Julius Fučík byl popraven fašisty v koncetračním táboře v Berlíně – Plötzensee, kde byl postaven před Říšský soud, za účast v protinacistickém odboji.
Narodil se 23. února 1903 v Praze na Smíchově v chudé dělnické rodině. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, do Havlíčkovo ulice (dvě ulice pod Krajským úřadem) protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v tamním Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál Julius Fučík desítky úspěšných dětských rolí.
Po maturitě začal dálkově studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, kde pracoval jako běžný úředník v kanceláři.
V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a působil také nějaký čas jako dopisovatel v Moskvě.
Psal reportáže z tehdejšího Sovětského svazu, kde v roce 1917 zvítězila Velká říjnová socialistická revoluce řízená Vladimírem Iljičem Leninem a kde probíhaly obrovské změny ze zaostalé feudální země na zemi nového, socialistického typu. Do těchto celospolečenských změn a budovatelského úsilí se podařilo Komunistické straně SSSR vtáhnout tehdejší celou sovětskou společnost a vzniklo zde obrovské budovatelské nadšení. Jeho reportáž byla nazvána „Země, kde zítra již znamená včera" (z r. 1932).
Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal J. Fučík na Pankráci, ještě dlouho před válkou. V roce 1933 pro trestní stíhání dokonce odešel do ilegality a poprvé na sebe vzal identitu starého profesora Horáka, pod kterou každodenně řídil redakční porady komunistických Haló novin z pražské kavárny Roxy.
Roku 1938 se po mnohaleté známosti oženil s Augustou Kodeřicovou, známou jako Gusta Fučíková.
Na začátku nacistické okupace v březnu 1939 prodléval v ústraní v Chotiměři, nedaleko Domažlic u svých rodičů (Den po zahájení okupace v březnu 1939 proběhla pověstná protikomunistická zatýkací akce Gitter – Mříže).
V letech největšího protikomunistického teroru 1941–1942 byl členem druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. Fašisté tento ilegální výbor celý pozatýkali a všichni jeho členové byli popraveni.
Julius Fučík byl zatčen v Praze, v bytě manželů Jelínkových na adrese U Družstva Ideál 1133/23 (tehdy ulice Chittussiho), dne 24. dubna 1942. Pamětní deska byla z tohoto domu po listopadu 1989 demokraty z městské částí Praha 4 odstraněna.
Roku 1943 byl Julius Fučík odsouzen k trestu smrti a poté ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven.
Osudy jeho tělesných ostatků jsou neznámé.
Fučík byl vyšetřován nejdříve gestapem v Petschkově paláci a vězněn na Pankráci v Praze až do června 1943.
Od března 1943 začal Julius Fučík ve své pankrácké cele psát „motáky“, krátké zprávy a postřehy z vězení, které se později staly obsahem jeho knihy „Reportáž psaná na oprátce“. Celkem stihl J. Fučík poslat 167 motáků, které se po válce nakonec za velkého úsilí podařilo shromáždit v rukou manželky Gusty Fučíkové. Z vezení je vynášeli čeští dozorci Adolf Kolínský a Josef Hora. Jeden z těchto českých dozorců, žil ještě v 80. letech minulého století na Plzeňsku (někde v okrese Plzeň-sever) a podal o tom svědectví.
Gusta Fučíková a jejich rodinný přítel Ladislav Štoll, komunistický literární kritik a pozdější ministr školství a kultury, pak vydali tuto knihu. Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, její ohlas se rychle šířil do celého světa v atmosféře vítězství nad fašismem a vzpomínky na jimi zavražděné národní hrdiny.
Kniha byla od roku 1945 do roku 1995 přeložena údajně do více než 90 jazyků a vydána ve více než 100 zemích světa. Jen v České republice bylo 35. vydání.
Kniha popsala příběhy mnoha českých lidí v nacistickém vězení. Nevěnovala jim mnoho stran, ale jen pár řádků. Popisovala detailní obraz tohoto sadistického fašistického prostředí, to znelidštění. Popisovala jak věznění vyčerpali poslední zbytky svých sil na záchranu prostého života. Mlácení, výslechy a znova mlácení, bolest, bezvědomí a krev. A potom smrt! A v tom je síla této knihy.
Julius Fučík do poslední chvíle svého života zůstal komunistickým novinářem a přinesl z vězení svědectví o životě českých lidí chvíli před tím, než je postavili fašisté před gilotinu, nebo smrtelnou smyčku z provazu.
Julius Fučík aktivně bojoval proti fašistickému režimu, za osvobození naší republiky od fašismu a položil za to nejcennější, svůj život! Položil svůj mladý život za tuto republiku, za lepší a spravedlivější svět. Když jej popravovali, bylo Julkovi teprve 40 let!
Poslední slova která napsal v této knize jako vzkaz pro lidi, kteří přežili ty válečné hrůzy a kteří přijdou v dalších generacích po něm zněla:
Lidé bděte! Měl jsem Vás rád!
Čest památce soudruha Julia Fučíka.
Dovětek:
Julius Fučík se dnes pro mnohé "lidské kreatury" stal terčem pomluv a kritiky. Žádný z nich však neudělal pro tuto republiku tolik jako on, když riskoval svůj život a byl členem ilegálního Ústředního výboru KSČ v době nejhlubšího protičeskoslovenského a protikomunistického teroru. Členem výboru, který řídil tuzemský ozbrojený odboj, sabotáže proti fašistickému režimu, který vydával ilegální Rudé právo aby šířil pro národ naději a pokyny jak postupovat. Aby přinášel do posledního koutu naší země informace, že náš lid to nevzdal a bojuje dále proti fašizmu. Aby upevňoval jejich víru v úplné vítězství! Byl to Julius Fučík, kdo v nejtěžší době pro náš národ, který byl určen fašisty k vyhlazení, držel pochodeň světla, aby ukazoval lidem cestu a držel v nich víru ve vítězství. Když jej fašisté popravili, tuto pochodeň převzali další.
Julius Fučík se po II. světové válce stal hrdinou a příkladem statečné osobnosti pro celé generace mladých lidí! To se stalo poté, až když se o jeho osudu národ dozvěděl více, prostřednictvím jeho knihy „Reportáž psaná na oprátce“.
To že byl komunista, mladý člověk, to dnešním kritikům vadí nejvíce.
Většina z těch jeho dnešních kritiků jej špiní za mrzký peníz a z ideologických důvodů. Špinit, plivat, kopat a manipulovat, to je jejich náplň práce. Jak smutné. Jsou to dnešní pseudohrdinové za psacím stolem, nebo za klávesnicí počítače. Před jejich domem, či budovou jejich kanceláře však jejich hrdinství zpravidla končí! Stejně jako poplivali Julia Fučíka, budou ochotni poplivat při změně situace i jejich současné zaměstnavatele a sponzory.
Slova Julia Fučíka o tom, aby lidé bděli jsou nanejvíce aktuální i dnes po tolika letech. Po Ukrajině už zase pochodují fašistické oddíly s hákovými kříži a se zbraněmi v ruce. Střílí se tam a vraždí nepohodlní lidé. Západ v čele s USA je všestraně podporuje a opět je směřuje k válce proti dnešní Ruské federaci! Čeští novináři a pravicoví politici to nechtějí vidět, nebo to dokonce aktivně podporují. Válčí se i v Sýrii, ale tam se nebojuje jenom za Prahu, ale i za nový světový řád, kde bude platit mezinárodní právo a mírová spolupráce mezi národy. USA se to nelíbí, ony si zvykly jen světu poroučet, rabovat a vyhrožovat! Svět balancuje na pokraji velké války!
Fučíkův odkaz a hrdinství jsou nesmrtelné!
Plzeňský Krajský výbor KSČM
Fotogalerie
