Americké vypovězení mezinárodní jaderné dohody s Íránem není pouze vyjádřením frustrace prezidenta Trumpa ze špatné smlouvy sjednané jeho předchůdcem, která prý není dostatečnou zárukou před jadernými ambicemi islamistického íránského režimu. Trumpův krok není pouhým siláckým gestem, ale má daleko hlubší význam.
Je definitivním potvrzením toho, že pokus o „přeformátování“ Blízkého východu zahájený tzv. Arabským jarem a pokračující syrskou občanskou válkou a podivným fenoménem Islámského státu skončil zcela jinak než byla původní očekávání. Arabský svět je sice rozbit a zmítán náboženskými sektářskými střety více než kdykoliv před tím. Dvě klíčové arabské země Blízkého východu – Sýrie a Irák v důsledku toho přestaly existovat, stejně jako Libye a Jemen na periférii, ale region se nestal bezpečnějším. Naopak, v přímém ohrožení se ocitl Izrael, neboť se v jeho sousedství pevně usadily íránské ozbrojené síly, které spolu s ruským letectvem pomohly spřátelenému alavitskému režimu Bašára Asada porazit sunnitské islamistické povstalce podporované a vyzbrojované Západem.
Dnes se v plné nahotě vyjevila hořká pravda o debaklu ambiciózní blízkovýchodní politiky amerických neokonů, kteří ovládali americkou zahraniční politiku za prezidentů Bushe i Obamy – podařilo se jim vojensky zničit sekularistické arabské nacionalistické režimy v klíčových zemích Iráku a Sýrii. Nebyli je však schopni nahradit žádnou stabilní prozápadní alternativou. Naopak tím vytvořili mocenské vakuum, jež zaplnila jiná protizápadní mocnost s dalekosáhlými mesianistickými ambicemi – šíitský Írán, kde již 40 let vládne svérázný teokratický režim.
Přes poměrně bizarní vládnoucí politickou doktrínu je dnešní Írán osmdesátimiliónová velká země, která pro Izrael a západní zájmy na Blízkém východě představuje daleko větší hrozbu. Přímo ohroženy se cítí ropné monarchie Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií, které strach z Íránu sbližuje s Izraelem. Pro ten je souvislý šíitský pás na sever od jeho hranic od Libanonu až po Írán na východě nejvážnější hrozbou od války v roce 1967, s tím, že íránské raketové síly a jaderné ambice v bezprostředním sousedství znamenají zcela pro Izrael zásadní potenciální existenční hrozbu.
Situace je velmi vážná. Ve hře je bezpečnost Izraele a arabských ropných monarchií, ve hře je přežití íránského režimu, ve hře jsou nově posílené pozice a zájmy Ruska na Blízkém východě, ve hře je snaha o znovuobnovení amerického vlivu v regionu. Jaderná smlouva je pouze vrcholek ledovce vážných střetů a rozporů mezi regionálními mocnostmi i globálními velmocemi, které se řeší v pohyblivých píscích kdysi velmi neodpovědně destabilizovaného regionu Blízkého východu. Ohrožen je celý svět. Měli bychom to vědět.
Jiří Weigl, publikováno na serveru Zdroj.cz dne 10. května 2018.
Pozn.: Doplnění informace o další skutečnosti:
V noci z 9. na 10.5.2018 došlo k vážnému ozbrojenému konfliktu mezi údajně iránskými silami rozmístěnými na území Sýrie a Izraelem, který do odveteného útoku proti iránským raketám zapojil 35 stíhaček a odpálil na iránské pozice v Sýrii cca 70 raket. Izraelské stíhačky se však neodvážily vstoupit do syrského vzdušného prostoru, všechny rakety byly vypuštěny na cíle za hranicí Sýrie.
My jsme se v České republice dozvěděli hodnocení události z médiích, pouze z izraelského, respektive amerického pohledu. Dozvěděli jsme se, že výsledkem je, že izraelská armáda útok úspěšně odrazila, škody jsou minimální a izraelská armáda zasadila iráncům v Sýrii mohutné ničivé údery.
Podle zahraničních zdrojů je ale pravda jinde, Izrael utrpěl při tomto odvetném úderu iránců těžké ztráty (Izrael již útočil dříve na iránské pozice v Sýrii o čemž se v ČR příliš nemluví), kdy byla zasažena jeho klíčová vojenská infrastruktura.
Celý incident je důsledkem toho, že se nectí mezinárodní právo, že předchozí opakované izraelské letecké a raketové útoky na Sýrii, na syrskou pozemní armádu ale i iránské jednotky na území Sýrie (v rozporu s Chartou OSN) byly bez jakéhokoliv kritického ohlasu mezinárodního společenství, tedy i českého Ministestva zahraničních věcí, které je v této věci zcela slepé a impotentní.
Izraelská strana měla po incidentu sice "velkopusá" prohlášení, ale ve finále prohlásila, že nechce válku s 80-ti milionovým Iránem.
Z tohoto pohledu je politika KSČM vůči zahaničním misím armády ČR a dodržování Rezolucí Rady bezpečnosti OSN a Charty OSN naprosto správná!
V USA ovládá zahraniční politiku silná židovská lobby, která nesoudně a nekriticky podporuje židovský stát Izrael. Odtud pramenní Trumpovy útoky na vypovězení Smlouvy o iránském jaderném programu.
Ale ve hře je ještě jedna důležitá věc! USA stále zadržují ve svých bankách z dob ostrých sankcí proti Iránu 159 miliard amerických dolarů, které patří Iránu, a které chce Irán již několik měsíců vrátit. USA se k tomu stále nemají! Americké banky s těmito iránskými penězi hospodaří, půjčují je za úroky, financují tak své zisky, americkou ekonomiku i americké politiky.
V době izraelského útoku na iránské pozice v Sýrii byl na oficiální návštěvě Ruské federace Benjamin Netanjahu - izraelský premiér. Rusko, ani prezident Putin nereagovali proti těmto vojenským útokům, za což si vysloužil prezident Putin kritiku. Rusko je vojenský spojenec Sýrie v boji proti teroristům a Izrael útočil na syrské území. Premiér Netanjahu šel dokonce vedle prezidenta Putina v průvodu "Nesmrtelného pluku" v Moskvě. Premiér Netanjahu k této návštěvě prohlásil, že všechna jednání s prezidentem Putinem jsou důležitá, ale toto jednání, že bylo mimořádně důležité. Předpokládá se, že před právě zahájeným IX. kolem Astanských rozhovorů k Sýrii (začalo 14.5.2018) dal premiér Netanjahu Rusku nějaké garance kolem Sýrie, za nějaký příslib z druhé strany.
Rusko podle politologů usiluje v regionu Blízkého východu i v Sýrii o vybalancování zájmů všech států i politických sil pro život v míru. Nemá zájem, kromě teroristů, někoho vojensky porazit.
Putin je dnes jediný politik na světě, který má velkou vojenskou moc, a může jednat se všemi představiteli států v regionu Blízkého východu, a to s prezidentem Sýrie, Iránu, Turecka, Izraele, Jordánska, Saudské Arábie, Iráku, případně dalších států regionu. Prezident Trump, který vyhrožuje vojenskou silou a sankcemi vůči Sýrii, Iránu, který nemá dobré vztahy s Tureckem, ani dobrou pozici v Iráku tu schopnost prostě nemá. Nemá schopnost dát vztahy v regionu do pořádku, má však stále velkou sílu vztahy ničit, zastavit, dělat velké potíže. A také tak dělá, za cenu porušování mezinárodního práva, obrovských lidských obětí na životech a obrovských materiálních ztrát! Tuto schopnost nemá ani prezident Francie Makron či kancléřka Merkelová.
Česká zahraniční i vojenská politika dlouhodobě slepě podporují destruktivní politiku USA na Blízkém východě.
Z tohoto důvodu KSČM jedná správně - dělá politiku míru! Žádné české zahraniční vojenské mise bez Mandátu Rady bezpečnosti OSN!