V těchto dnech si po celém území České republiky naši občané, města i obce, kraje, vláda, prezident republiky i armáda, ale i naši krajané žijící v zahraničí připomínají vznik samostatného Československého státu, který je datován dnem 28. října 1918. Od té doby uplynulo přesně 100 let.
Vznik samostatného Československa byl dlouhodobý proces, který vedl přes rozpad Rakousko-Uherské monarchie a uskutečnil se v předvečer konce I. světové války (skončila 11.11.1918 v 11:00 hodin příměřím na všech frontách).
Poprvé v historii došlo ke vzniku samostatného Československého státu o němž snily generace Čechů dlouhá desetiletí předtím.
Předcházela mu dlouhá léta národního obrození, obětavá práce mnoha dnes opomenutých vlastenců a velikánů našich dějin, jako například - Josefa Kajetána Tyla - dramatika, herce, režiséra, překladatele, spisovatele, novináře a politika, autora textu naší české státní hymny, který je pochován v Plzni na Mikulášském hřbitově a na jehož hrobě leží deska, na které jsou napsána slova naší české státní hymny. Vzpomeňme hudebního skladatele Bedřicha Smetanu, který také prožil část svého života v Plzni a který složil symfonickou báseň "Má vlast".
Ale vzpomeňme i další osobnosti té doby při tomto významném výročí, bez jejichž obětavé činnosti by Česká republika nevznika:
Historikové: Gelasius Dobner, František Martin Pelcl, František Palacký - který má přezdívku otec národa.
Jazykovědeci: Josef Dobrovský, Josef Jungmann.
Vydavatel: Václav Matěj Kramerius.
Divadelníci: Václav Thám, Karel Ignác Thám, Prokop Šedivý, Václav Kliment Klicpera, Matěj Kopecký, Jan Nepomuk Štěpánek a další.
Autoři české poezie a spisovatelé: Antonín Jaroslav Puchmajer, Šebastián Hněvkovský, Vojtěch Jan Nejedlý, Alois Jirásek, František Ladislav Čelakovský, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová.
Ale i další osobnosti: Milota Zdirad Polák, Antonín Marek, Jan Evangelista Purkyně, Jan Svatopluk Presl, Karel Bořivoj Presl, Antonín Jungmann, Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár aj.
Připomeňme si jen stručně jak šly události.
Události vyvrcholily po konci 1. světové války, kdy se rozpadala Rakousko - Uherská monarchie.
Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s exilovým představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Mimo jiné zde dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou (byla uvažována i monarchie), 1. prezidentem že se stane T.G. Masaryk, Kramář bude předsedou vlády.
Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem.
Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti.
Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska. Na Václavském náměstí se 28. 10. 1918 konala velká demonstrace. U pomníku svatého Václava promluvil k davům kněz Isidor Zahradník a vyhlásil samostatný Československý stát.
Večer 28. října 1918 vydal Národní výbor první zákon - "Zákon o zřízení samostatného státu Československého", a poté bylo ještě zveřejněno Provolání Národního výboru - „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem ..."“
Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup – později zvaní „Muži 28. října“. Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 další zástupci. Zástupci Němců a Maďarů však nebyli přizváni.
Hranice našeho státu byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému.
Dne 29. října 1918 jednal Národní výbor s českým místodržitelem monarchie Maxem Coudenhovem o převzetí moci. Výsledkem byl kompromis, když se Národní výbor přihlásil k prozatímnímu zřízení veřejné správy.
Navečer se pražské vojenské velitelství pokusilo vyprovokovat s Národním výborem střetnutí. Téhož dne se němečtí poslanci usnesli vydělit ze severního pohraničí Čech provincii Německé Čechy (Deutschböhmen) a začlenit ji jako autonomní jednotku do příštího Německého Rakouska.
Ve dnech 29. - 30. října 1918 se konstituovala československá státní moc v Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci, Hradci Králové, Pardubicích a na dalších místech.
Německý generální konzul v Praze a hlavní reprezentant německé vlády v českých zemích v dané době, Fritz Gebsattel, ve stejný den blahopřál Národnímu výboru k revoluci a přál si co nejrychlejší navázání diplomatických vztahů se vznikající ČSR. Jeho hlavním cílem bylo zajištění bezpečnosti německých občanů, kteří v té době pobývali na území českých zemí.
30. říjen 1918 byl závěrečným dnem pražského vření. Rakouské vojenské velitelství kapitulovalo před Národním výborem, protože maďarští a rumunští vojáci odmítli bojovat.
Téhož dne se v Turčianském Svätém Martinu sjelo 200 politických vůdců Slovenska, přijali "Martinskou deklaraci", na jejímž základě se Slovensko připojilo k českým zemím, a ustanovili dvacetičlennou Slovenskou národní radu jako výkonný orgán v čele s předsedou Slovenské národní strany Matúšem Dulou. Tímto aktem se zřekli uherské nadvlády a Uhersku odepřeli právo mluvit jménem slovenského národa.
V Ženevě vyvrcholila jednání představitelů Národního výboru. Sudetoněmecký poslanec R. Lodgmann von Auen jednal s Národním výborem, který chtěl získat německé politiky na vytvoření československého státu. Lodgmann však tuto spolupráci odmítl. Němečtí poslanci ze severovýchodu Čech, severu Moravy a Slezska v čele s R. Freisslerem vyhlásili zřízení provincie Sudetsko (Sudetenland) a její připojení k Rakousku.
Ve stejný den Fritz Gebsattel doporučoval německé vládě navázání diplomatických vztahů s ČSR.
31. října 1918 byla v podání Maďarské národní rady završena i revoluce v celých Uhrách, vznikla liberální vláda a v jejím čele vstanul Mihály Károlyi. Vláda zaslala do Martina Slovenské národní radě oficiální pozdrav, ve kterém se zřekla dřívější maďarizace prováděné uherskou vládou a nastínila budoucí soužití Maďarů se Slováky v maďarském státě.
Tuto budoucnost však Slovenská národní rada strikně odmítla. Problémem však bylo, že Slovenská národní rada ovládala jen omezené území a bylo tak zapotřebí vojenské pomoci z české části soustátí. Navíc bylo potřeba prakticky zcela vybudovat celý slovenský státní aparát, který byl v té době v rozpadu.
Po vyhlášení samostatnosti Československa se konaly ve městech i v obcích oslavy, slavnostní průvody a bohoslužby. Lid jásal nad nabytou samostatností i nad koncem války. Při těchto oslavách docházelo k ničení státních symbolů Rakouska-Uherska, ale též k ničení věcí, které habsburskou monarchii byť jen připomínaly.
4. listopadu 1918 byla ustanovena zatímní slovenská vláda ve složení Vávro Šrobár (předseda), Ivan Dérer, Pavel Blaho a Anton Štefánek. Vláda úřadovala ve Skalici, která se nachází těsně u moravských hranic. Vláda měla pravomoc nabírat nové slovenské vojáky. Spolu s nimi se na Slovensko odebralo i 100 četníků jako jejich ochrana.
13. listopadu 1918 byla schválená prozatimní ústava ČSR, která rozšířila národní výbor na 256 členů a přejmenovala jej na Revoluční národní shromáždění.
14. listopadu 1918 se poprvé sešlo Národní shromáždění, kde jeho předseda Karel Kramář oznámil konec vlády Habsburské monarchie v českých zemích, vyhlásil republiku československou a zahájil volbu prezidenta. Prezidentem byl aklamací zvolen Tomáš Garrigue Masaryk. Následovalo zvolení vedení národního shromáždění a první vlády, do jehož čela byl zvolen Karel Kramář. Národní shromáždění dále vydalo zákon o zrušení šlechtických titulů a řádů a zákon o osmihodinové pracovní době.
3. prosince 1918 zrušilo Národní shromáždění šlechtické tituly.
Prezident "Osvoboditel" T.G. Masaryk přijíždí z exilu poprvé do republiky 20. prosince 1918. V pátek 20. prosince 1918 byl prezident Tomáš Garrigue Masaryk slavnostně uvítán Národním shromážděním v železniční stanici Horní Dvořiště a veřejně poprvé vystoupil na zcela zaplněném velkém náměstí v Českých Budějovicích. Ještě v Horním Dvořišti si prezident Masaryk postěžoval předsedovi ústavního výboru parlamentu Alfrédu Meissnerovi, že je nespokojen s pravomocemi prezidenta, které mu byly dány v prozatimní ústavě.
21. prosince 1918 se vrátil prezident Masaryk do Prahy. Při jeho triumfální cestě vlakem z Českých Budějovic jej v železničních stanicích na trase (zastávky Veselí-Mezimostí, Tábor, Benešov) do hlavního města vítaly tisíce občanů. V jednu hodinu odpoledne vystoupil z vlaku na nádraží císaře Františka Josefa, a poté zamířil do tehdejší královské čekárny, kde se pozdravil s reprezentací země (mimo jiné na něj čekali ministři, podnikatelé a přátelé). Byl oblečen v zimníku, pod kterým měl žaketový oblek s pruhovanými kalhotami. Po přivítání s Karlem Kramářem, prvním premiérem ČSR, pronesl Masaryk svůj první proslov. Následně mu Sylva Macharová, dcera básníka Josefa Svatopluka Machara, předala proutek vavřínu s bílou stuhou. Tento motiv poté využil Max Švabinský při tvorbě prvního oficiálního prezidentského portrétu. Ve čtyři hodiny odpoledne složil ve sněmovně na Malé Straně prezidentský slib, a poté nastoupil do přistaveného vozidla a odjel za svou manželkou Charlottou na Veleslavín, kde v tamním sanatoriu již od května 1918 léčila.
V neděli 22. 12. 1918 přednesl Masaryk na Pražském Hradě své První poselství, ve kterém nastínil koncepci Československého státu.
25. února 1919 byl vydán zákon o okolkování bankovek Rakousko-Uherské banky a bylo zahájeno vytváření vlastní československé měny.
Dne 8. května 1919 se v Užhorodě uskutečnila porada rusínských národních rad, která potvrdila výsledek plebiscitu o připojení Podkarpatské Rusi k Československu.