Proč to Babiš ustál, aneb chybí skutečný soupeř
Motto:
"Jak to dnes shrnout: Dlouho se vědělo, že se nic nestane. Osm hodin se nic nedělo a nakonec se nic nestalo. – A televize z toho dokázala udělat celodenní vysílání..."
(Martin Komárek)
Nejlépe a nepřesněji se k otázce, proč to Babiš ustál, vyjádřil Radko Kubíčko na ČT 24 hned v den debaklu "demokratické opozice" v pořadu Zprávy ve 23, viz zde od začátku 24 minuty pořadu:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10253218159-zpravy-ve-23/218411023001123/
Stojí za to se na to podívat, protože se jedná o vynikající analýzu, kterou dnes vidíme v ČT málo kdy. Babišovi dnes chybí soupeř, nikdo ze současných lídrů tzv. "demokratické" opozice na něj nemá ani morálně, ani politicky, ani intlektuálně, ani vnějším projevem.
K tomu dodám:
Před projednáváním kauzy ve Sněmovně jsem napsal, že opozice bude omílat tři prázdné argumenty:
1. Babišova kauza nám dělá ostudu v zahraničí.
2. Zašlo se příliš daleko.
3. Když vznikly takové pochybnosti, měl by odstoupit, než se to vyšetří.
Celé i s tím, proč jsou prázdné, zde:
http://radimvalencik.pise.cz/6387-tri-prazdne-argumenty-proti-babisovi.html
Stalo se. Ba co hůř, útok na Babiše postavila na čtvrtém argumentu, který je ještě prázdnější a který se jí vrátí jako bumerang. Totiž to, že "premiérem nemůže být trestně stíhaná osoba".
Takový argument za určitých podmínek může platit, ale ne v podmínkách, když tato osoba, o které všichni vědí, že je trestně stíhaná, s touto "zátěží" s velkou převahou vyhraje volby. A pak ještě s velkou převahou a po roce vládnutí vyhraje další volby. Pak se takový argument stává nejen prázdný, ale absurdní.
Dokonce lze takové použití tohoto argumentu chápat jako naprosté pohrdání voliči. Přesněji – ono to skutečně je pohrdání voliči. Pak se nemůže současná "demokratická" opozice divit, že Babišov i nadále má stejné preference a je o několik koňských délek před ní.
Nad současným účinkováním by se měli zamyslet především Piráti, kteří ze sebe zcela zbytečně udělali apendix slouhů současné globální moci a Bartoš se s nimi vydává Bursíkovou cestou do politického propadání.
Neokouzlil ani Okamura, který, jak předvedl, nechápe mechanismy fungování současné globální moci a své účinkování v kauze překombinoval.
Hamáček, vědom si situace v pozůstatcích své strany, se rozhodl pro gambit, který mu celkem vyšel.
Filip, jehož strana (i jeho "zásluhou") na tom není o moc lépe, předvedl, že ve velké politice to umí.