V úterý 23. dubna 2019 pod vznosnou klenbou Svatovítské katedrály, chrámu vystavěného z prostředků českého království a dostavěného péčí Československé republiky, pronesl arcibiskup pražský, kardinál Dominik Duka při kázání pyšnou, ale křivou řeč. Rozčilen, že Poslanecká sněmovna schválila zákon o zdanění mnohamiliardového daru, který jeho církvi věnovala na úkor občanů někdejší prokorupční vláda Petra Nečase, kardinál do rozlehlých prostor chrámu zlobně křičel:
»Parlament této země dokázal, že není místem spravedlnosti, ale místem zlovůle, komunistický návrh zákona byl schválen. Nechte si ty peníze, my je nepotřebujeme, naši věřící a lidé, kteří sympatizují s církví, nám dovolí žít, abychom hlásali Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého.«
Samosebou, že se tak nestalo a mamonu se církev nezřekla, dodává jk.
Když Jan z Husi podroboval v ostrých kázáních kritice nemravnou honbu středověkých prelátů za majetkem a výnosnými koryty, za přepychem a světskou mocí, odsuzoval i jejich spolčenost se zkorumpovanou a loupeživou světskou vrchností. Svými slovy Hus promlouvá nyní přes propast staletí i k Dukovi a jeho Nečasům, Kalouskům a Schwarzenbergům. Co může být výstižnější charakteristikou nenasytných prelátů a opatů, Vlka a Duky, než výtka mistra Jana: »Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství, se vším kupčí, všechno prodávají… zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil«?
(kráceno:jk)