Specifická analýza a předpověď (13057)
V lednu 2019 se v zahraničních i domácích médiích začaly objevovat zprávy o tom, že se zástupci USA a Tálibánu dohodli na pracovní verzi mírové dohody ohledně Afghánistánu. Stalo se tak během údajného jednání v Dauhá, hlavním městě Kataru. Jednání mělo trvat šest dní a bylo označeno jako první kolo rozhovorů. Druhé kolo rozhovorů mělo být uskutečněno v únoru 2019.
K tomu se objevila zpráva, že vyjednavačem Tálibánu se stal mulla Abdul Ghání Baradar, který se podílel na zakládání Tálibánu a byl zástupcem vůdce Tálibánu mully Mohameda Omara (Muhammad Umar) pro vojenské záležitosti.
Skutečnost je však taková, že Spojené státy americké se snaží s Tálibánem vyjednávat už od roku 2009. Již tento časový údaj sám osobě odkrývá, že mírová dohoda s Tálibánem ohledně území Afghánistánu je prakticky neproveditelná. Jenže neproveditelnost jakékoli dohody se primárně nevztahuje k hnutí Tálibán, neboť afghánský Tálibán [1] není samostatnou, ale podřízenou organizací. To zástupci USA moc dobře vědí.
Rázem vyvstává několik otázek jako například proč není mírová dohoda proveditelná, o co Spojené státy touto hrou usilují, kdo stojí v pozadí a s jakým cílem apod. Zajímavé je také to, kdo je vlastně vyjednavač Baradar?
Určité odpovědi lze nalézt ve zpravodajském produktu 11014 „Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu“. Bezútěšná a stále se zhoršující situace v Afghánistánu je pak popsána v souhrnném hodnocení 13047 „Závěr Američanů: Afghánská vláda nemá pod kontrolou 82 % správních okresů Afghánistánu“.
Následná analýza se věnuje objasnění, proč Afghánistán není zdaleka jen problémem mezi stávající afghánskou vládou a Tálibánem, proč není možné očekávat reálné výsledky ve vyjednávání s Tálibánem a co tímto vyjednáváním chtějí Američané doopravdy dosáhnout.
Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Přejít na profil.