Dne 26.9.2019 projednávala dolní komora Parlamentu ČR – Poslanecká sněmovna návrh 48 senátorů na podání ústavní žaloby na prezidenta republiky Miloše Zeman za jeho údajné porušování Ústavy ČR.
Bylo to poprvé za 30 let od Sametové revoluce v roce 1989, kdy se takový návrh projednával v nejvyšších zákonodárných sborech naší země, tedy v Poslanecké sněmovně a v Senátu Parlamentu ČR.
A nešlo o maličkost! Šlo o žalobu, která stavěla činy prezidenta republiky právními důsledky podle navrhovatelů na úroveň vlastizrádce!
Ten, kdo se zabývá blíže politikou a chce působit v politice, tak pro toho byl přímý televizní přenos z tohoto jednání více než obyčejnou přednáškou. Byla to zásadní lekce. Byla to ukázka toho, jak se teorie politologie a práva uplatňuje v praxi.
Stěžejní byly projevy představitelů jednotlivých politických stran z Poslanecké sněmovny, kteří mají ze zákona přednostní právo k vystoupení k projednávané otázce a kteří hovořili jako první.
Viděli jsme skvělá řečnická vystoupení, skvělé argumenty na všech stranách, ale i demagogii a vyzývání k něčemu, přičemž ve skutečnosti jim šlo o něco jiného!
Jako první vystoupil s obsáhlou zprávou a zdůvodněním žaloby na prezidenta republiky Miloše Zemana zástupce senátorů, senátor Václav Láska. Senátor Láska, je ročník narození 1974, je bývalý policejní vyšetřovatel a předseda správní rady Transparency International. V říjnu 2014 byl zvolen senátorem za obvod č. 21 – Praha 5, jako nestraník za SZ a KDU-ČSL, s podporou Pirátů. Jeho řeč byla působivá, v právnické mluvě, plná argumentů. Nakonec svého diskusního vystoupení se však senátor Láska dopustil závažné chyby, když si neuhlídal politické emoce v přímém televizním přenosu. Řekl něco v tom smyslu, že Senát má právo se domnívat, že prezident porušuje Ústavu ČR a pokud to Poslanecká sněmovna nepodpoří, aby to bylo předáno k posouzení a rozhodnutí Ústavnímu soudu, tak prohraje v této zemi demokracie. Jako by Poslanecká sněmovna neměla právo na svůj názor a postoj, když Senát si to právo hlasitě přivlastňuje. Ústava České republiky říká, že je zde potřeba k podání ústavní žaloby na prezidenta republiky souhlasu Poslanecké sněmovny!
Nestranný divák by asi podepsal žalobu na prezidenta republiky po vystoupení senátora Lásky. Bylo to působivé a přesvědčivé. Jenže… Jenže pak vystoupili zástupci jiných politických stran s přednostním právem a zprávu senátora Lásky rozmetali napadrť právními i politickými argumenty! První kdo tak učinil byl Tomio Okamura, po něm Jaroslav Faltýnek z Hnutí ANO, Vojtěch Filip z KSČM, Radim Fiala z SPD.
Přednostní právo znamená, že dotyčný vystupuje jménem politické strany či hnutí v diskusi jako první, před všemi ostatními přihlášenými do diskuse a že k jeho diskusnímu příspěvku nelze činit věcné poznámky! Smutné povzdechy a řeči o tom, například z úst předsedy ODS Fialy i KDU-ČSL Výborného, že je škoda, že k těmto diskusním příspěvkům nemohou být faktické připomínky byly jen emocionálním efektem na diváky.Tak to totiž stanoví Zákon! Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ČR, který platí od začátku každého volebního období pro všechny projednávané body!
A zde je první poučení. Jestliže naše veřejnoprávní média, placená z koncesionářských poplatků všech obyvatel naší země, preferují ve svém vysílání jen jeden pohled, zejména vyargumentované pravicové názory, tak veřejnost snadno podlehne domnění, že je to správné! Zejména, když k tomu není umožněn pohled jiného subjektu, či dokonce z levicové strany politického spektra.
Druhé poučení spočívá v tom, že senátor Láska se při zdůvodnění žaloby opíral o výše nejmenované právní autority České republiky. Nejde teď o konkrétní jména která neřekl, určitě to jsou odborníci. Ale ukázalo se, že po právní stránce je žaloba děravá jako cedník a že jiné právní autority mají zcela opačný názor a rozstříleli žalobu ze všech stran!
Třetí poučení spočívá v tom, že hlavní političtí štváči vůči prezidentu republiky a jeho nepřátelé za jeho dřívější rozhodnutí, kteří jej bytostně nenávidí, mluví při zdůvodnění podání žaloby, jako hodní beránci. Předseda ODS – Fiala, předseda KDU-ČSL Výborný. To prý není prioritně žaloba proti tomuto prezidentu a útok na tohoto prezidenta, to je jen o tom, aby to posoudil Ústavní soud a vymezil kompetence ústavních činitelů pro budoucnost! Nechme, ať to Ústavní soud posoudí! O nic jiného nejde! Ale v podstatě jim jde právě o to, mít alespoň jeden verdikt Ústavního soudu z 8-mi bodů žaloby, že prezident v něčem porušil ústavu ČR, na základě čehož by mohli prezidenta voleného přímo občany odvolat z funkce a vyvolat ústavní krizi. A následně po patřičné mediální kampani dostat do této funkce svého člověka!
Někteří z diskutujících, a jedním z nich byl i Vojtěch Filip připomněli poslancům i veřejnosti prostřednictvím televizního vysílání, že předchozí prezidenti, především Václav Havel, ale i Václav Klaus evidentně v několika případech zásadně porušili ústavu naší země a tady v této jednací místnosti sedí dnes někteří poslanci, kteří jim tehdy za to tleskali! Ale nyní by za podobný čin chtěli odvolat prezidenta Zemana!?
Ocenění si zaslouží předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z Hnutí ANO 2011 za státnické a nadstranické vystoupení, který popsal analogickou situaci v americkém parlamentu s nynějším českým projednáváním žaloby na prezidenta republiky. Tehdy po válce Severu proti Jihu v USA, si tehdejší prezident Linkoln vybral jako svého viceprezidenta a svého prvního zástupce představitele druhé válečné strany a to v době, kdy přetrvávala mezi lidmi obrovská nenávist z této války, která se promítala veškerým životem a politikou v USA. Byl to státnický krok prezidenta Linkolna, který chtěl opět sjednotit lid své země. Tehdy si také tento zástupce prezidenta uvědomil, že už nejde o politický boj, ale o něco vyššího, o americký stát, o jednotu amerického lidu a o prezidenta, jehož si zvolil americký lid. Obdobná situace je nyní v ČR, kdy si svého prezidenta zvolilo 2 850 000 voličů. Politici by měli toto rozhodnutí občanů ctít a brát na zřetel.
A poslední poučení spočívá v tom, že vůči prezidentovi bylo vysláno touto žalobou jisté poselství, a to poselství bylo dost důrazné. I prezident bude muset lépe vážit své příští kroky, aby nepřekročil červenou linii Ústavy, protože i on má zodpovědnost za politické klima ve společnosti. I to je součástí demokracie. A to je v pořádku!
Závěr.
Poslanecká sněmovna zafungovala jako pojistka demokracie, protože bez Poslanecké sněmovny nemůže sám Senát podat ústavní žalobu na prezidenta republiky, potřebuje k tomu souhlas dolní komory Parlamentu ČR.
Lze konstatovat, že demokracie tentokrát zvítězila a to je dobře. Zřejmě tuto politickou lekci a debatu potřebovali všichni!
Těsně před sedmou hodinou večer rozhodla Poslanecká sněmovna o tom, že nepodpoří senátní návrh ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana. Pro podání návrhu Ústavnímu soudu hlasovalo ve čtvrtek 58 poslanců, proti bylo 62 poslanců. Celá řada dalších zákonodárců se hlasování vůbec nezúčastnila. Znamená to, že Ústavní soud nebude posuzovat to, zda prezident porušil, či neporušil svým jednáním Ústavu. (Zpráva z medií).