Vrcholem několikadenního programu byl pietní akt, položení věnců a proslovy u památníku, který nese název "Díky Ameriko" na Klatovské třídě v centru Plzně. A zároveň přehlídka americké vojenské techniky z dob II. světové války v rámci tzv. "Convoy of Liberty", který projížděl ulicemi Plzně. Tento konvoj přitáhl mnoho zvědavců s dětmi do ulic města, kde bylo rozloženo i několik vojenských kempů fanoušků této americké techniky, kde také probíhal kulturní program.
Plzeňské slavnosti připomínající osvobození od fašismu americkou armádou, patří mezi největší v Evropě a od pátku 3. května do pondělí 6. května 2019 je navštívilo mnoho desítek tisíc lidí, které neodradilo ani chladné a nepříznivé počasí.
Oslav se zúčastnili i veteráni z II. světové války z USA, Belgie a Francie. Kytici k pomníku „Díky Ameriko“, položil za všechny veterány vnuk generála Pattona, který velel na konci II. světové války 3. americké armádě, která osvobozovala nynější Plzeňský a Karlovarský kraj (dříve Západočeský kraj).
Bombastické oslavy jsou každoročně organizovány městem Plzeň pod taktovkou ODS. Přičemž ODS má evidentní snahu přepisovat skutečné dějiny konce II. světové války v Plzni a heroizovat americkou armádu a její roli při osvobozování města Plzeň. Zejména současný primátor Martin Baxa (ODS) je znám jako vypravěč různých "pohádek" na toto téma. Nevynechal příležitost ani v letošním roce ve svém projevu, aby si "neotřel ústa" o KSČM.
Zapátrali jsme tedy v archivních materiálech, abychom se podívali, jaká je skutečná pravda o osvobození města Plzně a historické dokumenty říkají toto:
V Plzni začalo povstání proti fašistům živelně, v sobotu v ranních hodinách, dne 5.5.1945 a to pod vlivem zahraničního vysílání, které vyzývalo národ „do zbraně“ a později v průběhu dne pod vlivem Pražského povstání a vysílání Československého rozhlasu, který volal o pomoc. Samozřejmě také pod vlivem zpráv z front, kdy němci ustupovali na všech frontách a na některých místech už kapitulovali. Bylo to způsobeno také tím, že když se formoval Revoluční národní výbor v Plzni na konci roku 1944 a na jaře 1945, tak pracoval v ilegalitě, jako jiné odbojové skupiny a nepodařilo se mu navázat spojení se všemi ilegálními odbojovými skupinami, které s ním v oněch květnových dnech nekoordinovaly svojí činnost.
Konec války byl cítit všude, věděli to i němci. Během krátké chvíle po začátku povstání se však do čela povstání postavil Revoluční národní výbor v Plzni, jako organizovaná síla, který byl složený z různých odbojových skupin a občanů města Plzně a měl již vytvořenou funkční strukturu orgánů i určitých ozbrojených jednotek. Ten se připravoval na povstání a převzetí moci ve městě dlouhodobě, od konce roku 1944.
Skutečnost je taková, že první jednotky 3. americké armády přijely do Plzně dne 6.5.1945 v 08:15 hodin, až cca 24 hodin poté, co v Plzni vypuklo povstání a kdy moc ve městě už převzal tehdejší Revoluční národní výbor, jehož členové poté složili slib věrnosti Československé republice. Moc ve městě před příjezdem amerických vojsk už tedy byla v Plzni v českých rukou! Nejvyšší němečtí funkcionáři města Plzně, dosazení k německé správě Plzně už byli zatčeni a byli ve vězení!
Ve městě sice ještě byla velká německá posádka, které velel generál von Majewski, ale ta proti povstání vojensky nezasáhla. Revoluční národní výbor vyjednával s Majewskim, aby se zabránilo krveprolití, ale k dohodě nedošlo. Němci nechtěli přistoupit na podmínky Revolučního národního výboru. . Bylo to však v situaci, kdy již padl Berlín (30.4.1945), kdy americká armáda byla v Chebu, Domažlicích a v Klatovech. A kdy ruské jednotky byly na Moravě a postupovaly rychle dále na Prahu z několika směrů a také na demarkační linii, která vedla naším krajem na ose měst Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice.
Tady v Plzni tedy neprobíhaly žádné těžké válečné boje, dům od domu, muž proti muži. Ano střílelo se na několika málo místech v Plzni, ale to byly z vojenského hlediska nevýznamné akce, vůči fanatickým jednotlivcům.
Příjezd amerických vojenských jednotek do Plzně (nejen do Plzně, ale do části Západočeského kraje – na demarkační linii) definitivně zvrátil poměr sil v tomto vojenském operačním prostoru, v tom je jeho hlavní význam. Revoluční národní výbor v Plzni do té doby neměl dostatek zbraní, ani lidí, aby se mohl vojensky postavit vycvičené, početně silnější německé armádě. Proto se snažil s němci vyjednávat.
Není žádných pochyb o tom, že americká armáda, která přišla do našeho kraje a do Plzně byla dostatečně silná a bojeschopná. Ale v Plzni nemusela bojovat!
V tehdejších západních Čechách (a v celém Československu) padlo 116 amerických vojáků (poslední číslo), bylo to zejména v bojích u státní hranice na Chebsku a u Hůrek poblíž Prášil, kde došlo k větším ozbrojeným střetům s fašisty.
Osvobozování našeho kraje od fašistů bylo tedy internacionální záležitostí. Zde končila II. světová válka v Evropě a této fázi války odpovídal i její průběh. Přes naše území se přesouvaly prchající německé jednotky z východního tažení před Rudou armádou zpět do Německa, kdy se v lesích na Příbramsku střílelo ještě 13.5.1945.
Při osvobozování Československa padlo:
144 000 sovětských vojáků
33 000 rumunských vojáků
116 amerických vojáků
79 polských vojáků
několik belgických a maďarských vojáků
Nejtěžší boje s fašisty na území Československa se odehrály v Karpatsko-Dukelském průsmyku, v boji o Ostravu, Brno a Prahu.
Každému z těchto padlých vojáků, kteří osvobozovali naši zemi patří náš dík a vděčnost za to, že náš národ, který byl určen k likvidaci, převýchově a germanizaci přežil!
Každému, bez rozdílu!
To je informace i pro primátora Baxu, který letos tvrdil u památku Díky Ameriko, na adresu KSČM, že "lhát se nemá"! Baxa ještě o Revolučním národním výboru a jeho roli v Plzni a skutečném hrdinství jeho členů - plzeňských občanů, na konci II. světové války neslyšel!? Konečně by si také mohl něco o něm přečíst, až se mu přestanou dělat rudé kruhy před očima!