Komunisté v Plzeňském kraji ostře protestují proti konání Německo – českého komunálního kongresu sudetoněmeckého landsmanšaftu (Sudetendeutsche Landsmannschaft - Bundesverband e.V.), který je plánován na 9. - 11. září 2016 v Plzni.
Považujeme konání takovýchto provokací za „plivnutí do tváře nejen všem pozůstalým“ po všem, co příslušníci českého národa byli nuceni před a v průběhu II. světové války prožít. Mnozí se, a to v důsledku rozličných příkoří a útrap, konce největšího válečného konfliktu všech dob bohužel ani nedožili.
Jedná se o pokračující, velice nebezpečný trend posledních let, kdy se po otevření Sudetoněmecké kanceláře v Praze a účasti některých ministrů české vlády na sudetoněmeckých srazech začínají akce landsmanšaftu stále častěji přesouvat na suverénní území našeho státu. Statutární město Plzeň jde bohužel těmto snahám částečně v ústrety, o čemž mj. svědčí i konání obdobné konference v Měšťanské Besedě před několika lety. Ústa představitelů krajské metropole zůstávají, v postoji k tomuto problému, setrvale němá a v podstatě tak osvědčují legitimitu sudetoněmeckých snah.
V boji proti spravedlivému odsunu, slovy prezidenta Zemana německé „páté kolony“, který proběhl podle článku 13 dohody vítězných mocností v Postupimi, dnes aktivně vystupují zejména takoví lidé jako je například čestný předseda TOP 09, současně švýcarský občan Karel Schwarzenberg, místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, nebo ministr kultury a předseda Ackermann – Gemeinde Daniel Herman (oba KDU-ČSL).
KV KSČM Plzeňského kraje odsuzuje násilné excesy, které proběhly v souvislosti s odsunem, avšak samotný proces vysídlení považuje za adekvátní a spravedlivý. Je potřebné v této souvislosti konstatovat, že již v roce 1938 volilo až 90% sudetských Němců Henleinovu stranu a posléze přímo či nepřímo napomáhalo při zabírání českého území a podporovalo násilnou germanizaci českého národa, která nabrala postupem doby až genocidní prvky.
Snahu o jakékoliv restaurování tohoto stavu je nutno co nejrozhodněji odmítat, byť tato obnova může být maskovaná sebevíce líbivými slovy a cíli. Přes všechny akceptovatelné deklarace o příhraniční sousedské spolupráci nebo například o rozšiřování kulturních a společenských vztahů, jde příslušníkům SL zejména o získání majetku a subjektivně se lze domnívat, že i o jakýsi revanš.
Z dostupných informací vyplývá, že již v květnu 1991 měl Václav Havel, za pomoci svých věrných, zformulovat, s německým kancléřem Helmutem Kohlem, ústní „pětibodový smluvní balíček“, kde se navrhovalo pro sudetské Němce, možnost návratu, získání státního občanství a na jeho základě i možnost získat prostřednictvím kupónové privatizace půdu a majetek. I když naštěstí k realizaci těchto antivlasteneckých snah nedošlo, kontinuitu cynismu, zlovůle a neúcty ke skutečným obětem válečného konfliktu však dnes pociťujeme, například prostřednictvím sudetoněmeckých kongresů na českém území, znovu!