Veřejné mínění a jeho odraz ve volebních výsledcích jsou zcela neopomenutelné faktory, se kterými je nutno i při organizaci volebních kampaní systematicky marketingově pracovat.
V tomto ohledu je v ČR zcela zásadní role a postavení nejvýznamnějšího veřejnoprávního média, kterým je Česká televize. Nejen dle mého mínění toto dominantní televizní médium, které je z drtivé části financováno z koncesionářských poplatků, ne vždy postupuje plně v souladu nejen s oprávněnými požadavky společnosti a veřejnosti, ale v některých případech i platnými legislativními, normami, což se pokusím v následujícím textu doložit.
Česká televize, jako jediný subjekt veřejné služby, nabízí své vysílání celoplošně na území ČT a byla ke svému účelu zřízena na základě zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, k 1. únoru 1992. Ještě v prosinci 1991 jmenovala Česká národní rada, a to na dobu tří měsíců, prozatímního ředitele, kterým se tehdy stal Ivo Mathé. Od počátku své existence začala ČT vysílat vlastní zpravodajství, konkrétně na vysílacím okruhu ČTV a také hned od ledna 1992 byla vytvořena organizační struktura a nastavena programová koncepce. Vzájemná spolupráce a přechod práv z Československé televize byl upraven dohodou.
Statutárním orgánem ČT je generální ředitel, aktuálně Ing. Petr Dvořák, který je jmenován Radou České televize, a to na dobu šesti let. Zmíněná Rada ČT je kontrolním orgánem s 15 členy, kteří jsou voleni také na šest let s dvouletou obměnou svých členů. Co se týče hospodaření tak ČT je nezávislá na státním rozpočtu a je financována z tzv. televizních poplatků a také minoritně z vlastní podnikatelské činnosti. Za tu je považována reklama nebo např. sponzoring.
Pro ilustraci ekonomického stavu jsem si vybral „Výroční zprávu o hospodaření ČT za rok 2017“, kterou měla projednávat Poslanecká sněmovna PČR již na své 27. schůzi, a ke které mám jisté výhrady. Bohužel tato zpráva nebyla, jako některé další zprávy o činnosti a hospodaření ČT ani doposud projednána.
V tomto ohledu je nutno podotknout, že v případě dvojnásobného neschválení zmíněného dokumentu by došlo k rozpuštění Rady ČT a potažmo by to také mohlo mít neopomenutelný vliv na personální obsazení pozic ve vrcholném managementu ČT, včetně postu generálního ředitele. Příslušný paragraf zákona zní takto: „Poslanecká sněmovna může Radu odvolat, neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti České televize nebo Výroční zprávu o hospodaření České televize“.
Audit pro rok 2017 zpracovala pro ČT společnost: Ernst and Young (auditorka: Magdalena Soucek). Nerad bych jeho výsledky zpochybňoval, ale pro mne obsahuje, a to již v samotném úvodu, některé zajímavé, a až podezřele nesrozumitelně krkolomné formulace, které mají nejspíše ambici relativizovat případně odhalené nepravosti. Pro konkrétní příklad lze citovat z tohoto auditu: „ Naším cílem je získat přiměřenou jistotu, že účetní závěrka, jako celek, neobsahuje významnou nesprávnost způsobenou podvodem nebo chybou .“ Lze se tedy ptát, co je myšleno slovy „významná nesprávnost“ ? Nevýznamná nesprávnost je tedy v pořádku či opomenutelným faktorem?
A další zajímavá konstatace: „Přiměřená míra jistoty je velká míra nejistoty, nicméně není zárukou, že audit odhalí případnou existující významnou (materiální) nesprávnost. Nesprávnosti mohou vznikat v důsledku podvodů nebo chyb a považují se za významné, pokud lze reálně předpokládat, že by jednotlivě nebo v souhrnu mohly ovlivnit ekonomická rozhodnotí, která uživatelé účetní závěrky na jejím základě přijmou.“
Osobně z této věty tedy dovozuji, že záruka odhalení významných problémů v hospodaření ČT prostřednictvím auditu prostě neexistuje. Ptejme se: „Má vůbec smysl takovýto děravý audit dělat?“ Už jen toto samotné vyjádření důvěru veřejnosti v hospodaření ČT nikterak neposiluje.
A nyní se dostávám k tomu proč vlastně toto zde uvádím, neboť mně zase „pouze a jen“ o externí audit nejde, ale na srdci mi nyní leží především kvalita a komplexní šíře kontroly hospodaření ČT.
Interní kontrolní mechanismy ČT, konkrétně činnost Útvaru interního auditu, a to ani společně s výsledky auditu externího, skutečně nemohou plně nasvítit legitimitu a dokonce ani prokázat transparenci v hospodaření veřejnoprávního média. To hospodařilo v roce 2017 s prostředky ve výši 6,45 mld. Kč zisku, za identické výše výdajů, tedy s vyrovnaným rozpočtem. (Již udržení zcela vyrovnaného rozpočtu v této výši je z ekonomického hlediska prakticky nemožné).
Též kontrolní činnost Rady ČT, která je zodpovědná sněmovně, je dle mého názoru nedostatečná a fakt, že je placena přímo z rozpočtu ČT, transparenci určitě nenahrává. Mnozí mediální odborníci potvrzují fakt, že Rada ČT nemá ze zákona dostatečné pravomoci, nemá právní subjektivitu, žije z peněz ČT a nemůže si proto ani dovolit, bez jejich přísunu, vypracovat potřebné analýzy.
Osobně se podivuji nad tím proč se poslanci, a to pod rozličnými záminkami, stále brání legislativně zakotvit možnost NKÚ kontrolovat hospodaření ČT. Příslušná novela zákona je nyní projednávána ve sněmovně, ale osobně se obávám, že její přijetí nebude opět nikterak snadné.
Proč ale také novelou zákona o ČT neposílit kontrolní činnost zmíněné Rady ČT? Samotná ČT toto ale odmítá s tím, že „potom by byla funkce generálního ředitele zbytečná“. Podle mého názoru by rozhodně zbytečnou nebyla, jen by částečně erodoval mocensko - klientelistický monopol v ČT a současně by vzrostla důvěra veřejnosti nejen k předávaným informacím o hospodaření ČT, ale i k jejímu působení ve veřejném prostoru.
Kontrolovat totiž lze v dnešní době pouze to, zda se v hrubých rysech dodržel rozpočet ČT. Ale některé detailnější případy z práce ČT, které jsem zaznamenal například v tiskovém rozhovoru s Martinem Komárkem, bývalým předsedou Volebního výboru sněmovny, prostě nyní zkontrolovat nelze. Komárek například tvrdí, „že se říká, že televizní pracovníci si vezmou techniku televize a nechají se platit jako externisté, takže jsou jako zaměstnanci a externisté placeni dvakrát, a ještě využívají techniku ČT. Prý to jsou domněnky zakládající se na zkušenosti“. Opakuji, a ať už je to jakkoliv, ověřit to v dnešním stavu úrovně kontroly hospodaření ČT bohužel nelze.
Netransparance v hospodaření a rozličná podezření z nehospodárnosti mne skutečně netěší, na straně druhé jsem alespoň za koncesionáře rád, že podle výsledků auditu, a slovy generálního ředitele, „si ČT zachovala statut finančně stabilní a zdravé organizace s relevantním objemem disponibilních prostředků, nulovou zadlužeností a schopností včas hradit veškeré své závazky“.
Odůvodněně tedy předpokládám, že se tedy již nepočítá s placením koncesionářského poplatku i za počítače, tablety či mobily, jak se o tom zmínil v jakémsi svém protimluvu, na jednání Volebního výboru PS PČR, generální ředitel ČT Dvořák. Proč navyšovat a dále ještě více zpoplatňovat, když je ČT finančně stabilní? Na webu ČT však ale může nalézt konstatování, že problém financování ČT není vyřešen dodnes. Ani tento aspekt důvěře veřejnosti v činnost a hospodaření ČT nenahrává. Osobně se ale domnívám, že úplné zrušení koncesionářských poplatků, není tou správnou cestou, neboť potom ve financování ČT existují již jen dvě další možnosti. Privatizace či podpora veřejnoprávního média ze státního rozpočtu pod kuratelou některého z ministrů. A to by mohlo znamenat významný politický tlak na obsah a nezávislost vysílání.
Další problém netransparence v hospodaření tkví v nemožnosti zjistit výši platů klíčových moderátorů a redaktorů ČT. Občanskou veřejností stále rezonují jména moderátorů jako pan Moravec či paní Fridrichová a někteří další. Platy poslanců, senátorů, státních zástupců či soudců jsou zcela veřejné, ale platy některých exponentů ČT, a to i proti vyjádření některých soudů, jsou stále tajeny. Občas tu a tam sice něco zazní, jako například nedávno na besedě v Plzni, kdy ujelo paní Drtinové, že jako bývalá moderátorka Událostí brala v ČT v roce 2013 částku 57 tisíc Kč, ale takovéto kusé a neověřitelné informace našim občanům skutečně nestačí. V tomto ohledu je možno spatřovat významně negativní rozdíl v přístupu našeho média veřejné služby, například ve srovnání s britskou BBC, kde zveřejňování platů prošlo bez problémů.
K ilustraci, nejspíše ne vždy úplně dobrého, hospodaření ČT lze také využít například i některé zajímavé informace z internetového webu Hlídač státu, který za dva roky své činnosti eviduje kolem 2 milionů smluv, v celkové hodnětě za 8 bilionů korun.
Co se týče ČT, tak je zde, od konce roku 2016, soustředěno na 25 smluv údajně obsahujících tak závažné nedostatky v rozporu se zákonem, že jsou velmi pravděpodobně neplatné, a dalších 274 smluv trpících vážnými nedostatky. Správci webu elektronicky odkazují, a to v plné konkrétnosti, také na 1902 smluv, tj. 13,5%, smluv ČT s firmami navázanými na politiky v celkové hodnotě 7 miliard Kč, což činí 38 % poskytnutých financí ze všech uzavřených smluv.
Kdyby chtěl někdo z Vás příklady, tak lze uvést mj. firmy Médea (789 smluv za 290 mil. Kč, osoba Jaroslava Tvrdíka či Jaromíra Soukupa, kterého lze nyní již považovat také za politika), Bison and Rose (3 smlouvy za 17 mil. Kč, osoba Miloše Růžičky).
Za příklad nevysychajících penězovodů směrem k osobám dlouhodobě spjatým s ČT, tedy eventuálního nepotismu, lze uvést firmy Produkce Třeštíková s.r.o. (9 smluv za 20 mil. Kč, osoba Helena Třeštíková), nebo Czech News Center a.s. (133 smluv za 25 mil. Kč, osoba Libuše Šmuclerová) a mnohé další. Stačí skutečně jen nahlédnou na zmíněný web a naleznete i další.
Jako perličku bych ale ještě uvedl smlouvu ČT, ze září 2016, s Nadací Charty 77, u které nelze dohledat ani její výši, přičemž utajení její hodnoty je možné pouze v odůvodněných případech. Ale zde by se mělo jednat o smlouvu o dílo v rámci rekreačních, kulturních a sportovních služeb, tak se divím, proč to tak je. Možná by nám mohlo něco napovědět i to, že jako člen statutárního orgánu byl zde v rozhodném období veden Jiří Pospíšil z TOP 09 či jako členka dozorčí rady paní Marie Kousalíková z ODS.
Jinou věcí, zcela jistě také hodnou detailnější kontroly, je velice neobvyklý stav ČT, kdy tato hospodaří každým rokem s vyrovnaným rozpočtem, přičemž tento stav je uměle jištěn čerpáním z Fondu televizních poplatků. Úspory ČT, primárně určené na digitalizaci, za ředitelování pana Dvořáka, prý klesly až o 2 milardy korun. Alespoň tento fakt jsem zaregistroval z otevřených zdrojů. Částka na udržení vyrovnaného rozpočtu ČT v roce 2017 činila údajně až 400 milionů Kč.
Neobvykle zajímavým aspektem se v procesu schvalování výročních zpráv ČT v poslanecké sněmovně jeví názorové změny předsedy vlády ČR Andreje Babiše. Ten nejprve sám v inkriminovaném roce 2017 veřejně označil redaktory ČT za „zkorumpovanou pakáž, která pracuje proti některým na objednávku“, aby nyní svůj názor radikálně změnil a poslaneckému klubu ANO 2011 doporučil, aby všechny projednávané zprávy ČT podpořil.
Proč tedy opět takový názorový veletoč? Není už takových zásadních názorových obratů nějak moc? Například ten poslední, s původní obhajobou eura a posléze obratem na nepřijetí v nejbližší době, máme také ještě v nedávné paměti. Premiér každé země by měl umět stát za svým slovem, i když by to bylo aktuálně pro někoho nepopulární, a nenechat si v tomto ohledu radit PR manažery či snad dokonce některými lobisty. Ani takovýto přístup vrcholného ústavního činitele však vyšší důvěru veřejnoprávnímu médiu nepřinese.
Veřejnost zaujalo ostré vyjádření bývalého ředitele Slovenské televize Radima Hrehy, které na Babišovu adresu mediálně vyjevil. Hreha v něm říká, „že je český předseda vlády nejspíše přesvědčen, že voličům ANO nevadí vysílání ČT pro havlistickou menšinu, které musí financovat všichni koncesionáři“. Dodal také, že si myslí, „že ČT se svojí klesající důvěrou veřejnosti, není pro pana Babiše nikterak důležitá“.
Zajímavé je ale i Hrehovo stanovisko, že informační monopol nadnárodních lobistů realizovaný mainstreamovými médii, tedy i ČT, a vytvářející fiktivní obraz reality je u konce s dechem. Děje se tomu tak hlavně díky svobodnému a nezávislému internetu. Zejména díky nezávislému internetu může fungovat také nezávislá žurnalistika, kterou místo toho, aby ČT podporovala a realizovala, tak se často ubírá opačným směrem a přitom zároveň ještě osočuje oponenty, že usilují o získání politické nadvlády nad tímto veřejnoprávním médiem, byť je toto reálně prakticky nemožné.
Managementu ČT totiž bývá tak nějak lhostejno, že se mnohdy jedná o zcela oprávněnou, podloženou a adekvátní kritiku, zaznívající nejen z poslaneckého sněmovny, ale i z jiných sociálních skupin české veřejnosti. Těží totiž z dojmu vlastní nedotknutelnosti a neomylnosti. Není divu, zakonzervovanost takovéhoto stavu byla po dlouhá léta efektivně jištěna příklonem k některým politickým subjektům. Tento fakt spolehlivě ilustrovala například analýza, kterou si nechala zpracovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v červnu 2016 od výzkumného pracoviště Fakulty sociálních věd UK.
Je s podivem, že pokaždé v době, kdy dochází ke schvalování výročních zpráv ČT, de facto vždy jen potvrzování daného stavu začíná, a to v rámci jakýchsi seobranných reakcí, některým lidem a skupinám televizně protěžovaným, kontrolní činnost sněmovny vadit. A nejraději by zmíněnou sněmovní kontrolu odbourali. Naposledy tuto snahu nelze upřít poslancům z Pirátské strany, kteří se za zcela zjevné podpory některých redaktorů cítí před kamerami ČT vždy jako „ryba ve vodě“. Obdobný komfort mnohým politickým subjektům a jejich zástupcům ale dopřáván objektivně není.
A to, přestože Kodex ČT, v článku 6 jasně říká, že moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost a divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj, tak toto se děje skutečně výjimečně. Útoky na názory nalézající se mimo televizní mainstream jsou v některých pořadech neoddiskutovatelné. A společnost se tomuto přístupu, mylně označovanému za veřejnoprávní, začíná již silně vzpouzet a poslanci jsou zde od toho, aby hlas veřejnosti reflektovali. Někteří se však bohužel nechají vždy zastrašit. Vždyť on ten mírnější přístup ze strany redaktorů se na obrazovce může vždy hodit.
Co si myslet také například o nedávném varujícím dopisu generálního ředitele poslancům s tím, že podal trestní oznámení na anonymního pachatele pro poškozování cizích práv. Zmíněný „pachatel“ měl ve sněmovně rozšiřovat dokument vyzývající k zamítnutí zpráv a to na základě údajně lživých obvinění. No budiž, pan ředitel má na to právo, já ale tento dokument neviděl, stejně jako mnoho dalších mých kolegů. Ptejem se, nejde tedy jen o psychický nátlak před hlasováním? Trestní oznámení jsme ale také mohli, na straně druhé, zaznamenat i u občana, který jej naopak podal na generálního ředitele za to, že ČT, podle jeho verze, utratila 68 milionů Kč za realizovanou dopravu bez výběrového řízení, a to v roce 2018. Kopii tohoto trestního oznámení mají k dispozici Hospodářské noviny.
Co ale k tomuto stavu plnému podivných výhrůžek, a to bohužel z obou stran, musím dodat a zdůraznit je, že kritický hlas zákonodárce je zde zcela na místě a v pořádku, poslanci musí být v ústavně zakotvené parlamentní demokracii hlasem oprávněných voličů a koncesionářů a musí mít jistý vliv, přes Radu ČT a schvalování zpráv, na optimální chod veřejnoprávního média. Za jeho objektivitu, nestrannost a nezávislost, a také přirozeně čisté hospodaření si občané televizní aparát platí. Jakýkoli tlak, a teď mám na mysli i jeho pouliční formu, na rozhodovací suverenitu sněmovny, ať již odkudkoliv a organizovaný kýmkoliv, je třeba radikálně odmítnout.
Zcela jistě a to nejen já registruji masivní počet stížností občanů na objektivitu a vyváženost činnosti ČT, zejména v oblasti publicistiky a zpravodajství, kdy je tato činnost vždy úzce provázaná se samotným hospodařením, a to i s hospodařením v roce 2017, kdy například ze 135 korun koncesionářského poplatku šlo plných 92 korun na výrobu obsahu vysílání. Stejně také ale zaznamenáváme na obrazovkách ČT i výraznou eskalaci vulgarity či například sexuální obhroublosti, a to na úkor autorské invence a slušnosti. Proto jsem navrhl, předkládanou Výroční zprávu o hospodaření ČT za rok 2017, neschválit. Neb za jinak líbivými slovy v ní se často opačný jejich obsah skrývá!
Děje se tomu tak hlavně díky svobodnému a nezávislému internetu. A tak se musíme společně zasadit o to, aby někteří filutové tento alternativní kanál infomací, pod různými záminkami, neshazovali, neškrtili a některé zdroje tam dokonce rovnou nechtěli zakazovat. Zejména díky nezávislému internetu může fungovat také nezávislá žurnalistika, kterou místo toho aby ČT podporovala a realizovala, tak se často ubírá opačným směrem a přitom zároveň ještě osočuje jiné, že usilují o získání politické nadvlády nad tímto veřejnoprávním médiem. V jejím hledáčku leží především kritická slova některých zákonodárců z PS PČR.
Managementu ČT ale bývá lhostejno, že se mnohdy jedná o zcela oprávněnou a adekvátní poslaneckou kritiku. Sněmovna ale má doposud ze zákona o ČT obligatorně uloženo projednávání a schvalování výročních zpráv ČT, ač se to některým politickým a televizním aktivistům, podotýkám zejména těm bez mandátu získáným volbami, líbí či nikoliv.
Z uvedených informací je tedy zcela patrné, že Česká televize v současné době nedisponuje dostatečnou kontrolou hospodaření a její hospodářská činnost není zcela transparentní. Činnost veřejnoprávního média, především v sektorech zpravodajství a publicistiky, bývá tendenční, neobjektivní a nevyvážená. Z analýzy FSV UK vyplynulo, že dochází i ke zvýhodňování některých politických subjektů, a to na úkor subjektů jiných. Oprávněné požadavky společnosti, kladené na organizaci veřejné služby, tak nejsou vyslyšeny a důvěra občanů setrvale klesá.
PhDr. Ing. Jiří VALENTA, DBA
poslanec, místopředseda Výboru pro evropské záležitosti PS PČR