Světlana Witowská: Krásný slavnostní večer. Pomalu končí výjimečný den, před sto lety vzniklo samostatné Československo, i proto vás teď zveme k výjimečné diskuzi prezidenta a premiéra České republiky, kteří se v jednom televizním rozhovoru ještě nepotkali. Dobrý večer, pane prezidente.
Miloš Zeman: Pěkný dobrý večer.
Světlana Witowská: Pane premiére, dobrý večer.
Andrej Babiš: Dobrý večer.
Světlana Witowská: Hudba Hradní stráže zahrála poprvé v Česku symfonickou báseň ze Smetanova cyklu Má vlast. Pane prezidente, co pro Vás znamená vlast?
Miloš Zeman: Zaprvé země, do které se rád vracím, když jsem mimo ni, a ve které chci i umřít. Možná, že by si někteří přáli, abych umřel co nejrychleji, ale toto téma teď vynecháme. A protože já mám rád humor, tak Vám přeložím slovo vlast jako hrbatý vaterland. A to je nádherné označení, které je spojeno s typicky českým humorem. Není to mimochodem můj výraz. A je to země s nádhernou přírodou a s lidmi, kteří mají smysl pro humor ve srovnání s některými jinými národy, kteří jsou suší, nudní a nesmějí se.
Světlana Witowská: Pane premiére, pro Vás znamená vlast co?
Andrej Babiš: Tak pro mě znamená vlast samozřejmě země, kde jsme prožili svůj život, kde máme rodinu, kde máme přátele, vzpomínky na dětství. Vlastně je to věc, na kterou musíme být hrdí, musíme skutečně vyjadřovat svoji hrdost na naši vlast, ne jenom, když je nějaký sportovní úspěch, a možná v tomhle bychom se mohli ještě trošku vylepšit.
Světlana Witowská: Před dvěma lety oslavy Československa byly rozdělené. Byla tam dusná atmosféra. Vy jste v té souvislosti potom 17. listopadu řekl, že bychom měli spíš hledat věci, které nás spojují. Našli jsme je? Slavíme dnes všichni společně?
Andrej Babiš: Tak já doufám, že ano. Já myslím, že je důležité si připomenout, že vlastně slavíme sto let Československa. Samostatný stát, který naši předkové vybojovali, za který naši vojáci, legionáři obětovali své životy. Je to velice důležité, abychom to slavili, a doufejme, že náš národ se projeví dnes a že budeme svorní a že budeme mluvit o společné naší budoucnosti, o tom, že máme podle mého názoru skvělou budoucnost, že v naší zemi žijí strašně moc šikovní lidi, kteří za tu historii sto let vlastně prokázali, že skutečně patříme na tu špičku Evropy, kam bychom se měli vrátit.
Světlana Witowská: Pane prezidente, Vy jste dva muži, kteří jste zodpovědní za chod této země. Co jste pro to, abychom slavili společně, udělali za ty dva roky?
Miloš Zeman: Já si myslím, že to nemůže být jenom zásluha jednoho člověka, že to může a musí být zásluha všech lidí. A víte, paní Witowská, ono je někdy klišé, že máme být všude společní. Když si třeba vezmete fotbalové fanoušky, tak Sparťané a Slávisté budou slavit pouze tehdy, když budou bojovat nebo fandit národnímu týmu, abychom si rozuměli. A já bych navázal na pana premiéra, protože tohle se mi docela líbilo, jak ta poznámka o legionářích, které jsem vyznamenal již před dvěma lety, tedy Obec legionářskou, a o prolité krvi. Byla jste někdy na Ďáblickém hřbitově?
Světlana Witowská: Ano, já bydlím kousek.
Miloš Zeman: Já jsem kdysi osm let tam také bydlel. A tam je krásný hřbitov a je tam památka na popravené. A v tom pomníku je nápis, vyrytý nápis: „Poutníče, zastav se na chvíli, krev naše vlila se do této země, ale my znovu se vzpřímili.“ A já se bojím, že některé oslavy budou jenom takovou bolestínskou vzpomínkou na tu prolitou krev a jiné oslavy naopak vytahováním se, jak jsme teď dobří. A já si myslím, že bychom měli slavit všechno. Porážky proto, protože z porážek se člověk nejvíc naučí, a úspěchy proto, že z nich máme radost.
Světlana Witowská: Čtyři osobnosti československé historie získaly poctu formou speciálního zákona za zásluhy. Byli to Masaryk, Beneš, Štefánik a Havel. Řekněte mi, jestli je v té naší stoleté historii ještě někdo, kdo by si takovou speciální poctu zasloužil, pane prezidente, podle Vás?
Miloš Zeman: Vždyť víte, na co se ptáte. Neříkejte mi, že to nevíte, paní Witowská. Tomáš Masaryk veřejně prohlásil, že vůdce domácího odboje byl Antonín Švehla. A toho si nikdo nevšiml, a tak jsem se rozhodl dát mu nejvyšší české vyznamenání, abych tuto chybu napravil. Víte, proč si ho nikdo nevšiml? Protože to byl člověk, kterému se říkalo, že je to mistr kompromisu. Byl to člověk, který dokázal vést koaliční jednání, takže vznikla pověstná koaliční pětka. A konečně, a to je možná ze všeho nejdůležitější, byl to člověk, který zdůrazňoval význam politických stran, což se dneska moc nenosí díky takzvané nepolitické politice. A řekl jednu krásnou větu, a tu v těch citátech nemáte, každá diktatura začíná zrušením politických stran.
Světlana Witowská: Pane premiére, Vy byste v historii našel nějakou osobnost, která by si zasloužila ten speciální zákon, zasloužila se o stát?
Andrej Babiš: Já myslím, že čtyři jména jsou správná, ale k těm oslavám ještě. Já myslím, že bychom měli si připomenout sto let založení našeho státu, ale ty oslavy by měly hlavně mířit do budoucnosti. Měli bychom připomenout hlavně mladé generaci, že to vybojování samostatného státu, které pro ně je samozřejmost, nebo svobod a demokracie, ta se také musela vybojovat, tak že to není samozřejmé. Já jsem byl teď v zahraničí a jeden český student se mě zeptal v diskuzi, proč se má vrátit domů po studiu. Tak z toho jsem byl v šoku.
Světlana Witowská: Co jste mu řekl?
Andrej Babiš: Tak jsem mu řekl, protože přece jste u nás doma vyrostl, chodil jste tam do školy, i zdarma, teď sice jste s Erasmem venku, ale máte tam přece rodiče, máte tam staré rodiče a vlastně musíte být hrdi na naši vlast, na zem, kde jste se narodil a tak dále. Takže to si myslím, že je důležité, hlavně mluvit o budoucnosti, mluvit o tom, že bychom skutečně, i když můžeme mít různé názory, jak říká pan prezident, Slavie Sparta, jasně, ale za hranicemi si myslím, že my musíme být pyšní na naše lidi, protože naši lidi vlastně uspěli všude na světě. Máme být hrdí na ně a naši vlast i na naši historii, a spíš bych to viděl vlastně pozitivní do té budoucnosti.
Světlana Witowská: Vy sám říkáte, že to je velké jubileum, sto let od založení samostatné Československé republiky. Neuvažovali jste o nějakém výjimečném gestu, akci, něčem, co by slušelo takovému významnému jubileu, pane prezidente?
Miloš Zeman: Naopak, já si myslím, že my, paní Witowská, děláme jednu základní chybu, a sice že se soustřeďujeme na nějaké výročí, na jeden jediný den, a zapomínáme na to, co bylo po něm. Jinými slovy, já vyznávám pojímání historie jako intervalu, nikoli jako bodu. Příklad, po sovětské okupaci následovala kapitulace našeho vedení v Moskvě, pan premiér se mnou nesouhlasil, když jsem použil drsný výraz, že se tam to vedení podělalo, ale nezapomeňte, že ta kapitulace pokračovala i tehdy, když se to vedení vrátilo z Moskvy. Nebo jiný příklad, po Mnichovské dohodě byla takzvaná druhá republika a tam vyvřela ta největší špína z této společnosti, antisemitismus, uštvání Karla Čapka a mohl bych pokračovat dál a dál, kolaborace stručně řečeno. A poslední příklad, abych nebyl příliš dlouhý, víte, já jsem komunistům na jejich sjezdu říkal, váš Vítězný únor byl ve skutečnosti prohraný únor, a oni se netvářili příliš nadšeně. Ale víte, proč byl prohraný? No protože komunisté získali monopol moci a každý monopol vede k degeneraci, v byznysu stejně tak jako v politice. A ten nejhorší okamžik byl, když komunisté krátce po únoru zrušili svobodné volby a zavedli jednotnou kandidátku Národní fronty.
Světlana Witowská: Pane premiére, ani pro Vás sto let od vzniku samostatného Československa není důvod k tomu, abyste udělal nějaké výjimečné gesto, akci, něco?
Andrej Babiš: Ale to jsme udělali. My jsme, několik měsíců připravujeme oslavy. 27. 10. budeme mít největší oslavu, bude tady vícero zahraničních státníků nebo politiků a my budeme rádi, když naši lidi skutečně v sobotu vyjdou do ulic a vlastně projeví tu hrdost a tu přináležitost k naší zemi, k naší historii. Máme krásné, de facto nové, anebo zrekonstruované Národní muzeum. Skutečně skvělý výkon pana ředitele. Tam bude videomapping. Na tu budovu budeme vlastně promítat naši historii a samozřejmě to není o tom, aby politici se někde producírovali v ulicích, ale o tom, aby naši lidi vlastně se nějakým způsobem projevili, vzali ty vlajky, vyvěsili je nejenom, když tedy, říkám, je Nagano nebo Ester Ledecká, a aby v ten den jsme byli svorní, aby, doufejme, že nebudou žádné demonstrace a že budeme všichni pozitivní.
T. G. Masaryk: Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými. Problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.
Světlana Witowská: Pane prezidente, váží si Češi svého státu?
Miloš Zeman: Jak kdo, to by zase byla taková paušalizace. Jistě bychom nalezli mnoho a mnoho lidí, kteří si státu váží, a jiní, kteří říkají, že by raději emigrovali, No, proč ne. Jsme tolerantní a respektujme různost názorů.
Ale já bych reagoval, když už používáte tato motta. Víte, co mě zarazilo? Přesně totéž, nebo téměř přesně totéž, co řekl Masaryk, řekl o něco později, asi o patnáct let později, v době hospodářské krize Tomáš Baťa. A sice, že jde o otázku mravní. To znamená, že je například nesprávné, brát si úvěry. Baťa, jak známo, když byla krize, snížil o polovinu mzdy svým zaměstnancům a snížil současně i ceny potravin ve svých závodních prodejnách a udržel počet zaměstnanců. To znamená, choval se mravně. To není fráze, rozumíte mi. Slovo mravnost má často v ústech i ten největší lump, ale mravnost musíte dokázat činy, a toto byl Baťův konkrétní čin.
Světlana Witowská: Pane premiére, co by dnes měli lidi dělat pro stát nad rámec toho, že chodí do práce, platí daně, vodí své děti do školy? Co stát od svých občanů potřebuje?
Andrej Babiš: Ale nejdřív musíme mluvit o tom, co stát má občanům poskytnout. Bezpečnost, jsme šestá nejbezpečnější země na světě, skvělé vzdělání, tam máme ještě velké rezervy, dobrou lékařskou péči, zdravotnictví. Myslím, že máme skvělé zdravotnictví, ale chybí nám lidi. No a potřebujeme, aby ten stát hlavně pro důchodce zabezpečil důstojný život. A stát by neměl lidi otravovat, měl by být vstřícný. To znamená, já taky, když jsem byl ministr financí, jsem říkal Finanční správě, prosím vás, buďte lidští, buďte přátelští. Takže stát by měl být vstřícný, lidi musí vidět, že ten stát funguje a že máme vymahatelnost práva. No a potom samozřejmě ten stát jim řekne, no tak my všichni žijeme z daní, měli byste všichni platit daně. My máme nízké daně, ale všichni, to je to EET například. Takže když takto to bude fungovat a stát se musí postarat o ty lidi. To není jenom bezpečnost, ale bezpečnost potravinová, energetická a voda, jako strategická surovina. Takže nějaká vize a já myslím, že potom občané budou vnímat ten stát, budou vnímat i svoje povinnosti, když ten stát jim poskytne to, co vlastně oni očekávají. A tam samozřejmě máme ještě dlouhou cestu, byrokracie, musíme digitalizovat a tak dále. Takže málo státu a vytvořit podmínky pro lidi, pro podnikatele, pro živnostníky, abychom se měli dobře, abychom prosperovali a samozřejmě abychom bojovali za naše občany i mimo Českou republiku.
Světlana Witowská: Pane prezidente, co by měli lidé dělat pro svůj stát, pro svou zemi?
Miloš Zeman: Měli by mít příležitost k aktivnímu občanství, čímž navazuju na pana premiéra. To je vlastně jakýsi průnik toho, co stát dělá pro občany a co občané dělají pro stát. Konkrétně, měla by se jim dát možnost, aby si sami tak jako prezidenta zvolili starostu, primátora, hejtmana. Měla by se jim dát možnost, aby se šířeji než dosud vyjadřovali v referendu, ale pozor, měli by mít také možnost více se podílet na řízení, nebo chcete-li spoluúčasti v podnicích, kde pracují. V Německu je mimochodem zákon, který se jmenuje Mitbestimmungsgesetz, tedy zákon o spoluúčasti zaměstnanců, a to my tady dosud pořád nemáme. Čili prolněme to. Nesnažme se mluvit jenom o jedné stránce té mince, ale o obou stránkách.
Světlana Witowská: Vy jako prezident a premiér reprezentujete naši zemi v zahraničí. Jaké národní hodnoty je potřeba bránit proti národním hodnotám jiných států? Pane prezidente.
Miloš Zeman: Já už jsem tady zmiňoval, paní Witowská, ten smysl pro humor, ale teď jsem měl poradu prezidentů Visegrádské čtyřky a místo dlouhých výkladů o humoru Vám řeknu jenom jednu stručnou anekdotu, ale hned Vám také řeknu, v čem je aktuální například ve vztahu k Evropské unii. Ta anekdota zní, v Sovětském svazu anno dazumal byl na ulicích instalován automat, kde se muži mohli oholit. To bylo něco jako telefonní mušle, vložíte obličej a automat vás oholí. A kritici tohoto nápadu říkali, ale vždyť každý člověk má různý obličej. Konstruktér tohoto automatu oponoval, to platí pouze do prvního použití tohoto přístroje. Proč to říkám. Prezidenti se rozesmáli a já pokračoval, a někdy se vůči nám takto chová i Evropská komise, která chce, aby všechno bylo uniformní. To znamená, abychom všichni měli stejný obličej. A to už není anekdota, to je někdy takzvaná tvrdá realita.
Světlana Witowská: Pane premiére, nemrzí Vás, že Slovensko 28. října nemá jako státní svátek, že to nějak výrazně neslaví?
Andrej Babiš: Tak Slováci mají 28. října památný den, jdou do práce, respektive teďka je neděle. A oni samozřejmě se přihlásili k samostatnému státu Čechů a Slováků takzvanou Martinskou deklarací, takže oni to oslaví jednorázově tento rok 30. října. Pan prezident i já budeme přítomni na této oslavě.
Světlana Witowská: A nemrzí Vás to?
Andrej Babiš: Mrzí. To je samozřejmě jejich rozhodnutí. My slavíme u nás 28. října, takže já za ně nechci mluvit, je to jejich, možná berou Slováci významnější den vlastně den státnosti nebo samostatnosti 1. ledna 1993. Takže každý to máme jinak.
Světlana Witowská: Pane prezidente, Vás to nemrzí?
Miloš Zeman: Pokud, a teď mně pomozte, by Slováci jako státní svátek slavili toho 30. října, Martinskou deklaraci…
Andrej Babiš: Teďka to slaví letos.
Světlana Witowská: Oni to mají jenom letos.
Andrej Babiš: Ano, jenom letos.
Světlana Witowská: Jenom letos to mají, pro letošní rok.
Miloš Zeman: …no tak je to všechno v pořádku, je to rozdíl dvou dnů. A říkal jsem, pomozte mi, protože já si teď neuvědomuju, jestli to je, nebo není státní svátek.
Andrej Babiš: Tento rok jenom.
Miloš Zeman: Prosím?
Andrej Babiš: Jenom v rámci sto let, jenom tento rok to bude státní svátek.
Miloš Zeman: A co je to za nesmysl? Státní svátek je každý rok a ne jednou za sto let.
Světlana Witowská: Tak to je. Mají to jenom letos, v roce 2018.
Andrej Babiš: Je to zvláštní, ale mají to tak.
Světlana Witowská: Je to tak. Pánové, v roce 1918 se řešila hlavně samostatnost, nezávislost, dnes se hodně mluví o integraci. Kterou cestou by se měla Česká republika dát, pane prezidente?
Miloš Zeman: Tak to je s tím holícím automatem, takže už jsem se vlastně k tomu vyjádřil. Podívejte se, ano, já jsem pro to, aby se Evropa sjednocovala. Neustále cituji Henryho Kissingera, který se ironicky zeptal, jaké telefonní číslo má Evropa, a nikdo mu nedokázal odpovědět. Jinými slovy, aby se sjednocovala tam, kde je silnější než národní státy, což je například společná zahraniční politika, společná obranná politika, což je teď důležité v oblasti migrace, některé záležitosti fiskální politiky et cetera. Například reverse charge, není-liž pravda, že? Ale co místo toho někdy dostáváme jako projev integrace. Například směrnici Evropské komise o maximálním výkonu vysavačů. To není vtip, bohužel. To je pravda. A aby se ušetřil proud, tak vysavače mají mít nějaký limitovaný výkon. Paní Witowská, já nevím jak Vy, já na chalupě na Vysočině vysávám, kdybych měl vysavač s nízkým výkonem, tak budu vysávat ten koberec dvakrát za sebou, a díky tomu spotřebuji minimálně tolik elektřiny jako s jedním silným vysavačem.
Světlana Witowská: Pane premiére, samostatnost nebo integrace?
Andrej Babiš: Určitě samostatnost. Evropa je na křižovatce. Máme brexit, máme hrozbu obchodní války se Spojenými státy, máme sankce, takže Evropská unie je skvělý projekt. Máme mír, ale my se musíme vrátit ke kořenům, my se musíme vrátit k těm čtyřem základním svobodám. To znamená svoboda volného pohybu, zboží, služeb, kapitálu, a to nefunguje. Ten projekt Jacquesa Delorse nefunguje. Máme stále plno řekněme omezení pro naše firmy, živnostníky, naše řidiče, naše dopravní firmy, takže my musíme bojovat za naše zájmy v Evropě. A to já taky dělám velice aktivně a musíme taky i navrhovat řešení, ne jenom že nám se podařilo zrušit kvóty, že nám nebudou tady cpát ilegální migranty, že si sami rozhodneme, kdo bude u nás žít. Máme nejnižší nezaměstnanost, my rozhodujeme na základě pracovního víza, ale my musíme mít i nápady, a já to i navrhuju, pro Evropu, pro bezpečnost celé Evropy. Pro to, aby Evropa dneska byla společný tým, aby se nerozdělovala, a to si myslím, že je důležité a musíme se poučit z brexitu. No a to znamená, souhlasím s panem prezidentem, že méně Evropy, protože různé ty směrnice a direktivy. Čtyři a půl roku jsem bojoval za reverse charge, je to jediný český návrh, který jsme prosadily od vstupu do Evropské unie. A co to dalo úsilí proti zpolitizované komisi, proti tomu komisaři, proti názorům dalších států, ale já jsem to vybojoval, a my i když jsme menší národ, tak můžeme navrhovat řešení pro Evropu. A já to i navrhuju, v rámci ilegální migrace jsem velice aktivní, navštěvuju různé ty softy a operace Frontex a kolegům tam dávám návrhy, s kterými oni i souhlasí.
Edvard Beneš: Mějme tudíž všichni pevnost a víru, že dnešní doby překonáme, zachovejme klid a mějme víru v sebe, ve svůj stát a ve zdárný jeho vývoj.
Světlana Witowská: Před osmdesáti, ale i padesáti lety nás zradili naši nejbližší spojenci. Jsou ta dnešní spojenectví silnější, než byla ta dřív?
Miloš Zeman: Víte, můžeme si zavzpomínat na Mnichov, konec konců i Sovětský svaz se vydával za našeho spojence, ale já bych k těm našim spojencům nebyl, dnešním spojencům, nebyl zase tak kritický a nepodezříval bych je předem z toho, že nás opět zradí. Upřímně řečeno většinou ani k tomu nebudu mít příležitost.
Ale na druhé straně, bavíme-li se o spojenectví, to je v podstatě totéž jako s tou mravností a dalšími věcmi. Podívejte se, spojenectví, to nesmí být jenom fráze. Spojenectví, to musí být konkrétní čin. A pro mě je takovým konkrétním činem, a to ne jenom proto, že jsem vrchní velitel, účast našich vojáků spolu s našimi spojenci v Afghánistánu. A víte proč? No protože když Tálibán ovládne Afghánistán, tak se znovu bude opakovat historie, že tam vznikne teroristická základna. Už jednou 11. září 2001 z této základny byl útok na newyorská dvojčata a není vyloučeno, že jeden z těchto teroristických útoků zamíří i sem. To znamená, že my v Afghánistánu, i když se to někomu nezdá, bráníme české národní zájmy. Zájmy bezpečnosti, o které už jsme tady mluvili. No a poslední poznámka, jsou naivní lidé, kteří říkají, chudý, chudý Afghánistán. Paní Witowská, Afghánistán je jeden z nejbohatších států na světě. A víte proč? Protože je největší producent opia na světě. Akorát, že ty peníze nejdou jeho obyvatelům, ale jdou právě těm teroristům.
Světlana Witowská: Pane premiére, můžeme se dnes plně spolehnout na naše spojence?
Andrej Babiš: Já myslím, že ano. Jsme úplně v jiné době a já myslím, že ta zrada, která byla v minulosti, vznikla de facto v Evropě a Evropa se poučila z první a druhé světové války, takže určitě, to nehrozí. V Evropě jsme si uvědomili, že je to velice důležité, abychom měli mír, a my ho máme díky projektu Evropské unie.
Světlana Witowská: A jsme my sami spolehliví spojenci?
Andrej Babiš: Já myslím, že ano. Já myslím, že ano. Jsme v rámci NATO, tam je samozřejmě otázka, že evropské země mají každá svoji armádu a máme tam Spojené státy, Kanadu, Turecko, takže možná v rámci toho NATO bychom měli ještě víc být spojenci, než v tom celém, tom globálu toho NATA, protože my máme svoje problémy v Evropě. Samozřejmě máme tu ilegální migraci, kde potřebujeme bojovat proti těm pašerákům, máme tu operaci Sofie a samozřejmě tyto věci až tak netrápí ty naše spojence, kteří jsou mimo Evropu, takže v tomhle směru. Je to samozřejmě i na tom, na budování těch vztahů. Je to i na těch politicích, kteří nás reprezentují, do jaké míry jsou aktivní a jsou schopní navazovat nějaké vztahy, řekněme i osobní.
Světlana Witowská: Pane prezidente, Vy jste v roce 2014 v Ležácích řekl, svoboda vyžaduje odvahu zemřít v boji. Je to velmi osobní otázka. Byl byste Vy nebo Vaše děti schopni té oběti nejvyšší?
Miloš Zeman: Víte, ono se to velice snadno říká, když Vás nikdo k té oběti nenutí. Já jsem samozřejmě jako první český prezident vyjel do Afghánistánu, do Bagrámu. Z Kábulu nás tam převáželi helikoptérou, vždycky se samozřejmě mohlo stát, že tam bude nějaký atentát, ale nestalo se. Stejně tak moje žena Afghánistán navštívila, aby vojačky také pozdravila a ocenila. Takže zase, to jsou takové patetické fráze, jsem ochoten zemřít v boji. Já Vám něco řeknu a nebude se Vám to líbit, paní Witowská, já nemám rád lidi, kteří ve válce si rozhrnou košili, vyskočí na předprseň zákopu a zakřičí, střílej. Když toto udělají, no tak zemřou v boji, ale co z toho má jejich stát, jejich země, jejich armáda. Tyhle hysterické reakce opravdu nemám rád. V nejhorším případě, ano, zemřu v boji, ale daleko důležitější je, uchovat si život. Jedna věta k tomuto tématu, četl jsem nedávno, že jak byla ta dlouhá a krvavá íránsko-irácká válka, tak ajatolláhové dávali mladým vojákům včetně dětí na krk plastový kříž. Víte proč? Protože podle islámu, když zemřete v boji, přijdete do ráje. A byly to masakry, hekatomby mrtvých. Já bych byl rád v ráji, ale nehodlám kvůli tomu umřít.
Světlana Witowská: Pane premiére, sedmdesát let je v našem prostoru mír. Kdo je náš největší nepřítel? A přichází od něj nějaká reálná hrozba v současné době?
Andrej Babiš: Tak největší nepřítel, jak to vidím, je samozřejmě terorismus. To je asi největší nepřítel Evropy. A my i v rámci NATO, to je teda obranný pakt, vlastně historicky vzniklo NATO, tak ten první projev generálního tajemníka NATO byl, že teda Američané mají zůstat v Evropě, Němci při zemi a Rusové daleko. Ale já myslím, že dnes ten reálný nepřítel je skutečně tenhleten terorismus a různí fanatici a v tomhle směru ta Evropa spolupracuje a úspěšně bojuje proti těmto nepřátelům.
Světlana Witowská: Pane prezidente, z Vašeho pohledu, náš největší nepřítel a reálná hrozba.
Miloš Zeman: V zásadě souhlasím, dokonce bych to mírně zostřil. Náš jediný skutečný nepřítel je mezinárodní terorismus. Ono odporuje politické korektnosti, když říkáte islámský terorismus, ale z větší části je islámský. Mimochodem, opravuji se, nebyly to kříže, ale klíče, co měli na tom krku. Všichni ostatní jsou buď partneři, když to dobře dopadne, nebo oponenti, nebo konkurenti. Můžete mi klidně říct, že konkurent je druh nepřítele, a budete mít v zásadě pravdu, z byznysu to všichni víme, ale je to něco jiného než nepřítel v tom klasickém slova smyslu.
Světlana Witowská: Nejstarší generace má komplikovaný vztah k Němcům. Další generace měla komplikovaný vztah k Rusům, protože Sovětský svaz tu jako náš spojenec měl přes dvacet let svá vojska. Jaký je dnes Váš vztah k Rusku a za koho ho považujete, pane prezidente?
Miloš Zeman: Já nevím, proč se ptáte jenom na Rusko, můžete se zeptat na Německo, Izrael, Čínu, všude tam jezdím nebo chystám další cesty. Víte, mě se líbil de Gaulle a strategie všech azimutů a myslím si, že to byla velmi moudrá myšlenka. Ale já jezdím do těchto zemí jako zastánce ekonomické diplomacie. Ano, máme nejvyšší podíl ekonomické výměny se zeměmi Evropské unie, ostatními zeměmi, protože jsme také Evropská unie, a je potřeba hledat nové trhy. Asi před měsícem jsem říkal paní kancléřce Merkelové, mě označují za čínského agenta, protože jsem byl v Číně třikrát a teď se tam chystám počtvrté, pokud vím. Vy jste byla v Číně jedenáctkrát a uzavřela jste tam celou řadu velmi zajímavých obchodních kontraktů. Nevím, nevím, jestli se mně podaří, paní kancléřko, Vás dohnat.
Světlana Witowská: Takže, Rusko jako hrozba, z Vašeho pohledu, není?
Miloš Zeman: Ale nezlobte se na mě.
Světlana Witowská: Já se ptám.
Miloš Zeman: Já bych se teď vrátil k Frank-Walterovi Steinmeierovi, německému prezidentovi, který nedávno prohlásil, že vůči Rusku zbytečně chřestíme zbraněmi. To je doslovný citát. Podívejte se, ano, nemusíme s Ruskem souhlasit, ale musíme s ním mluvit. To nejpitomější, co můžeme udělat, je ignorovat jeden druhého. Když spolu lidé nemluví, nedochází ke komunikaci, nedochází k vývoji. Pokud si někteří lidé rádi vymýšlejí svoje nepřátele, já je lituji.
Světlana Witowská: Pane premiére, Váš vztah k Rusku? A Rusko jako hrozba?
Andrej Babiš: Tak možná bychom mohli začít od, co se stalo po druhé světové válce. My jsme vlastně spojenci. Rusko, Spojené státy, Anglie, Francie založily Organizaci spojených národů, která měla bojovat za mír, proti chudobě. No a Rusko je členem Bezpečnostní rady OSN. Rusko je velmoc, která u nás tady vlastně na Hradě podepisovala reset. Takže je to špatně, že jsme se zase dostali do situace kvazi studené války. A my musíme s Ruskem mluvit, protože například situaci v Sýrii, kterou my jsme podcenili, si myslím, jsme byli málo aktivní jako Evropa, no tak je v našem životním zájmu, aby konečně v Sýrii byl mír, aby ta krajina se dala do pořádku, aby ti lidé se mohli vrátit domů. S tím souvisela i ta migrace.
Světlana Witowská: Chápete Rusko jako hrozbu pro Českou republiku dnes?
Andrej Babiš: Já nechápu Rusko jako hrozbu. Je to, teď byla diskutovaná ta návštěva pana Vondráčka, my jsme deset let s nimi nemluvili. Je tam plno našich lidí, kteří tam pracují, kteří ani vlastně nevědí, kam mají jít pro zdravotní péči. Musíme spolu komunikovat. To, že zabrali Krym, je samozřejmě nepřijatelné. Ty sankce tam jsou, ale musíme najít nějaké politické řešení. A samozřejmě zbrojení není úplně ideální, protože se vynakládají obrovské prostředky na výzbroj armád a možná bychom mohli tyto peníze použít skutečně pro lidi, aby zůstali v Africe, aby neplatili těm pašerákům pět tisíc dolarů za cestu. Takže je to odpovědnost těchto velmocí, Spojené státy, Rusko, Čína a dalších, odpovědnost za vývoj na té naší planetě a my nemůžeme, všichni komunikují s Ruskem. A já myslím, že je to dobře, a musíme najít nějaké řešení, aby ty vztahy se zase nějakým způsobem znormalizovaly a doufejme, že k tomu nějak dospějeme.
Světlana Witowská: Mluvíme teď o spojenectví, pane prezidente. Evropská unie kritizuje naše spojence z V4, hlavně Polsko a Maďarsko. Vyčítá jim zásahy do demokracie. Je pro Vás Evropská unie zárukou toho, že demokracie v členských zemích neoslabí?
Miloš Zeman: To je zárukou pouze tehdy, jestliže sami občané nepodlehnou v těchto zemích antidemokratickým tendencím. A já jsem přesvědčen, že jak v Maďarsku Fidesz, tak v Polsku PiS je demokratická politická strana s poněkud jinými názory, než má Evropská komise. A ještě bych dodal, paní Witowská, že je od Evropy tak trochu drzost plést se do vnitřních záležitostí suverénních zemí, jako je Polsko nebo Maďarsko. Kdybychom se proti tomu nepostavili a nevyjádřil jim naši solidaritu, no tak to za chvíli dopadne i na nás.
Světlana Witowská: Pane premiére, jsme v těsném spojení se zeměmi, které Evropská unie žene před soud. Proč si myslíte, že stojíme na správné straně?
Andrej Babiš: Tak V4 je samozřejmě blok zemí, které reprezentují šedesát pět milionů obyvatel tohoto regionu, který má společnou historii, a my skutečně společně vystupujeme na Evropské radě. My prosazujeme věci, které možná se některým státům nelíbí, jako je ten názor na ilegální migraci nebo i na rozpočet, a myslím si, že je to dobře. Já jsem o tom přesvědčen, že i v Maďarsku i v Polsku jsou svobodné volby a pokud by skutečně v těch zemích docházelo k nějakému ohrožení demokracie, tak přece dneska žijeme v době, kdy lidi všechno řeší na sítích, takže ty informace, že by neexistovala opozice nebo svobodná média nejsou pravdivé, a že ti lidé to dají potom na známost ve volbách.
Klement Gottwald: Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.
Světlana Witowská: Po tomhle projevu nastalo čtyřicet let komunistické zvůle, kdy lidé končili na popravištích, v lágrech, nesměli studovat, cestovat, přišli o majetek. Pane prezidente, jak je možné, že někteří lidé na tuhle dobu ještě pořád vzpomínají s nostalgií?
Miloš Zeman: Já se tomu sice občas taky divím, protože jsem sám dvacet let nemohl ani publikovat ani pracovat ve svém oboru, a nestěžuju si, nejsem lítostivý. Jsem rád, že je tady svoboda, a jsem spokojený. Ale pokusím se to lidsky pochopit. A teď Vám nabídnu vysvětlení, se kterým možná nebudete souhlasit. V podstatě počet voličů komunistické stany klesá, to všichni víme, a většinou jsou to starší až staří lidé. A teď si uvědomte, že v podstatě tito lidé žili v tom režimu, a teď je nutíte, aby se vlastně vzdali svého minulého života, aby ho popřeli. A vy už nemáte sílu, protože nejste mladý, nebo alespoň ve středním věku, vy už nemáte sílu se adaptovat. A tak, to je nostalgie. A to je odpověď na Vaši otázku, nostalgie. Chcete-li, sentimentalita.
Světlana Witowská: Pane premiére, Váš pohled na to, jak je to možné, že někteří lidé na tu dobu, kdy Češi dělali Čechům šílené a kruté věci, vzpomínají s nostalgií.
Andrej Babiš: Tak já bych to viděl, že tam byly dvě období. To období do roku, do pražského jara bylo skutečně kruté. To bylo strašné, vraždili se lidi, absolutně nepřijatelné, mučili odpůrce režimu. Potom přišlo pražské jaro, byla nějaká naděje, potom zase přišly ruské tanky, které to rozbily. No ale já taky jako souhlasím s panem prezidentem, že asi to má nějakou souvislost s mládím, nějaké vzpomínky na některé věci, na které možná někteří lidé vzpomínají v dobrém. Možná, že to byla jiná doba, kdy vlastně všichni víceméně měli podobný nějaký životní standard. Takže, bylo tam samozřejmě strašně moc negativ a ta doba nás poznamenala velice negativně z hlediska ekonomiky a hospodářství a malých firem.
Světlana Witowská: A co do morálky? Pane prezidente, jsme dnes už dál, abychom tyhle věci už nikdy nedopustili, abychom si ty věci navzájem nedělali? Protože tyhle věci dělali Češi Čechům.
Miloš Zeman: Podívejte se, i když jsem občas kritikem Evropské unie, tak to, že jsme zakotveni, a jak už jsem řekl, i my jsme Evropská unie, i to že tady máme ten bezpečnostní deštník v podobě Severoatlantické aliance, tak tyto dvě kotvy objektivně znemožňují, abychom se vrátili do situace, kdy, a pozor, ano, řekla jste to přesně, to dělali Češi Čechům. Dubček podepsal prügelpatent rok po začátku okupace a byla to česká, tehdy československá armáda, která střílela do Čechů, kteří demonstrovali. A samozřejmě už jsem mluvil o druhé republice a tak dál. Čili ano, odpověď zní, protože myslím si, že ta historická zkušenost s tím marxismem, s tím komunismem, ale pozor i s nacismem, taky jsme měli Emanuela Moravce, paní Witowská, taky jsme měli řadu kolaborantů, ne jenom s komunismem, ale i s Němci. Jinými slovy, tato historická zkušenost už nás poučila dostatečně, a pokud tady bude svobodná škola, která tohle bude učit, pak toto nebezpečí prakticky neexistuje.
Světlana Witowská: Pane premiére, Vy jste teď v září v Německu prohlásil, tak měli komunistickou stranu po revoluci zakázat, když Vám kritici vyčítali, že se teď Vaše vláda o hlasy komunistů opírá. Kdybyste byl tehdy politikem, po revoluci a měl šanci hlasovat pro postavení KSČ mimo zákon, udělal byste to?
Andrej Babiš: Naštěstí jsem nebyl politikem, dokonce jsem tady ani nebyl. No, já to těžko můžu posoudit, byla to nějaká doba.
Světlana Witowská: Tak zažil jste tu dobu sám.
Andrej Babiš: Já myslím, že Václav Havel k tomu přistupoval tak, že nejsme jako oni, takže byl to nějaký kompromis. Mě samozřejmě štve to, že mně vyčítají, vždycky je to první otázka ze zahraničí, že my máme nějakou vládu s komunisty. Nemáme žádnou vládu s komunisty. Dnešní KSČM je úplně jiná, než ta KSČM předrevoluční, takže to je normální…
Světlana Witowská: Myslíte KSČ.
Andrej Babiš: Prosím?
Světlana Witowská: Myslíte KSČ.
Andrej Babiš: Dnes KSČ, ano. No takže, ta je jiná. Možná měli změnit název. Je, dnes ji lidi volí.
Světlana Witowská: A byla to tedy chyba, že po revoluci nebyla zakázaná KSČ, nebo ne? Z Vašeho dnešního pohledu.
Andrej Babiš: Já to neumím posoudit, jestli byla chyba, nebo nebyla chyba. Tak pokud to dneska vyčítá někdo někomu, tak….
Světlana Witowská: A kdyby dnes někdo přišel s návrhem postavit KSČM mimo zákon?
Andrej Babiš: Ale dneska je to nesmysl přece. To je úplně něco, to se nedá porovnat ty strany, předrevoluční komunistická strana a dnešní. To je něco úplně jiného. Volí si předsedu, není tam žádná diktatura nebo jenom úzká skupinka, chovají se jako standardní politická strana, mají svoje voliče. A samozřejmě nám se vyčítá, že jsme, a já myslím, že my jsme měli termín od pana prezidenta. Já jsem měl termín sestavit vládu do konce června, a pokud ostatní nechtěli, no tak my jsme nakonec rádi, že nás jednorázově vlastně komunistická strana podpořila, ale nemají na tu vládu žádný vliv a nejsou s námi ve vládě. A my jsme jim ani nevyhověli, různé ty vlastně názory…
Světlana Witowská: Ale hlasují s vámi.
Andrej Babiš: Prosím?
Světlana Witowská: Hlasují s vámi.
Andrej Babiš: Ale s námi hlasují Piráti i ostatní.
Světlana Witowská: Pane prezidente, byla chyba po revoluci nezakázat KSČ?
Miloš Zeman: Paní Witowská, už jsme tady měli minimálně jednu zkušenost, že když zakážete jakoukoli politickou stranu, tak se prostě přejmenuje a jede se dál. Tou stranou byla Dělnická strana, ta byla zakázána, jak dobře víte, a teď se to tuším jmenuje Dělnická strana sociální spravedlnosti. Já ji kritizuju na každém kroku, lidi mi říkají, co se mažeš s takovým trpaslíkem, a mají asi pravdu, protože už ve volbách měla kolik? Půl procenta, možná ani ne. Ale v každém případě toto je odpověď na Vaši otázku. Tím nic nedokážete.
Světlana Witowská: V inauguračním projevu v roce 2013 jste označil za jeden z ostrovů negativní deviace neonacistické bojůvky a řekl jste, že proti nim budete bojovat. Nestala se z té deviace během pěti let ve vrcholové politice část normy?
Miloš Zeman: Počkejte. Zaprvé, teď jsem Vám, aniž bych tušil, že mi položíte tuto otázku, odpověděl, protože těmi neonacistickými bojůvkami jsem myslel právě tuto stranu a taky jsem to jasně řekl, včetně její spolupráce s panem Kotlebou na Slovensku. To je neonacista jako vyšitý. A jestliže dnes, což jsem také uvedl, ztrácejí svůj význam, včetně pana Kotleby na Slovensku, zaplať pánbůh za to.
Světlana Witowská: Žádné nebezpečí tohoto typu na politické scéně, pane premiére, nevidíte?
Andrej Babiš: Ne nevidím. Já tady nevidím nějaké ohrožení v tomto směru. Já myslím, že naši občané jsou rozumní, vnímají, co se děje na politické scéně, a určitě, že to nedopustí.
Světlana Witowská: Když Češi hlasovali o největšího Čecha, tak vyhrál Jára Cimrman. Kdyby se hlasovalo o největšího národního hrdinu, koho byste vybral za těch posledních sto let, pane prezidente, Vy?
Miloš Zeman: Járu da Cimrmana. Já jsem si shodou okolností teď v Lánech pustil, protože jsem to dostal k narozeninám takovou krabičku Cimrmanových her, tak jsem si zatím pustil Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy a Hospodu Na mýtince. A budu v tom pokračovat. A já si myslím, že ten specifický český humor, tuhle jsem vykládal Václavu Klausovi, my tady máme nádhernou linku, Hašek, Dobrý voják Švejk, Hrabal a Cimrman. A Václav Klaus, což je jeho svaté právo, nesnáší Švejka, nesnáší Hrabala, nesnáší Cimrmana. Takže tady vidíte ten základní rozdíl pohledů. Ale opakuju znova, taková ta falešná heroizace, já jsem udělil státní vyznamenání řadě skutečných hrdinů, to ano, ale mluvit o tom, že jeden z nich je zrovna ten největší, znamená říci, že ti ostatní jsou hrdinové druhé kategorie. Proč bych to dělal?
Světlana Witowská: Pane premiére, Váš největší národní hrdina za posledních sto let?
Andrej Babiš: Tak těch národních hrdinů bylo samozřejmě více.
Světlana Witowská: Stačí mi jeden.
Andrej Babiš: Ne, tak to já nemůžu říct. Byl to samozřejmě Masaryk, Rašín. Pro mě jako bývalého podnikatele určitě národní hrdina je Tomáš Baťa, který byl vlastně první, který napsal vizi naší země, 1937, Budujeme stát pro 40 000 000. Obrovský fantastický podnikatel, který šel i do politiky. Takže z tohoto pohledu já bych teda hlasoval pro Tomáše Baťu a pro Jana Antonína Baťu taky.
Václav Havel: Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám. O republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé. Zkrátka o republice lidské, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Světlana Witowská: Pane prezidente, je dnešní republika taková, o jaké snil první polistopadový prezident Václav Havel?
Miloš Zeman: Posunuje se na trajektorii k tomuto snu. A ono snu nikdy nemůžete tak úplně dosáhnout, protože on se nám vzdaluje před očima podobně jako horizont. Ale na druhé straně Václav Havel tady řekl obecné kategorie, nic proti nim, ale můj sen třeba je model skandinávského sociálního státu, že. Mimochodem, když jste se mě v té debatě s panem Drahošem ptala, jestli jsem ve Skandinávii byl…
Světlana Witowská: Jako prezident.
Miloš Zeman: Jako prezident, ano. Tak jsem zapomněl odpovědět, že jsem tam byl jako premiér asi čtyřikrát. Ale to už se stalo a je to za námi. Čili ono nestačí jenom říkat, že to má být svobodná a demokratická země. Tady je celá řada konkrétních detailů, výše daňových sazeb například a desítky dalších věcí. A jestliže toto neřekneme, no tak říkáme hezké věci, nic proti nim, ale nedotáhli jsme to do konkrétnosti.
Světlana Witowská: Pane premiére, my víme, že i Vy sníte, ale pojďme se vrátit k tomu snu pana prezidenta Václava Havla. Žijeme dnes v republice, o které snil?
Andrej Babiš: A tak to je skvělý sen. Já myslím, že jsme na dobré cestě, že se nám daří. Šestá nejbezpečnější země, sedmá nejklidnější. Jsme skutečně na dobré cestě, stoupáme v žebříčcích, máme skvělý rating, nejnižší nezaměstnanost, dramaticky navyšujeme důchody, platy učitelů, zdravotníků a tak dále. Investujeme. Takže jsme skutečně na velice dobré cestě, abychom se vrátili na tu špičku Evropy, kde jsme byli za první republiky. Možná jsme si to zidealizovali, ale skutečně, teď vyšla nějaká nová studie, že jsme byli na tom skvěle. A já jsem o tom přesvědčen, že se vrátíme na tu špičku Evropy, že naši lidi jsou strašně šikovní, chytří, kreativní. Uspěli všude na světě, takže máme velice dobrou pověst z hlediska této tradice, jsme průmyslová velmoc, takže máme na co navázat a posouváme se jistě tím směrem na vrchol Evropy.
Světlana Witowská: Vy jste před dvěma lety, pane premiére, řekl, listopad 89 je nejdůležitější svátek pro český národ, protože přišla svoboda. Jak se díváte na to, že tenhle pro Vás nejdůležitější svátek si pan prezident připomíná tichou vzpomínkou?
Andrej Babiš: Tak pan prezident samozřejmě byl účastník. Pan prezident byl aktivní, mluvil na Letné. Určitě má na to fantastické zážitky a nemusí dokazovat, že vlastně u toho byl. Já jsem u toho nebyl. A samozřejmě je to nejdůležitější z hlediska svobody a demokracie. My máme tu svobodu a demokracii a lidi ji projevují a já myslím, že to, že pan prezident možná nebude mluvit, není přece záležitost, která nějak znehodnocuje ten jeho podíl a vlastně účast na té revoluci i to, že za toho minulého režimu byl i v nemilosti, pokud to dobře pamatuju. Takže z hlediska tohoto, víte, ono je to tak těžké. Já jsem měl ten projev před Rozhlasem, kde jsem mluvil o té náladě 68, 89. A proč dneska tedy jsme rozdělená společnost, proč neuvažujeme o tom, že se spojíme, že budeme jako v Americe obdivovat úspěšné lidi, že nebude zášť a nenávist a závist a že budeme za hranicemi, tady můžeme mít ty rozpory, ale za hranicemi bychom měli být jednotní. Takže my žijeme v demokracii. Lidi říkají, co chtějí. Nadávají premiérovi, hází na něj láhve a vajíčka. Já s tím problém nemám, ale je to škoda. Měli bychom hledat tu společnou budoucnost a spojit se a naučit se možná podle té Ameriky, že tam ty šikovné, a plno lidí je u nás šikovných, obdivují a nesnaží se je zadupat do země a likvidovat.
Světlana Witowská: Pane prezidente, pan premiér na rozdíl od Vás ani v srpnu ani v listopadu nemlčí, chodí do ulic. Někteří mu tleskají, někteří na něj pískají kvůli jeho minulosti.
Andrej Babiš: Já mám dobrou minulost.
Světlana Witowská: Máte pro ty lidi pochopení, kteří na pana premiéra pískají?
Miloš Zeman: Absolutně ne. Jinak, pokud jde o tu akci před Rozhlasem, no tak to byl pietní akt, tak si představte nějakého blbce, který přijde na hřbitov, tam je také pietní akt, není-liž pravda, a začne tam pískat, hulákat, řvát a tak dále. A abych to trošku odlehčil, já jsem viděl jednu demonstrantku, takovou ženu kyprých tvarů, a ta před sebou takhle držela transparent, na kterém bylo napsáno „hamba“, s „m“, „hamba“. Tak jsem si říkal, když lidi ani neumějí česky, tak ať jdou zpátky do školy a teprve potom, až se naučí česky, tak jdou zpátky demonstrovat.
Světlana Witowská: Pánové, kdybyste mohli teď, v tuhle chvíli, změnit jednu jedinou věc v našem demokratickém právním systému. Pane prezidente, co by to bylo? Jedna jediná.
Miloš Zeman: Ježíšmarjá, proč jenom jedna jediná, já bych jich změnil.
Světlana Witowská: Tak prosím jednu vyberte.
Miloš Zeman: Já bych zrušil Senát.
Světlana Witowská: Pane premiére, Vy?
Andrej Babiš: Většinový parlamentní systém, přímá volba primátorů a starostů.
Světlana Witowská: Protože slavíme narozeniny, k oslavám patří také přání, tak pane premiére, poprosím Vás. Co popřejete naší republice k těm narozeninám?
Andrej Babiš: Tak Češi, Moravané a Slezané jsou národ velice chytrých, šikovných, kreativních lidí, kteří mají svoje kvality, které prokázali všude na světě, a já chci popřát našemu národu, abychom žili ve svobodě, v demokracii, abychom byli šťastní, abychom byli zdraví, abychom se měli rádi a abychom společně byli jednotní a hrdí na naši zemi, protože jsem přesvědčený, že má velkou budoucnost.
Světlana Witowská: Pane prezidente, Vaše přání?
Miloš Zeman: Není to přání republice, paní Witowská, ale lidem, kteří v té republice žijí. A i když bych mohl klidně se souhlasem opakovat i slova pana premiéra, tak abych byl trochu originální. Já bych popřál všem těmto lidem, aby za sebou něco zanechali, něco, co je přesáhne. A jak se říká, je úplně jedno, jestli je to zasazený strom, postavený dům, anebo zplozené dítě. A protože to bych nebyl já, abych to ještě nedoplnil, tak bych jim taky popřál, aby, až jejich práci budou kritizovat závistiví blbci, tak aby tu kritiku ignorovali.
Světlana Witowská: Pane prezidente, pane premiére, děkujeme za to, že jste si udělali v tenhle sváteční večer čas na diváky České televize. Vám, vážení diváci, děkujeme za pozornost, přejeme hezký sváteční večer. Na viděnou.
Miloš Zeman: Na viděnou.
Andrej Babiš: Na shledanou.
Miloš Zeman, prezident republiky, Česká televize, 28. října 2018