Rozhovor Haló novin s politologem profesorem Oskarem Krejčím

22. 10. 2018

Volby odpovídaly pociťované náladě ve společnosti a v jednotlivých politických stranách

Jak vás překvapily výsledky voleb?

Tentokrát mne příliš nepřekvapily. Odpovídají jak základním trendům obsaženým ve výzkumech, tak i pociťované náladě ve společnosti i v jednotlivých politických stranách.

Proč vlastně, podle vás, dopadly právě takto?

Důvody jsou hned dva. Ten obecný ukazuje, jak na celém Západě na krizi liberalismu reaguje stranický systém: dochází k jeho fragmentaci, štěpení, vznikají nové strany, které nejsou koncipovány jako takzvané tradiční strany. Jsou to spíše kluby, často formované jako družiny věrných kolem silného vůdce. Ty jsou přímo napojeny moderními médii na voličskou základnu. Životnost těchto novotvarů nemusí být dlouhá, ale protože objednávka po nových přístupech trvá a využívání nové techniky propagace se rozmáhá, objevují se nově další strany tohoto typu.

Druhým důvodem zmíněného výsledku voleb je, že vedení tradičních levicových stran nedokážou reagovat na změnu témat, změnu nástrojů propagandy a změnu chování voličů. To platí o celé Evropě.

Myslíte, že Piráti získali jen na tom, že jsou mladí, nebo tady působí i něco jiného, protože jejich program zas tak přitažlivý není?

Piráti v Evropě dokázali, obdobně jako Zelení v 60. letech minulého století, zachytit a zformulovat nová politická témata. Svoboda internetového prostoru, reforma autorského práva a podobně – to jsou bezesporu nová, významná nadstavbová témata. Nadstavbová v tom smyslu, že jsou důležitá v okamžiku sociálněekonomické stabilizace a že je časem musíte nalepit na nějakou obecnější ideologii. Ta nemusí být všude stejná, nemusí být ani veřejně manifestovaná. Tak na severu Evropy jsou Zelení levicově ladění, ti Bursíkovi byli prostě pravicovou podnikatelskou stranou. Tedy měřeno ideovou orientací vedení, nikoliv voličské základny.

A máte pravdu, čeští Piráti potlačují v programu i ve svém parlamentním působení to, co Piráty proslavilo v zahraničí. Ti »naši« se ideově a postoji k obecným politickým otázkám v parlamentu přiblížili k současnému liberalismu srostlému s pravicovými hesly. Jsou stranou nové techniky voleb v době únavy z tradičních stran. Zdá se, že dokázali zmobilizovat tu část elektorátu, kterou před lety napřed získala a později opustila Strana zelených. Dnes jsou čeští Piráti, obdobně jako hnutí ANO, kryptopravicí.

A co ODS? Zapomínají lidé na maléry staré pět let, nebo je tu něco, co člověk myslící normálně nemůže vůbec postihnout?

Na standardní pravici probíhal a probíhá boj politických stran a hnutí o to, kdo bude pro voliče věrohodnějším vyznavačem tohoto kréda. Pád Nečasovy vlády vypadal jako umíráček pro ODS – obdobně jako kauza Gorila zničila slovenskou stranu SDKU, která též postavila svoji slávu na privatizaci. Ve chvíli, kdy končí TOP 09 a hnutí ANO manévruje do obtížně uchopitelných pozic, vrací se ODS, protože elektorát tohoto typu pravice se – především ve velkých městech – příliš nezměnil. A nic nového otevřeně pravicového a zajímavého nevzniklo.

Odepisovaná TOP 09 se také ve spolupráci s dalšími subjekty zmátořila. I to by chtělo zamyšlení, nemyslíte?

Nemyslím, že se TOP 09 zmátořila. Je nutné rozlišovat typy voleb: volební chování do Sněmovny, Senátu a místních zastupitelstev jsou odlišná. Sněmovní volby neznají nezávislé kandidáty, »trestají« předvolební koalice vyšším prahem pro vstup do Sněmovny. Ve sněmovních volbách strany vůdcovského typu, jako ANO a SPD, mohou snadněji prodat tvář svého guru. Tyto volby zahrnují i témata zahraniční politiky. Sněmovní volby jsou mnohem více ideologizované než volby do místních zastupitelstev, kde jsou navíc kandidáti čitelnější a jejich odpovědnost vůči voličům konkrétnější. A nezapomínejme: pro mnohé levicové voliče je Senát zbytečnou, možná dokonce parazitní institucí, což snižuje jejich volební aktivitu.

Propad levice jako takové se očekával. Kde vidíte příčiny?

Vedení obou levicových politických stran zaspalo dobu. Chybí vůdcové nového typu. Nemusí být supermladí – v prezidentských volbách v USA si za levici velmi zdařile vedl Bernie Sanders, narozený v roce 1941, britské labouristy v opozici úspěšně vede Jeremy Corbyn, který se narodil v roce 1949. Není ani tak důležitý věk jako zaměření politiky, odvaha pojmenovat věci, věrohodnost vyjádřená ochotou vzít na sebe riziko jak osobním chováním, tak i mluvou. Nic nebrání tomu, aby tradiční levicové strany uchopily zmíněná nadstavbová témata – snad kromě nepřipravenosti jejich vedení.

Ochota uzavírat kompromisy s oligarchou, a to z pozice slabšího, je výrazem bezradnosti levice, nedostatku sebevědomí a ztráty významu. Kdo takovou levici potřebuje?

Oba předsedové levicových stran – sociální demokracie i KSČM – jsou politici do parlamentu, nikoliv do měnícího se terénu. Chybí jim schopnost formulovat přání elektorátu v bojovných heslech. Navíc vedení obou stran soutěží o zviditelnění ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, což je zoufalý nesmysl. Veřejnoprávní sdělovací prostředky provádějí vlastní, pravicovou politiku – pustí do éteru levicové politiky a intelektuály jen tehdy, kdy to budou pokládat za výhodné pro pravici. Levicové strany se musí především orientovat na vytváření alternativních informačních sítí – zdokonalovat a propagovat Haló noviny, mnohem více využívat internet, sociální sítě, ale i tradiční aktivy. Decentralizování informačního a propagačního tlaku však nesmí doprovázet žárlivá konkurence, ale naopak vzájemná podpora. Chybí ucelený systém stranického vzdělávání. Politika je podobná válce – také vyžaduje strategii, taktiku a logistiku – a nikdo nepochybuje o tom, že jsou nutné vojenské školy. S tím samozřejmě souvisí i nové přístupy ve shromažďování zdrojů, utváření životaschopných nadací, družstevní podnikání, využívání grantů, pořádání sbírek mezi sympatizanty a podobně.

Osobně bych se přimlouval za mnohem větší obměnu na pozicích poslanců jak v českém, tak i Evropském parlamentu – třeba i s možností návratu po jednom období v terénu. Mnohem víc lidí se musí učit vrcholové politici a nesmí byt tolerováno sebeuspokojení. V žádném Agrofertu se noví levicoví politici nevychovají.

Není za tím i jisté váhání kolem migrantů? I když si osobně myslím, že tento problém zase takový vliv na výsledky voleb neměl...

Také si myslím. Ovšem celková bezradnost – pomalost, neurčitost, nejednotnost a následné malé využití v praktické politické práci – při formování oficiálního stanoviska k aktuálním problémům se projevila i v tomto případě.

ANO musí být nutně zklamáno, především ztrátou Prahy a Brna. Ale ani jinde očekávání nenaplnilo. Proč myslíte?

Fenomén Babiš se vyčerpává, ostatně v lokálních volbách byl vždy slabší než při volbách do Poslanecké sněmovny. Navíc se na pravici hraje simultánka proti hnutí ANO, která je dána konkurencí v rámci jednoho elektorátu. A pak: nepropadalo jen hnutí ANO, ale i jeho koaliční strana a strana jeho podporovatele. Obdobně, jako propadají vládní strany na řadě míst jinde v Evropě.

Jde o dlouhodobý trend, podle vás, nebo záležitost, která se po několika letech, až se projeví vládnutí nových subjektů v praxi a jejich jistá nekoncepčnost, zase vrátí k normálu?

Význam nových témat, jako jsou klimatické změny, poroste. Nadstavbová témata, jako jsou autorská práva, mohou zmizet buď řešením problému, nebo převrstvením novými nadstavbovými tématy. Potřeba modernizovat propagandu a agitaci bude narůstat. Dovedete si představit, že jednou mohou volby nebo referenda probíhat ne pomocí volebních uren, ale přes aplikaci v mobilním telefonu?

Co tedy po těchto volbách můžeme očekávat?

Základní otázkou je, zda se vedení tradičních levicových stran dokáže obměnit. Personálně, ideově, chováním. Když to nedokážou, bude nutné počkat na další sociální zlom, kdy vzniknou nové, autentické levicové subjekty.

Autor: 
Jaroslav Kojzar
Zdroj: 
PRAVDA naše č. 40, 22.10.2018