Přídavné jméno »demokratický« nemám ráda. Stalo se slovem, za kterým se nechá schovat všechno. I zabíjení, krádeže, vniknutí na cizí území, a dokonce ho odtrhnout pod banální či méně banální záminkou od svého mateřského území, jako např. Kosovo či třeba některé části Sýrie.
V poslední době se ono slovo stalo módou, zvláště pak ve zpravodajstvích České televize. Třeba v souvislosti s událostmi v Hongkongu. Zpravodajka Šámalová nám z obrazovky sdělovala, že »demokratičtí kandidáti« nemají na růžích ustláno, a dokonce jeden z nich nebyl ani připuštěn k volbám. Souběžně nám ČT ukazovala, jak hoří zapálený automobil či co, jak »demokraté« házejí kameny na policii a jak byla »demokratickými demonstranty« zničena budova čínské tiskové kanceláře. Prostě ti, co ničí cokoli, co je pro pravici spojeno s nenáviděnou Čínou či Ruskem, jsou »demokraté«, ti co brání klid, demokraty nejsou.
Stejná situace je i u nás. »Demokratické strany« prý brání v parlamentu obyčejné lidi, když má být například zdraženo kouření, pití tvrdého alkoholu, a vůbec daňový balíček či jiné podobné zákony sloužící k zavedení pořádku - i když k nim třeba můžeme mít také jisté výhrady, ale přece jen jsou určitým pokrokem oproti tomu, co nám tu zanechala Nečasova vláda. Nedemokraté, jak slyšíme, chtějí prý zase lidem brát a dále zadlužovat naši zem.
Aby to v České televizi potvrdili i názorem znalce, zvou si před kameru, jako tomu bylo v pátek, pana Kalouska. To, že jako »nejlepší ministr financí« v minulosti zavedl různé »balíčky«, které zkomplikovaly životy tisícům lidí, a současná vláda se s jejich důsledky vypořádává dodnes, to nevadí. Kalousek je »demokrat«, ti, co podporují současnou vládu »demokraty« nejsou, ale slouží »oligarchům«. Nikde ale ani zmínka o - svého času - žebráckém přidání něco přes čtyřicet korun důchodcům, ani o velkorysém daru církvím, ani o pokusu převést z balíku peněz určeného na důchody určité procento do soukromých fondů, což by bylo dalším, vedle např. fotovoltaických elektráren, tunelem století. To všechno nám nadělili »demokraté«.
Slovo »demokrat« se postupně tak stává odpudivým slovem. Skrývá se za něj totiž něco, co s demokracií, tedy tou skutečnou, nemá nic společného. Má nás jenom matením a manipulací přivést do tábora »demokratů«. Zvláště Česká televize, jako hlavní ideologické centrum »demokratů«, se činí. Proto ji skoro neposlouchám. Pokud musím, tak frekventované slovo »demokrat« si dávám do uvozovek.