Zájmy Českých pracujících jsou pro KSČM dlouhodobě na prvním místě. Tyto zájmy a potřeby se však nijak zásadně neliší od potřeb pracujících ve zbytku Evropské unie. Není proto velkým překvapením, že se ideje našich zastupitelů na to, kam by se v oblasti práv pracujících a přístupu k nadnárodním korporacím měla Evropská unie ubírat, často se shodují s požadavky Evropské odborové konfederace. Největší organizace pracujících, spojující více než 45 milionů lidí, kteří pracují ne jenom ve výrobních odvětvích, ale i v sektoru služeb nebo vzdělávání. Tyto požadavky tak tedy nejsou pouze nápady profesionálních politiků, ale reálnou potřebou lidí, bez kterých by se naše evropská ekonomika dávno zhroutila.
Přitom nejde jenom o zvyšování mezd.
Hlavní problémy my i zástupci odborů vidíme v takzvaných daňových rájích, díky kterým přicházejí veřejné rozpočty o nehorázné sumy peněz. Tyto sumy pak logicky chybí v sektoru veřejných služeb a při dalším rozvoji jednotlivých států. Přitom nedostatek financí ve veřejném sektoru jako první pocítí právě pracující. To oni budou biti, pokud kvalitní zdravotnictví bude jenom pro bohaté, dobré vzdělání dostanou jejich děti jenom v soukromých školách a stav veřejné dopravy bude takový, že pohodlně cestovat bude možné jenom v luxusních autech. Boj proti daňovým rájům tedy není nějaká zlomyslnost nebo závist, ale snaha udržet fungující společnost pro všechny. Dalším problémem je nedostatečná ochrana práv pracujících v rámci celé unie.
Jednotný pracovní trh se nemůže obejít bez orgánu, který bude důsledně hlídat dodržování pracovního práva i ve vztahu k zahraničním pracujícím a bránit tak dovozu levné pracovní síly, šikaně na pracovišti, popřípadě využívání neznalosti zahraničního pracovníka.
Tato solidarita je také naprosto logická. Pokud totiž práva, která si pracující v dané zemi tvrdě vybojovali, začnou porušovat u lidí, kteří se nemohou tak účinně bránit, povede to pouze ke zhoršení pracovních podmínek pro všechny zaměstnance.
V neposlední řadě je zde i otázka zapojení pracujících přímo do organizace práce. Posílení institutu rad pracujících, možnost zaměstnanců volit své zástupce do správních a kontrolních orgánů a umožnit zaměstnancům více se podílet na provozu, jehož jsou nedílnou součástí. Tyto kroky mají vést hlavně k tomu, aby prosperující společnosti ve svém rozvoji musely brát ohled na potřeby svých zaměstnanců, místo toho, aby maximalizovali svůj zisk takzvaně přes mrtvoly.
Frakce Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, ve které pracují i naši europoslanci, je dlouhodobě hlavním spojencem odborářů a hodlá v této práci pokračovat i po volbách. Proti globálnímu kapitálu totiž může fungovat pouze mezinárodní spolupráce pracujících.