoval, že tento základní jev kapitalistické společnosti nepoznáme. Otřesnou skutečností zůstává, že v době 21. století bereme bezdomovce jako normální stav společnosti. Stejně jako exekuce, které jsou strašákem pro všechny věkové skupiny občanů a z hlediska jejich počtu se v Evropě řadíme k těm »nejúspěšnějším« státům.
Ze stejného soudku jsou žebrácké mzdy značné části pracujících, kvůli kterým mladé rodiny v případě pořízení hypotéky na koupi vlastního bydlení berou na sebe »oprátku« až do důchodového věku. O situaci osamělých seniorů, kterým po zaplacení nájmu za bydlení zůstane pár stovek měsíčně či tisícovka, je zbytečné hovořit. Podfinancované resorty zdravotnictví, školství, dopravy, zadlužení státu, stejně jako domácností, jsou dalším hřebíčkem do rakve kapitalistického systému.
Začíná se rýsovat jednobarevná vláda Andreje Babiše, která při získání důvěry Poslanecké sněmovny bude muset přestat s blábolením a začít makat. Přesně v duchu jeho hesel od roku 2013, která na jeho voliče zapůsobila. Naplnit alespoň většinu slibů bude však nejen těžké, ale téměř nemožné. Na jejich neuskutečnění by si měly vzpomenout skupiny voličů, na které bylo pamatováno nejméně, a které pomoc státu potřebují nejvíce. Senioři a mladé rodiny s dětmi.
Povinností levicových stran, které letos zcela propadly, je získat »ztracené« voliče zpátky. Podaří se jim to za předpokladu návratu k provádění skutečné levicové politiky. K jejím pilířům patří především oblast sociální a zdravotnictví. Vyslyší-li přání mnoha občanů v podobě přijetí referenda o vystoupení z NATO, kterého se vládní ČSSD po čtyři roky bála, za což byla potrestána ztrátou značné částí svých voličů.
A samozřejmě pokud nejen správně pojmenuje nebezpečí islamizace Evropy a našeho státu, ale především bude umět postarat se o bezpečnost našich občanů. KSČM se musí navíc umět vypořádat s antikomunismem, působícím na voliče vždy v nové podobě hlavně v předvolebním období. Nejlepší cestou, jak jej částečně eliminovat, je důrazně se vymezovat proti zločinnostem kapitalismu a profilovat se jako jediná, skutečná protisystémová strana, jejímž cílem je socialismus.