Makání Andreje Babiše alespoň v případě sestavení vlády je u konce. Svým rozhodnutím, že na ministra zahraničí navrhne kontroverzního Pocheho, vyslal signál, že požadavkům příštího koaličního partnera dokáže ustoupit a být vstřícný. Na kotrmelcová rozhodnutí premiéra si voliči nakonec již zvykli a dobře vědí, kdo bude skutečným režisérem a dirigentem nové vlády.
Poučení pro ČSSD z předešlého čtyřletého vládnutí s Babišem nejen nezabralo, ale strana je dávno smířená, že bude v nově vzniklé vládě dělat oligarchovi se slovenskými kořeny užitečné idioty. Touha po moci a být opětovně na výsluní napomohla »pragmatičtějšímu« křídlu sociální demokracie pomocí vnitrostranického referenda prosadit myšlenku podílet se na vzniku nové vlády.
S největší pravděpodobností je o osudu další vlády rozhodnuto. V maratonu jejího sestavování se premiér Babiš musel vypořádat s mnoha nástrahami. S přispěním médií (nebo i německé kancléřky?) se zbavil SPD, která pro jistotu dostala nálepku extremistické strany. Úspěšně zareagoval i na požadavek KSČM týkající se schvalování vojenských misí.
Tzv. demokratická pravice může být z tohoto pohledu spokojena. ODS, KDU-ČSL a další prozápadně orientované politické strany můžou přestat se strašením obyvatel. Žádný třesk ve změně zahraniční politiky se konat nebude. Sounáležitost ČR k EU zásadních změn nedozná. Vidina dalších evropských dotací na »velestavby« v podobě chodníků a dětských hřišť v obcích bude silnější než současný zdánlivý vládní odpor k uprchlické otázce. Spíše se můžeme dočkat nemilého překvapení v otázce přehodnocení přijetí eura.
A vztah našeho státu k NATO? Modlit by se měli nejen sociálně slabší občané, aby stát více pamatoval na ně a neupřednostňoval požadavky USA na nesmyslné navyšování rozpočtu armády k nákupu nové techniky a zabezpečení vojenských misí. Ani nedávné schválení dvouletého plánu vyslání českých vojáků do jednotlivých misí nemusí být konečné. O tom, že požadavky NATO, paktu »garantujícího světový mír« vyvoláváním lokálních válek a konfliktů, jsou nadřazené nejen naší republice, jsme se přesvědčili již mnohokrát. O narůstající ruské hrozbě nás každodenně přesvědčují jak čeští vojenští jestřábové, kterým vévodí generál Petr Pavel, tak i většina politických stran s nejvíce křičící TOP 09.
Nemalá část veřejnosti v popřevratovém polistopadovém období vždy věřila, že nová vláda bude lepší než ta předešlá, aby nakonec byla zklamána. Degenerace polistopadové politiky bohužel neskončí ani s novou vládou Andreje Babiše.