Projev na 35. schůzi Poslanecké sněmovny 17. října 2019 na téma hospodaření České televize.
Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Reakce na kolegyni poslankyni Procházkovou, která kritizovala, stejně tak jako my u nás kritizujeme v poslaneckém klubu KSČM velice opožděná projednávání zpráv o činnosti a hospodaření České televize. Ale nedá mi, abych na tyto její povzdechy nereagoval obdobě jako paní kolegyně poslankyně Němcová. Ano, paní kolegyně Procházková, máte ve Sněmovně poslední dva roky koaliční většinu, my vás v některých věcech podporujeme. Stačilo se na tuto většinu obrátit, pevně zařadit ve vhodný okamžik, a to podtrhuji, ve vhodný okamžik toto projednávání, a mohly tyto zprávy už být projednány před dvěma lety. Teoreticky by bylo možné i konání mimořádné schůze. Ale to opět záleží na nějaké vůli. Ale tu vůli já jsem prostě z hnutí ANO necítil.
Jinak bych chtěl říct, ještě než začnu, že tady registruji značnou snahu o zdržování tohoto projednávání, a to zejména ze strany TOP 09. Například pan kolega Kalousek při posledním projednávání si vzal půl hodiny před koncem jednacího času, jednací doby, čas na poradu klubu TOP 09. Dnes opět vidím četné technické připomínky, poznámky členů klubu TOP 09. Přitom oni společně s ODS deklarují, že víceméně jsou pro schválit všechny zprávy České televize tak, jak byly předloženy.
Ale nyní mi dovolte, abych vystoupil se svým řádným vystoupením. A protože se budu obšírněji a detailněji vyjadřovat ještě ke zprávě o hospodaření České televize za rok 2017, což jsou dva spojené následující body, dovolte mi nyní k meritu projednávání této zprávy vážící se ještě k roku 2016, jen pár obecných poznámek a postřehů.
V samotném úvodu bych rád z tohoto místa zareagoval na účelově šířenou fámu, která se v poslední době šíří veřejným prostorem, a to, že levicoví politici nebo dokonce i sám prezident republiky chtějí ukrást Českou televizi občanům, tedy celé široké veřejnosti, a zničit tak prý baštu svobody v České televizi, jak například velice komicky vykřikuje do mediálního éteru člen Rady České televize pan Dostál.
Dámy a pánové. Skutečně vás ubezpečuji, že nikdo, alespoň tedy nikdo z Komunistické strany Čech a Moravy nechce Českou televizi vyrvat z veřejnoprávního majetkového portfolia, a to ani do budoucna. Možná ale Českou televizi chtějí opanovat nebo ještě přesněji řečeno zachovat si ji ke svému prospěchu úplně jiné subjekty. Mám na mysli ty, kterým Česká televize po léta tak zdatně připískává ať již formou zřetelné politické předpojatosti a tendenčnosti, či také a nezřídka finančně v rámci neprůhledných, často velice podezřelých smluv v řádech milionů korun.
Filutové, co smyšlenku pokusu o ovládnutí České televize politiky zkonstruovali, vypustili, a to se zjevným úmyslem vyvolat obavy a nespokojenost veřejnosti, sami velice dobře ví, že za Českou televizi odpovídá náš stát a musí prostřednictvím Sněmovny, která volí Radu České televize, také kontrolovat. Tedy při adresné a objektivní kritice z řad poslanců se tedy nejedná o žádné mocenské přebírání České televize, a to bych chtěl opět zdůraznit. Sněmovna každoročně kontroluje ze zákona jak Zprávu o činnosti, tak Zprávu o hospodaření České televize. A prosím pěkně, tato kontrolní činnost rozhodně neznamená jednou za rok, že tyto předkládané zprávy tak, jak tu sedíme, všichni odmáváme, a to jenom tak pro nic za nic. I když po celá léta a za rozličných, zejména pravicových vlád, tomu tak bylo, a to k neprospěchu všech.
Sám si pamatuji, a to jsem ve Sněmovně pouhých šest let, jak zde pobíhali lobbisté, to tady už také bylo řečeno, a usilovně pracovali. Kdybych měl dát konkrétní příklad, aby to nebylo pouhé podezření, tak například v roce 2014 si generální ředitel Dvořák najal zkušené lobbisty z firmy PAN Solutions, které mu měly, alespoň tedy podle dostupných zpráv z lidovek.cz kladné stanovisko Sněmovny při hlasování zajistit. A tak se mimo jiné stávalo, že někteří poslanci chodili s panem generálním ředitelem i na večeře, konkrétně vím, kteří poslanci to byli, ale uvádět je teď nebudu.
Osobně se nedivím, že se pan Dvořák o své křeslo bál, protože například člen Rady České televize pan Radek Mezuláník na jednání volebního výboru tehdy prohlásil, že čísla uvedená v závěrečné zprávě vůbec neodpovídají skutečnosti. A mnozí poslanci začali, snad historicky poprvé, se svým souhlasem se zprávou, váhat. Ale fakt, že by se mohlo ve Sněmovně skutečně začít s nějakou detailnější kontrolou, se některým, a já se jim vůbec nedivím, prostě do jejich krámu nehodí. Transparence tohoto média by mohla totiž některé skutečně bolet.
Společně s bývalým ředitelem České televize Ivo Mathé se tedy těch různých, často jen samozvaných bojovníků při jejich vnímání zastupitelské demokracie, jako uzurpátorského politického světa v České republice, řečnicky ptám: Jak by si takovou kontrolu veřejnost mohla dělat sama, vždyť přece od toho si volí své zástupce. A to je princip parlamentní demokracie u nás. Jak, když alespoň ne prostřednictvím těch svých volebních zástupců, přes objektivizaci výročních zpráv, eventuálně postupem doby, snad i kontrolami Nejvyššího kontrolního úřadu, jehož je nutno do hospodaření České televize urychleně pustit. Ale i tomu se naši televizní rádoby demokraté dlouhodobě přes své spřízněné politiky brání.
Dále musím na tomto místě znovu zdůraznit: Jestli někdo touží po privatizaci České televize či změně její veřejnoprávní formy, tak u nás komunistů podporu také rozhodně také hledat nemůže. Jinak dodám další zveřejněný názor pana bývalého ředitele Mathé, a tím je fakt, který může vnést i do tohoto projednávání více jasna. Zaznělo tehdy od něj, že s památnou televizní revolucí, která byla pokusem jisté skupiny nejen politicky uchopit televizi, ale především se udržet u zdrojů peněz, se smysl, struktura a hlavně jakýsi nepsaný morální kredit média veřejné služby bohužel zbouraly.
Smutné konstatování znalého člověka a já subjektivně dodávám: Pokusme se České televizi vrátit její skutečné poslání, a to takové, které již bylo jednou definováno zákonem, tehdy ještě zákonem České národní rady, myslím, že byl z roku 1991.
Dámy a pánové, poslanecká kontrola v České televizi i z tohoto důvodu je v dnešní době více než nezbytná. Hospodaření se sedmi miliardami Kč získanými především přímým výběrem občanů se nemůže i nadále odehrávat neprůhledně a také nehospodárně, nebo se alespoň v mantinelech tohoto podezření, a to přes výrazný odpor významné části koncesionářů, pohybovat. Nelze také od některých aktivistických skupin v České televizi složených z osob bez voliči uděleného mandátu si nechat vnucovat filozofii typu "dejte nám peníze a už nám do toho nemluvte, ale spíše byste se měli zamyslet nad navýšením koncesionářských poplatků". Typicky odstrašujícím příkladem je iniciativa Braňme média veřejné služby pánů Smoljaka, Vadase, Klvani a dalších, kteří opakovaně iniciovali legislativní návrhy, aby rady, které na veřejnoprávní média dohlížejí, nebyly ve Sněmovně voleny z nominantů celé široké občanské společnosti jako doposud, nýbrž aby byly delegovány jen z vybraných organizací. Rozuměj z těch, které vyhovují, těch jediných správných. Měly by to být dle jejich názoru např. organizace typu FITES, ARAS, Syndikát novinářů a jiné. Ptám se, jaký konkrétní důkaz naprostého konfliktu zájmů bychom ještě potřebovali od nich slyšet? Skutečně tedy hájí zájmy celé naší veřejnosti? Možná ano, ale jen té části soustředěné kolem nich.
Ptejme se v tomto ohledu ale dále. Skutečně by měli čeští koncesionáři platit za sledování České televize ještě více peněz než doposud? Myslíte si, že jsou nyní např. s kvalitou zpravodajství a publicistiky naši občané většinově spokojeni a chtěli by si za poskytnutou veřejnoprávní službu připlatit? No, to tedy rozhodně nejsou a nechtějí.