Václav Havel národu lhal! Kult jeho osobnosti se přes veškerou snahu pravice nepodařilo vytvořit!

V souvislosti s 30. výročím tzv. Sametové revoluce z 17.11.1989, které si v těchto dnech připomíná naše společnost, můžeme konstatovat, že se přes úpornou snahu pravice a jimi ovládaných medií nepodařilo vybudovat v naší zemi „kult osobnosti Václava Havla“. Kult člověka, kterého by bezmezně obdivovala většina národa!

 

Přes všechny glorifikace, církevní kanonizace, chválení ze zahraničí, udělování všelijakých medailí od dětských po bojové, přes všechny udělené doktoráty tuzemských a zahraničních univerzit, český národ většinově tento uměle vytvářený kult osobnosti nepřijal!

 

Existuje pro to jednoduché vysvětlení. Obyčejní lidé přes všechny ty mediální masáže a vymývání mozků medii během let poznali, že Václav Havel jim v listopadu 1989 a později opakovaně lhal! A nebyly to malichernosti, ale zásadní lži, týkající se celé společnosti!

 

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.

 

V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci jaké má dnes. Pro mě není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí.

 

Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

 

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají (o bezdomovcích raději nemluvil). Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat…

 

Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný.

 

Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.

 

Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli to bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam zdvihne cena cigaret nebo něčeho jiného, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Již nikdy do žádného paktu (pozn. red. vojenského) nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury…

Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO.

 

Václav Havel rád pronášel po 17. listopadu 1989 veřejné projevy na téma lidských práv, humanity, lásky a pravdy, která musí zvítězit nad lží a nenávistí! Těmito morálními apely se mělo v naší zemi od 17. listopadu řídit vše. Znělo to velice ušlechtile, kdo by tomu nechtěl věřit. Jenže!

Dne 24. března 1999 začalo bombardování bratrské Jugoslávie letectvem USA a NATO. Letecké útoky trvaly od března do června 1999 a šířily smrt a destrukci v této zemi. Výsledky této "humanitární intervence" NATO bylo několik tisíc mrtvých nevinných lidí a 700 zavražděných jugoslávských dětí!

 

Všichni si pamatujeme ty „živé štíty lidí“, kteří stáli bezezbraně, s holýma rukama, na mostech přes Dunaj, aby je agresoři z USA a NATO nemohli letecky zničit! Nakonec se jim ty mosty stejně podařilo rozbombardovat, protože lidé museli chodit do práce!

 

Toto bombardování a válečné zločiny nesou také české otisky prstů! Uskutečnilo se jen několik dnů po zavlečení České republiky do agresivního vojenského paktu NATO, aniž by se občané České republiky k tomu mohli vyjádřit. Stalo se tak proti vůli většiny národa! Sociálně demokratická vláda tehdejšího ministerského předsedy Miloše Zemana otevřela český vzdušný prostor pro přelety amerických a NATOvských bombardérů na Jugoslávii. Václav Havel, co by prezident tuto vojenskou agresi ospravedlnil rčením, že to bombardování je "humanitární povahy". Od té doby mu tehdejší vysokoškolští studenti začali říkat „Havel krvavý humanista“!

 

Tři dny před koncem svého funkčního období 2. února 2003 připojil Václav Havel společně s premiéry dalších sedmi zemí svůj podpis pod tzv. „Dopis Gangu osmi“, kterým vyjádřili Georgi W. Bushovi, tehdejšímu americkému prezidentu podporu k zahájení vojenské invaze do Iráku, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. A Václav Havel jej podepsal prokazatelně!

 

Jako jeden z osmi představitelů evropských států vyzýval USA k vojenskému útoku na Irák, na členský stát OSN!?

 

Tento dopis byl uveřejněn 30. ledna 2003 v deníku The Wall Street Journal s titulkem „United We Stand“ („Jsme sjednoceni“), včetně osmi podpisů, tzn i s podpisem prezidenta Václava Havla.

 

Tento dopis v podstatě jen opakoval všechna dřívější americká obvinění vůči Iráku. Ve jménu hodnot sdílených společně se Spojenými státy, tj. ve jménu demokracie, osobní svobody, lidských práv a dodržování zákonů, požadovali tito podepsaní politici, aby byl svět konečně zbaven nebezpečí, jaké představují zbraně hromadného ničení v rukách Saddáma Husajna (prezidenta Iráku), které se ve spojení s terorismem jeví hrozbou nedozírných následků!

 

Adresátem tohoto dopisu osmi, byl vrchní velitel americké armády, prezident USA G.W. Bush.

 

Tehdy přijatá rezoluce RB OSN č. 1441 dávala prezidentu Husajnovi „poslední příležitost jak odzbrojit mírovým způsobem“. Nebo se uvidí!!! Několik dní předtím, než byl dotyčný dopis osmi otištěn, se znovu objevil plamínek naděje, že konfliktu v Iráku bude možno předejít diplomatickou cestou. Dne 19. ledna 2003 prohlásil šéf inspekčního týmu OSN Hans Blix při své inspekční návštěvě Bagdádu: „Domníváme se, že válka není nevyhnutelná. Myslíme si, že inspekční proces, který uskutečňujeme, je mírovou alternativou.“

 

A den nato se svět dozvěděl, že Irák a OSN dosáhly dohody ohledně lepší spolupráce při inspekci zbraní, což vyústilo do nové desetibodové úmluvy.

 

Francouzsko-německý odpor vůči nové rezoluci Rady bezpečnosti OSN opravňující zahájit válku proti Iráku mařil úsilí Bushovy administrativy zajistit si souhlas s vlastními útočnými plány u nejvlivnější světové organizace.

 

A tak bylo nezbytné, aby se objevila „nezávislá evropská iniciativa“, která by rozptýlila trvající pochybnosti o tom, že snad dobrodružná americká politika na Blízkém východě nemá pevnou transatlantickou podporu.  Dopisem „United We Stand“ osmička „zdravých evropských jader“ sehrála úlohu mouřenína! Tímto dopisem žádala zahájit vojenskou agresi proti Iráku! Kromě Václava Havla dopis podepsali premiéři - José María Aznar (Španěl), José Manuel Durão Barroso (Portugalec, později předseda Evropské komise), Silvio Berlusconi (Ital), Tony Blair (Angličan), Péter Medgyessy (Maďar), Leszek Miller (Polák) a Anders Fogh Rasmussen (Dán – pozdější generální tajemník NATO).

 

Aby rozptýlil obavy svých evropských spojenců, a patrně též i v zájmu skutečné a nefalšované transatlantické jednoty, a sdílených společných hodnot, přikročil George W. Bush k činu a 20. března 2003 se rozhodl na Irák vojensky zaútočit a zahájit válku. Na sídlo prezidenta v Bagdádu, hodinu před vypršením amerického ultimáta vyletěla salva raket Tomahawk!

 

Není žádným tajemstvím, že se žádné zbraně hromadného ničení v Iráku nenašly dodnes a to se píše rok 2019! A také se zjistilo, že irácký prezident Saddám Husajn neměl žádné kontakty s teroristickou Al-Kaidou, jak tvrdila americká CIA.

Všechny důvody pro vojenský útok na Irák byly američany vyfabrikovány! Šlo jako vždy o ropu, o levnou iráckou ropu, kterou američané ovládají dodnes.

 

 

Na podzim roku 2006 lékařský tým vedený Gilbertem Burnhamerem sdělil světu v odborném britském lékařském časopise The Lancet, že jejich tým zjistil v Iráku, že tam díky válečným operacím zahynulo 655 000 iráčanů a další miliony lidí jsou na útěku ze svých domovů, aby si zachránili holý život!

 

Irák je jako stát dodnes rozvrácen, je okupován američany, jeho část ovládají islámští radikálové.

 

Americká armáda v Iráku umožnila v roce 2006 islámským náboženským fanatikům převzít opuštěnou vojenskou techniku po poražené Husajnovo armádě. Tak se zrodil Islámský stát, který už řadu terorizuje Sýrii, Irák, Libyi a další státy Středního a Blízkého východu, Severní Afriky.

 

Zlé jazyky hovoří o tom, že Islámský stát je nástroj v rukách američanů na špinavou práci, na svrhávání nepohodlných režimů v regionu!

Díky svým pseudofilosofickým projevům "o morální válce", "o přesně mířených chytrých amerických raketách, které se vyhnou civilnímu obyvatelstvu v Iráku" a "o nutnosti humanitárního bombardování Iráku" si Václav Havel vysloužil od tehdejších vysokoškolských studentů přezdívku – „krvavý humanista“!

 

Dopis, který Václav Havel jako český prezident podepsal, posloužil jako záminka pro „irácká jatka“! Taková je skutečnost! Bylo to Havlovo sebepopření! 

 

 

Je to dopis, o kterém se v českých veřejnoprávních medií nemluví! Byl uložen do trezoru k zapomnění!

 

Takový je skutečný obraz Václava Havla!
 
Odkaz na další zdroj:
https://deliandiver.org/2018/02/vaclav-havel-a-invaze-do-iraku.html