Před šesti lety otevřel souběh důsledků několikaleté stagnace v ekonomice s krizí důvěry v politice cestu k nástupu povrchnímu populismu a k propadu tradičních stran. Nyní se opět začíná hovořit o hrozbě zhoršení ekonomické situace. Případný návrat hospodářské recese po letech konjunktury by mohl samozřejmě vést k podstatným změnám.
Před finanční krizí, v období 2004-2008 rostla česká ekonomika průměrným tempem 5,9 % ročně. Pak přišla léta krize a stagnace. V letech 2009-2013 klesala česká ekonomika v průměru o -2,1 % ročně. S oživením jsme se vrátili v roce 2014 na předkrizovou úroveň z roku 2008 a růst trvá již šestý rok. V celém období 2014-2018 rostla česká ekonomika průměrným tempem 3,8 % ročně.
Ekonomika EU ve srovnání s tím rostla v období 2014-2018 jen v průměru 1,9 % ročně. Obnovilo se tak přibližování ČR ekonomické úrovni vyspělejších zemím z doby po vstupu do EU. Dnes jsme již na 90 procentech průměru evropské osmadvacítky (měřeno ukazatelem HDP na hlavu v paritě kupní síly). Mzdová konvergence ovšem v této době stagnovala kolem 45 %.
V rozpočtu na rok 2019 se vláda ČR politicky rozhodla řešit sociální dluh po minulém volebním období, kdy se lidé nedočkali náležitého podílu na vrcholící konjunktuře. Od loňska už ale tempo ekonomického růstu v ČR zpomaluje pod úroveň potencionálu využití výrobních faktorů (pro srovnání, Slovensko si ještě podrželo růst přes 4 % HDP ročně).
Poslední prognóza MF ČR (leden 2019) předpokládá další zpomalení ekonomiky, zejm. kvůli problémům v zahraničí. Přínos salda zahraničního obchodu pro růst ekonomiky má proto být záporný. Ve střednědobém výhledu to může ještě kompenzovat domácí poptávka (predikce MF optimisticky zvažuje na konci volebního období růst 2,2 % HDP). Změní se fiskální politika vlády?
Každý rok v dubnu vydává vláda ČR Rozpočtovou strategii veřejného sektoru a Konvergenční program. Současná vládní koalice začala jednání o těchto strategických otázkách již o dva měsíce dříve. Očekává totiž vážnější politický konflikt nad návrhem rozpočtu na rok 2020. Na nedávné ideové konferenci ANO v Ostravě se již otevřeně volalo po obratu hnutí doprava.
Před evropskými volbami může v ANO rozhodovat marketingová taktika, situaci mohou ovšem trvaleji proměnit rizika dalšího vývoje. Pomalejší ekonomický růst znamená méně příjmů – i podle opatrných prognóz minimálně o 40 miliard. To obnaží absenci většinové shody na opatřeních v daňové oblasti. Otázkou je dočerpání příjmů z EU za období 2014-2020 a nově 2021-2027.
Negativní dopad na příjmy by měl záměr ministryně Schillerové spojit zrušení superhrubé mzdy se snížením efektivní základní sazby daně z příjmu. Znamenalo by to výpadek příjmu 30 miliard. Inkaso viditelně sníží i již schválené přeřazení DPH na teplo a chlad. A debata o kompenzaci tohoto výpadku cestou větší progrese či sektorové daně je stále u ledu.
Hledat úspory v provozních výdajů státu je samozřejmě možné, ale konfliktní budou snahy omezit sociální transfery. ČMKOS už loni varovala, že od počátku roku 2012 stagnuje ukazatel životního minima, takže hodnota sociálních dávek ztrácí reálnou hodnotu. Ochlazení ekonomiky ale zvýší i napětí na penzijním účtu. A to obnaží spory o koncepci důchodového systému.
V ČR zatím přímo nehrozí ekonomická krize. Vládní opatrnou prognózu ale mohou ještě zhoršit některá vnější rizika. Tvrdý brexit by vedl nejen k propadu britské ekonomiky (minimálně -4 %), ale pro ČR tu vznikla celní bariéra cca 4,5 %, což by snížilo odhad růstu o 0,75 procentního bodu. Dalším problémem je italská ekonomika, která je již druhým kvartálem v recesi.
Globální ekonomika může zpomalit především kvůli obchodní válce mezi USA a Čínou. V loňském roce bylo nečekaně zasaženo přechodným propadem i Německo. Nejistoty představuje také Brazílie a Turecko. Otazníky jsou i nad akciovými trhy, zejména málo diverzifikovaná portfolia korporátních akcií. Potvrzuje to potřebu připravit i naši politickou scénu na horší časy.