Teď už to snad všichni víte, že chceme zavést stravenkový paušál pro každého. Ano, chceme. Chceme, aby zaměstnanci dostávali rovnou peníze místo barevných papírků.
Samozřejmě, že stravenkové firmy jsou proti. Logicky. Velikost trhu stravenek je asi 20 miliard korun ročně a působí u nás asi pět firem, tak chápu, že protestují. Z poplatků od podnikatelů a provizí od hospůdek, restaurací a dalších živnostníků mají dost slušný kšeft. A drtivou většinu toho, co vydělají, obratem posílají do zahraničí. Ročně to dělá nějakých 600 milionů korun. Takže protesty z této strany mě opravdu nepřekvapily. A na mém názoru se nic nemění.
Do televize jsem řekla, že jsem dost zvědavá na to, kdo další se ještě odkope. A tipněte si, kdo se ozval jako první… sám odborový předák Josef Středula! Neuvěřitelné. Čekala bych, že se bude bít jako lev za práva zaměstnanců. Čekali byste to taky? Tak to jsme se všichni sekli. Fakt se dost divím, že zrovna nejvyššímu odboráři vadí rozšíření příspěvku na stravování pro další MILION zaměstnanců, kteří dnes nedostávají VŮBEC NIC a ani nemají v práci kantýnu. Šéf odborářů to ještě v Mladé frontě DNES naprosto šíleně zdůvodnil tím, že vysoké poplatky a provize stravenkářských firem si vyřeší volná ruka trhu. Tento výrok bych od něj skutečně nečekala ani ve snu. Od odboráře! Tak to se opravdu těším na další vyjednávání s odbory, kdy tenhle argument s radostí použiju. Jinak, už jste někdy viděli malou českou hospůdku vyjednávat s velkou mezinárodní korporací? Neviděli. A tipla bych si, že taky neuvidíte.
Řešení je přitom úplně jednoduché. Každý ať si sám vybere, jestli dál pojede na stravenkách nebo zkusí pro změnu normální korunovou měnu. Hospodářské noviny minulý týden stravenky docela trefně přirovnaly k bonům a TUZEXU. Ne že by snad stravenkářská lobby byli nějací veksláci. Lidi si ale podle mě zaslouží konečně získat víc svobody v rozhodování, co udělají s vlastními penězi.