Ustrnul by se i kámen, když lidovecký papaláš Marian Jurečka nedávno opakovaně horlil proti komunisty navrženému zákonu o zdanění takzvaných náhrad vyplácených církvím za fyzicky nevydaný údajně církevní majetek. Je prý nepřípustné zdanit 59 miliard peněžního daru, který římskokatolické církvi podvodně přihráli z majetku republiky, z peněz českých občanů různí Nečasové, Schwarzenbergové a Kalouskové.
Podle dějin práva, ale i podle bible se ve svém odporu proti zdanění takzvaných církevních náhrad nejen všichni ti exponenti ODS, TOP 09 a s nimi mnozí lidovci a církevní hodnostáři v čele s kardinálem Dominikem Dukou dopouštějí křivého svědectví. Jejich cíl je nemravný – chtějí oškubat české občany a republiku.
To, co stát zejména římskokatolické církvi vydal, a také to, za co jí z rozhodnutí české pravice platí v miliardách ročně údajné náhrady, z převážné většiny totiž majetkem církví už od dob josefínských nebylo. A tedy jí to nemohlo být zcizeno. Byl to majetek veřejné povahy, který měla církev pouze v užívání. A to za podmínky, že výnosy budou užívány k uspokojování náboženských potřeb věřících a k zajištění vzdělávacích a sociálních služeb.
Křivé a pokrytecké je tvrzení lidoveckých papalášů a některých prelátů o církvím vzniklé škodě na možných výnosech z církevního majetku, kterou podle této zvrácené logiky mají uhradit mnohonásobně nadhodnocené náhrady na nevydaný hmotný majetek.
Masarykovská pozemková reforma a její pokračovatelé odnímali církvím z užívání tyto majetky právem. Vzdělávací a sociální služby v moderním věku stále víc přebíral stát. Co se pak týče služeb věřícím – namísto z výnosů církvemi užívaného veřejného majetku stát začal tyto služby hradit přímo, vyplácel za první republiky, ale také po únoru 1948 platy kněžím.
Po únoru 1948 byly církvím hrazeny nejen platy kněží, ale bylo provedeno systémové zabezpečení potřeb církví a věřících, založené zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Toto zabezpečení přetrvalo i po roce 1989, až do 21. století. Dodnes také stát přispívá k udržování a obnově církevních památek.
Pokud by Češi, Moravané a Slezané měli důsledně vzít nejrůznější mamonu chtivé duky a jejich kalousky, nečase, schwarzenbergy a jurečky za slovo, pak by měl stát nenasytné a nemravně jednající římskokatolické církvi neprodleně vystavit účet za všechny platby a platy, které vyplácel kněžím od dob první republiky až po dnešek, ale také za kněžské penze, diety, které od státu pobírali.
O propadu římskokatolické církve, její autority v soudobé české společnosti, tváří v tvář ohromným majetkovým a finančním požadavkům prelátů, vypovídají data ze sčítání lidu. Ještě v roce 2001 se k římskokatolické církvi v České republice hlásilo 2 740 780 obyvatel, tedy 26,8 procenta. Pouhých deset let poté, při sčítání lidu v roce 2011, se k ní přihlásilo už jen 1 083 899 věřících – pouhých 10,37 procenta obyvatel. I podle tehdejších odhadů církve samé nedělní bohoslužby navštěvovala sotva polovina z onoho milionu římských katolíků.
Z čísel je zřejmé, že římskokatolická církev poskytuje dnes své náboženské služby sotva desetině občanů. Pokud jde o vzdělávací a sociální služby, pak má na nich jen velmi omezený podíl a i zde dál natahuje ruku ke státnímu rozpočtu.
Bezmála sto čtyřicet miliard, které prokorupční Nečasova koaliční vláda přihrála především římskokatolické církvi v majetku a penězích, dostali ti, jejichž služby pro věřící a společnost jsou jen zlomkem toho, k čemu byly církvi původně veřejný majetek a výnosy z něj svěřeny.
V listopadu 2012 pravicí schválený zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, žádným vyrovnáním nebyl. Byl to fakticky korupční dar ohromného veřejného majetku a peněz těm, kdo klamou českou veřejnost. Dožadují se majetku, peněz a soudí se se státem, obcemi a občany o prostředky, které jim z valné části od dob josefínských nepatřily a za které už nemohou, nejsou ochotni ani schopni poskytovat společnosti ty služby, které kdysi historicky církve poskytovaly.
Za těchto okolností je třeba, aby parlament majetkuchtivým římskokatolickým prelátům důrazně připomněl skutečné křesťanské hodnoty.