Proč jsem nehlasoval pro důvěru Babišově vládě. Moje rozhodnutí má dvě roviny a na obě jsem vedení strany i vedení klubu upozorňoval několik měsíců předem, ale nikdo se se mnou o tom nikdy nebavil. Prostě za to zřejmě nikomu nestojím.
Po loňských volbách mi bylo řečeno, že v rámci povolebních vyjednávání mám být předsedou komise na kontrolu GIBS a že je to dokonce přání A. Babiše. Na základě dohod byly ustanoveny všechny orgány Sněmovny a byli zvoleni jejich funkcionáři. Na pokyn V. Filipa jsem zpracoval analýzu GIBS, která byla předána a později využita A. Babišem. Pak nastal mediální taneček kolem mého zvolení předsedou uvedené komise. Najednou dohody neplatily a A. Babiš tancoval, jak média pískala. To, že se vůči mě dopustil pomlouvačného jednání, které bylo na trestní stíhání jsme si nakonec osobně vyříkali a já to sice těžko, ale překousl. Toto všechno dokáži hodit za hlavu a dále neřešit, ale to co si kvůli tomu musela prožít moje rodina se jen těžko zapomíná.
Druhá rovina je pro mě snad ještě zásadnější než ta osobní. Již v prosinci jsem našemu zástupci vyjednávacího týmu předložil svoje výhrady a poznámky k připravovanému programovému prohlášení v oblasti vnitřní bezpečnost. Jednobarevná vláda ANO v lednu 2018 předložila programové prohlášení, v němž neakceptovala nic z mých připomínek. Já jsem tento materiál pro oblast Vnitřní bezpečnost a veřejná správa opakovaně komentoval a svoje výhrady jsem uvedl i jako důvod toho, že jsem pro první vládu A. Babiše nehlasoval. Následovala další jednání, zasílání připomínek našemu zástupci vyjednávacího týmu, samotnému ministrovi vnitra L. Metnarovi a dokonce i samotnému A. Babišovi. Upozorňování vedení strany i vedení klubu. A výsledek? Ministr vnitra L. Metnar, který problematice rozuměl, a se kterým bych se snad i dohodl, byl v rámci sestavování koaliční vlády obětován a nahrazen laikem J. Hamáčkem. Ten se v odborně znemožnil již 5.7., a to svým vyjádřením, že policie je připravena zajistit ochranu hranic. Pravda je, že není a nebude. Koaliční vláda ANO a ČSSD předložila nové programové prohlášení, které však je v oblasti Vnitřní bezpečnost a veřejná správa zcela totožné s programovým prohlášením z ledna 2018. To zaznamenala i odborná veřejnost a já byl postaven před zásadní problém. Zda jsem schopen na povel změnit svůj názor a udělat obrat o 180°, a to co jsem kritizoval najednou schvalovat a vyjádřit tak i souhlas s novým vedením resortu, na který nemám a nebudu mít v podstatě žádný vliv.
Asi každý je někdy postaven před to udělat rozhodnutí, které bude schopen obhájit alespoň sám před sebou a svým svědomím. Já do takové situace byl dohnán nyní, ač jsem na to vedení strany a klubu upozorňoval mnoho týdnů předem, že to může nastat. Nezájem věc řešit mě velmi zklamala. Vedení strany nabylo dojmu, že prostě zavelí a každý uposlechne. Každý, kdo má mít v životě jen povinnosti, ale v podstatě žádná práva to dlouho nevydrží a platí přísloví o džbánu s utrženým uchem. Já jsem si musel zachovat svoji tvář a tak jsem zvolil řešení, kdy jsem po konzultaci s kolegy zůstal v kanceláři a bedlivě sledoval průběh hlasování. Kdyby měla nastat situace, že by můj hlas měl být tím rozhodujícím, musel bych překonat sám sebe a jít hlasovat. Jsem rád, že taková situace nenastala a já si alespoň sám pro sebe a lidi, s nimiž úzce spolupracuji, uchoval svoji tvář a zásadovost. Doufám, že tato nová situace bude impulsem i pro změnu činnosti vedení klubu a snad i strany. K tomu nám všem přeji mnoho zdaru.