V nedávných dnech jsem objevil díky KSM několik informací o současném honu na komunisty v Polsku. Že postavení komunistů v této zemi není růžové, vím již mnoho let, členové Komunistické strany Polska jsou různým způsobem pronásledováni a perzekuováni. Celkově jakákoli levice v Polsku, i ta reformní, se stala zcela marginální. V Polsku spolu o moc soupeří dvě hlavní politické strany, obě pravicové – v rámci jednoduchého dělení, konzervativní Právo a spravedlnost a liberální Občanská platforma. Právo a spravedlnost je nyní na koni, vyhrála několik voleb v řadě, a to velmi výrazným způsobem, je známa svým silným odporem k Rusku a neutuchajícím antikomunismem, v rámci kterého přepisuje dějiny, názvy ulic a odstraňuje památníky, ale také svými neochvějnými sympatiemi k USA.
Změny trestního zákoníku v Polsku, včetně zákazu komunistické činnosti (článek 256), byly učiněny pouze 10 dní před volbami do Evropského parlamentu. Vláda prezentuje změny jako reakci na nedávné skandály související s pedofilií katolických kněží. Ve skutečnosti se toho však týká jen minimum navrhovaných změn. Přijetí těchto změn je velice rychlé, Sejm hned tyto změny přijal. Zmíněný článek 256 zakazuje komunismus a staví ho do řady s nacismem a fašismem. Dříve penalizoval propagaci „fašistického nebo jiného totalitního systému“. První pokus o zákaz komunistických symbolů v rámci stejného článku byl navržen již před deseti lety, setkal se ale s domácími a mezinárodními protesty a v roce 2011 byl zrušen ústavním soudem. Nová verze zákona zakazuje ideologii, symboly nebo jiný obsah (tisky, nahrávky), jakož i prezentaci a držení jakéhokoliv symbolu tohoto obsahu. Nově také zvyšuje trest odnětí svobody na dva až tři roky. Ve své podstatě zakazuje už jen pouhý názor člověka a chce jej za něj trestat.
Bohužel, podobné antikomunistické tažení proběhlo i v Maďarsku, jeho obětí se stala i Maďarská komunistická dělnická strana, která byla v roce 2013 nucena se přejmenovat na Maďarskou dělnickou stranu, neboť na základě přijatého zákona bylo slovo „komunistická“ zakázáno. Maďarský zákon namířený proti komunistům byl původně přijat již na začátku 90. let 20. století a po nátlaku Evropského soudního dvora pro lidská práva v roce 2013 novelizován. Tato novela, přijatá za vlády současného premiéra Orbána, nedovoluje mimo jiné urážet lidskou důstojnost, dotýkat se citů obětí fašismu či komunismu a nedovoluje symboly (hákový kříž – odznak SS, symbol maďarských fašistů šípový kříž, srp a kladivo a červená pěticípá hvězda) používat tam, kde vyvolávají strach a obavy, či narušují veřejný klid. Nepřipouští také symboly před velkým davem.
Píši to proto, že Visegrádská čtyřka, tedy ČR, Slovensko, Maďarsko a Polsko, hraje poměrně velkou roli při vyjednávání o současné podobě a především personálním obsazení institucí EU po volbách do Evropského parlamentu. Zároveň má snahu o co nejužší spolupráci v dalších oblastech. Také někteří vrcholní funkcionáři KSČM kladou na Visegrádskou čtyřku důraz. Domnívám se však, že především bychom měli klást důraz na to, abychom zarazili snahy o kriminalizaci komunistického hnutí a komunistických myšlenek, abychom na již probíhající kriminalizaci poukazovali a našim soudruhům v těchto zemích pomáhali. Je hezké a chvályhodné, jestliže poukazujeme na probíhající fašizaci Ukrajiny a pronásledování zdejších komunistů a pomáháme jim. Ale o tom, co se děje v zemích, s nimiž jsme v úzkém kontaktu, v jedné regionální skupině, taktně mlčíme. Orbán ani Kaczynski nemohou být našimi spojenci a už vůbec ne vzory. Naopak se proti jejich politice musíme tvrdě vymezovat a poukazovat na její škodlivost a na jejich laciný populismus, kterým působí na lidi. Oni nechtějí žádnou změnu současného pořádku, jsou to jen dva póly bojující a vymezující se proti jiným kapitalistům, bojující o sféry vlivu a moc.