R. Pokorný: Raději členským státem EU či Klausistánem?

25. 3. 2019

„Co si to ODS dovolila, vyloučit Klause. Taková nehoráznost. Pro Klause přece neplatí pravidla jako pro ostatní. Vždyť je to KLAUS“. To vše lze vyčíst z podtextu některých klausofilních redaktorů, obhájců společenské nerovnosti či nacionalismu.

Některými klausofilními žurnalisty byl celý případ dezinterpretován tak, že Klausův výrok v PS o židovských transportech byl pro ODS záminkou. Ve skutečnosti však byl jen špičkou ledovce a poslední kapkou do džbánu plného nezpochybnitelnými fakty.  Klaus mladší dlouhodobě ODS poškozoval, ať již podporou jiných kandidátů i proti kandidátům z vlastní strany či vystupováním proti stranickému programu. Chtěl straně vládnout za každou cenu a odmítal akceptovat, že nerozhoduje jeho vůle, ale vůle většiny. Chtěl rozhodovat i tam, kde mu k tomu chyběl mandát. Opájel se přesvědčením o vlastní nedotknutelnosti či představou, že v ODS strhne revoluci a přinejmenším fakticky převezme moc. K tomu mu však chybí nejen schopnosti, ale i argumenty. Proti Fialovo výsledkům může stavět jen vlastní agresivitu či sebestřednost a spoléhat se, že když zadupe či vytáhne z kapsy fotku otce, všichni strachy utečou. A hle, oni neutekli. Naopak přibouchli dveře jemu.

Očekávanou reakcí bezprecedentní nabubřelosti bylo včerejší vyjádření Klause staršího k tomu, že jeho syn coby člen ODS v loňských senátních volbách podporoval kandidáta SPD Ladislava Jakla namísto kandidáta za ODS. Podle Klause staršího to není žádný „zásadní prohřešek“ a takhle „svět neběží“, viz např. zde: https://www.parlamentnilisty.cz/…e-zle-574363. Jinými slovy, když je někdo Klaus, není přece vázán ani loajalitou k vlastní straně, a ani pravidla vnitrostranické disciplíny pro něj neplatí. Být Klausem je nejspíš něco tak výjimečného, že již jen myšlenka na jakýchkoliv limit jeho jednání je „legrační“. Co na tom, že politická strana je tým a jako takový musí fungovat, má-li něčeho dosáhnout. To snad platí pro běžné smrtelníky. Ale přece to nikdo nemůže očekávat od žádného Klause.

Dnešní komentář Klause mladšího na serveru Novinky.cz také nepřekvapí, viz zde: https://www.novinky.cz/…laus-ml.html. Je dalším klasickým výronem jeho povahy, v němž své subjektivní soudy povyšuje na objektivní pravdy, z polopravd činí generalizující závěry a z domněnek prokázaná tvrzení, pochopitelně s rádoby líbivým nacionalistickým podbarvením.

Dovolím si pár příkladů. Rozhodující pro kvalitu života přece není poměr naší a evropské legislativy, ale její obsah. V 90. letech za vlády Klause staršího byl náš Parlament zcela „suverénní“, a právě v této době se stala v naší zemi nejhorší zvěrstva nově formovaného kmotrovského kapitalismu. Kromě toho je přednost Evropského práva před právem vnitrostátním nezbytným principem jeho aplikace ve všech členských zemích, bez níž by celá evropská integrace nemohla vůbec existovat. Při srovnání klíčových životních parametrů – např. rozsah a kvalita veřejných služeb, zdravotní péče a průměrný věk života, bezpečnost, ekonomická vyspělost, kvalita potravin, rozsah lidských práv, úroveň mezilidských vztahů, právo a jeho vymahatelnost atd – náleží současná EU v průměru bezesporu k nejlepším místům pro život na Zemi. Je opravdu tak špatné, že jsme její součástí? Co jiného nabízí Klaus? Připojení k Rusku? Či snad partnerství s asijskými autokraciemi?

Úplně stranou pak nechávám odborné deficity Klausovo článku, kdy např. nerozlišuje Nařízení a Směrnice z hlediska jejich působení v právním řádu – Nařízení se neimplementují, jsou přímo účinná, takže je Parlament v legislativním procesu vůbec neschvaluje. O žádnou suverenitu jsme navíc nepřišli, neboť jsme přenesli část svých pravomocí, nikoliv všechny, a zůstáváme pány tohoto přenosu, nehledě k výhodám a pravomocem, které jsme vstupem do EU získali. Tento přenos pak nenastal Lisabonskou smlouvou (to byla pouze novelizace dosavadního smluvního rámce), přičemž k samotnému přenesení došlo již na základě Přístupové smlouvy ČR k EU, což je mezinárodní smlouva v režimu čl. 10a Ústavy, jejíž ratifikaci předcházel souhlas občanů daný v referendu.

Když se tedy Klaus ohání vůlí lidu, měl by si především uvědomit, že samotné naše členství v EU bylo založeno explicitní vůlí lidu vyjádřené referendem – prostředkem přímé demokracie, který klan Klausů jinak dlouhodobě nenávidí. Namísto argumentů tak z výstupu Klause mladšího na evropská témata zůstává jako obvykle jediné – nenávist k EU. Proč? Protože ví, že ji nikdy nebude moci ovládnout a zároveň věří, že naši zemi za pomoci svého otce ovládnout může. Jenže v ní chce být svrchovaným pánem, a proto nemůže strpět, aby mu do něčeho mluvily unijní orgány. On je přece Klaus, a ten se s Evropou radit nepotřebuje. A kdyby si náhodou nevěděl rady, zeptá se doma, či názorového soukmenovce Jakla.

Čtenář může uvažovat, proč mě tak zajímá personální problém jiné politické strany. Pro KSČM přece není spojencem nejen Klaus, ale samozřejmě ani ODS coby pravicová strana. Tak o co mně tedy jde?

To je jednoduché. Chci se co nejhlasitěji přidat k těm kdo varují, že největším nebezpečím pro naši zemi není přes všechny své chyby EU, ale Klaus, ať již starší či mladší. Jak víme z dob Václava staršího, kde vládne Klaus, tam vše nehovící jeho vůli ustupuje do pozadí – od společného Československa přes Ústavu po elementární principy spravedlnosti či solidarity, přičemž rovnost či dokonce morálka jsou uzamčeny do nejhlubších komnat klausovského vězení. Klaus mladší je věrnou kopií svého otce s nezdravou a zničující touhou po moci za každou cenu, které se nikdy nevzdá. Po vyloučení z ODS bude jeho touha ještě silnější, neboť bude hnaná nenávistí vůči Fialovi a dalším představitelům polidštěné ODS. Pokud se k moci dostane, bude to pro naši zemi snad ještě větší katastrofa, než 90. léta pod vládou jeho otce, neboť jeho charakterové i názorové deficity jsou snad ještě syrovější. Představa podobenství naší země s Kaczyńského rigidně konzervativním Polskem, Orbánovo pravicovou diktaturou v Maďarsku či všemocným Putinem v Rusku je pro mě děsivá. Pokud pro Vás taky, nedopusťte nastolení klausovského státu! Nikdy!

Autor: 
Richard Pokorný, kandidát KSČM - Česká levice společně! do Evropského parlamentu