Roman Blažko se v úvodu besedy, na které bylo přítomno cca 40 účastníků, sám krátce představil přítomným. Žije v Praze, vychovává sám dva syny, v současnosti je svobodný. Pracuje jako fotograf a redaktor Haló novin. Je to původním povoláním umělecký fotograf, v předchozích letech 5,5 roku spolupracoval se známým fotografem Janem Saudkem. Je zároveň neuvolněným předsedou Krajského výboru KSČ v Praze a členem celostátního výboru této strany. V roce 2014 byl více než měsíc na Ukrajině jako zahraniční pozorovatel při parlamentních volbách. Od té doby se věnuje systematicky mapování situace na Ukrajině a píše o tom články do Haló novin. V současné době mu vychází v těchto novinách seriál článků o Číně.
Poté Roman krátce představil práci redakce Haló novin, což je jediný český levicový deník. To slovo deník je podle něj mimořádně důležité, protože český čtenář denně dostává aktuální informace o činnosti levice i hodnocení událostí doma i ve světě z levicového pohledu. Zároveň uvedl, že jsou tyto noviny jediným českým tištěným deníkem bez zahraničního kapitálu. Redakce Haló novin je údajně velmi malá, např. proti redakci Práva, má jen 25% pracovníků. Práce redakce je prý velmi zajímavá, často jeden pracovník vykonává více funkcí najednou, aby se vše do vydání novin stihlo.
V čem je rozpor mezi KSČ a KSČM a v čem je shoda
Roman dostal otázku, jestli by mohl vysvětlit v čem vidí hlavní třecí plochu a rozpor mezi KSČ a KSČM.
K tomu uvedl, že k rozkolu došlo v prosinci 1989, po událostech 17. listopadu 1989, kdy se uskutečnil mimořádný sjezd KSČ na němž byli „šmahem“ vyloučeni ze strany bývalí vysocí funkcionáři strany, aniž by se k tomu mohli vyjádřit a obhájit se. Že to byli lidé, kteří často věnovali komunistické straně a budování socialistické společnosti celý svůj život a že to bylo vůči nim nespravedlivé. To je hlavní rozpor.
Z předchozích vyjádření této strany se ví, že nebyla také spokojena s tím, jak to bylo s převzetím majetku tehdejší Komunistické strany Československa, ale i s převzetím členské základny strany, tzn. těch členů strany, kteří tehdy neodevzdali průkazku.
Z pohledu KSČM je i dnes po 30 letech patrné, že tito lidé, tehdy ve vysokých stranických i státních funkcích nesli v období roku 1989 a před ním určitou míru zodpovědnosti za to, co se stalo ve společnosti i ve straně! Dnes po 30-ti letech, s vědomím toho, že to tehdy bylo bolestivé období pro všechny, je potřeba se dívat více dopředu, než dozadu, protože doba nastoluje nová závažná témata.
Dále Roman uvedl, že pak existují mezi KSČ a KSČM rozdíly. Ty spočívají například v tom, že KSČ má ve stanovách zakotvený princip demokratického centralismu, tzn. např. že usnesení vyššího orgánu je závazné pro nižší orgány. Zatímco KSČM je budována teritoriálně samosprávně a na stanoviscích se sjednocuje.
Další rozdíl je v tom, že oni se hlásí jak k pozitivům minulosti, tak se hlásí plně i k negativům v minulosti, berou za ně na sebe zodpovědnost. Tzn. je tam plná kontinuita.
Naopak na KSČM oni vidí, že se ráda hlásí k úspěchům socialismu před rokem 1989, když se jí to hodí, ale kritizuje některé předchozí činnosti strany za socialismu.
KSČM o sobě říká, že je to kontinuita v cílech – tj. vybudování socialistické společnosti. Ale diskontinuita ve způsobech práce, tedy budování jinými cestami.
KSČ má malý počet členů, to číslo z nedávné doby na besedě zaznělo.
V Plzeňském kraji nemají vytvořenou organizační strukturu, ale mají zde jen individuální členy.
KSČ má ale daleko větší potenciál ve volbách, výrazně převyšující počet členů. Nicméně není to dostatečný počet hlasů na to, aby její zástupci mohli samostatně postoupit např. do Poslanecké sněmovny, nebo do Evropského parlamentu. Ale tím KSČ odebírá hlasy KSČM, které potom propadnou a schází levici. Tyto jejich hlasy se pak přerozdělují všem stranám, které se dostaly do parlamentu, tedy i pravici. Čehož jsou si obě strany vědomé a to byl hlavní impulz k tomu, aby začala ve volbách spolupráce těchto stran. První kroky již byly učiněny, Roman Blažko například kandidoval v roce 2019 na společné kandidátce KSČM – česká levice společně do Evropského parlamentu na 5. místě kandidátky.
V Praze je údajně již podepsaná Deklarace o spolupráci mezi KV KSČ reprezentovaným Romanem Blažko a KV KSČM reprezentovaným Martou Semelovou, předsedkyní.
KSČ si je vědoma toho, že KSČM má reálnou politickou sílu a je schopna řadu dějů ve společnosti ovlivnit a prosadit přes své zastupitele a poslance. Proto jí podporuje. KSČ údajně souhlasí s tím, že KSČM toleruje vládu Hnutí ANO a ČSSD a že za to požaduje správné věci od vlády.
KSČ pozoruje v naší české společnosti narůstající trend fašizace a nacionalizace! A je si vědoma správných a zásadových postojů KSČM v této otázce. Proto má zájem spolu s KSČM a dalšími stranami, jako je Strana demokratického socialismu, ale i mnoha dalšími subjekty vytvořit jednotnou frontu proti fašismu!
Podle Romana Blažko komunistickému hnutí v ČR chybí dokonalá analýza období reálného socialismu (1948 - 1989). Na základě čehož by bylo možné se poučit, co bylo špatně. Na základě čehož by bylo možné se obhájit před všemi antikomunistickými útoky. A na základě čehož by bylo možné formulovat další cíle a postupy.
Teď by podle Romana Blažko bylo dobré, vydefinovat si společný strategický cíl – socialistickou společnost. Vyjít přitom z DNA socialistické společnosti z let minulých.
Roman se zmínil i o počtu komunistických stran v České republice. V současné době zde působí 4 komunistické strany:
Komunistická strana Čech a Moravy, Komunistická strana Československa, dále pak Komunistická strana Čech, Moravy a Slezska a poslední Komunistická strana Česká 21. O posledních dvou stranách se toho mnoho neví.
Roman sbližování a spolupráci KSČ a KSČM shrnul těmito slovy: První pusa už byla dána, do zásnub je daleko a o svatbě se nedá zatím vůbec mluvit!
Akcelerace nacionalismu a fašismu
Roman Blažko hovořil o tom, že před volbami do Evropského parlamentu se liberálové v Evropě domluvili, že udělají vše proto, aby ve volbách z Evropského parlamentu vytlačili levici a hlavně komunisty! Ti že ohrožují zájmy kapitálu v Evropě. Věnovali na to obrovské peníze, které dali na podporu různým nacionalistickým stranám v různých zemích Evropské unie. Například SPD Tomio Okamury prý dostala od evropských liberálů na evropské volby 81 milionů korun!
Roman hovořil o tom, že dne 19.9.2019 nový Evropský parlament (po volbách do EP v 05/2019) schválil rezoluci, která má revidovat dějiny v Evropě. Že je to závažná a nebezpečná věc pro budoucnost.
Psali jsem o tom na našich webových stránkách, viz odkaz níže.
https://plkr.kscm.cz/cs/aktualne/medialni-vystupy/komentare/nehoraznost-...
Ta rezoluce je napsána v tom smyslu, že přes obvinění komunistických stran, socialismu a bývalého SSSR se mají hluboce přezkoumat všechny zločiny totalitních režimů a fašismu. A na základě toho nově předefinovat historii v Evropě a jednotlivých zemích EU. (Ta rezoluce úplně pomíjí historická fakta, jako Mnichovská zrada, zradu Francie, Velké Británie a Itálie, obsazení Československa fašisty 15.3.1939, atd., pokud se týká jen naší země).
To znamená a důsledkem toho bude, že se budou odstraňovat sochy a památníky osvoboditelů, přepisovat učebnice, vymazávat texty a jména, budou se vyzdvihovat nové, doposud neznámé osobnosti z historie, které budou vyhovovat celé této politické konstrukci.
* výsledkem má být odsouzení socialismu a komunistických stran, které vadí kapitálu
* výsledkem má být jejich postavení na roveň fašismu
* hlavním vítězem a osvoboditelem ve II. Světové válce mají být západní země v čele s USA
* význam a role SSSR ve vítězství nad fašismem bude upozaděna, a zbezvýznamněna
* hrdiny se stanou lidé jako Bandera, ukrajinský válečný zločinec odsouzený norimberským tribunálem
* dozvíme se, že fašistické Německo nebylo vlastně zlé, že tam bylo jen pár skupin extremistů
Tento proces už začal i v České republice! První je památník maršála SSSR Ivana Koněva na Praze 6, dalším je památník sovětským vojákům padlým při osvobozování Ostravy politý červenou barvou a nově památník sovětským osvoboditelům v Brně. Jsou to lakmusové papírky, jak česká společnost, ne jen komunistická strana na to bude reagovat, ale celá česká společnost. Bude to pokračovat, je to proces, ne jednorázová, izolovaná událost!
Proti této rezoluci EP hlasovalo 61 europoslanců ze 750 zvolených. Důvody nesouhlasu prý ale u nich byly různé. Europoslankyně KSČM Kateřina Konečná hlasovala proti!
Co je alarmující je, že pro tuto rezoluci hlasovali dva europoslanci za SPD Tomio Okamury – armádní generál Blažko a MUDr. Ivan David, CSc. - bývalý levicový sociální demokrat! To je hanebnost! Oba dva tak popřeli své dosavadní názory a vystupování na veřejnosti! Zřejmě peníze liberálních sponzorů sehrály rozhodující roli.
Ukrajina
Postupnou propagací nacionalizmu to začínalo na Ukrajině. Přechod od nacionalismu k fašismu, to už je jen malý krůček, je to další následující stupeň. Na Ukrajině bylo nacionalismem zasaženo téměř celé území Ukrajiny. Byl to dlouhodobější proces cílevědomého přetváření ukrajinského veřejného mínění a změna chápání své vlastní historie Ukrajiny.
Od fašizace už byl jen krůček k ozbrojenému státníu převratu na Ukrajině, to vše za pomoci organizovaných a předem vycvičených ozbrojených fašistických bojůvek, který byl řízený americkou ambasádou v Kyjevě, s protiruským zaměřením, kdy legální ukrajinská vláda byla svržena pučisty a prezident musel uprchnout ze země, aby si zachránil život.
Ukrajinští nacionalisté a fašisté vyhnali řádně zvolené poslance z ukrajinského parlamentu, kterým bylo vyhrožována samopalem u hlavy. Pučisté se sami kooptovali do ukrajinského parlamentu, schválili novou vládu a schvalují nové zákony. Komunistické straně zakázali kandidovat ve volbách! Novým národním hrdinou se stal Stěpan Bandera válečný zločinec z dob II. světové války. Všechny hlavní ukrajinská media se dostaly surovým nátlakem pod kontrolu pučistů. Občané nemají přístup k alternativním informacím třeba jen levicových stran. Nikomu na západě, v západních tzv. vyspělích demokraciích, ani v České republice (!) to nevadilo a nevadí!
O Doněcké a Luhanské republice Ukrajiny se tady v Česku říká, že jsou to separatistické republiky, ale to není pravda. Oni se neseparovaly, oni jen neuznaly pučistickou, nelegitimní vládu půčistů z Kyjeva.
Klíčové pro Ukrajinu jsou "Minské dohody" uzavřené za účasti mezinárodních garantů a schválené následně Radou bezpečnosti OSN, ve kterých je zakodován postup, jak se Ukrajina může z této situace dostat. Jsou tam popsány, jednotlivé kroky, které musí být učiněny, postupně v pořadí jak jsou uvedeny, aby došlo k normalizaci situace politickými prostředky. Dlouhodobě jsou proti těmto dohodám vedeny útoky ze strany pučistů, je snaha je zrušit, nebo realizovat kroky v jiném pořadí, což je nepřijatelné pro druhou stranu.
Beseda se zdařila, téma bylo zajímavé a padlo hodně dotazů. Beseda trvala více než 2 hodiny.
Fotogalerie
