Havel, KSČ, 17. listopad? Profesor Gerloch mnohé nepotěší. Jasný pohled na dějiny
Prorektor Univerzity Karlovy, ústavní právník profesor Aleš Gerloch komentuje pro PL otázku nástupu totality a údajného úbytku demokracie v naší společnosti. K atakům státu na Ústavu ČR podle něj nedochází a ústavní žalobu na prezidenta Poslanecká sněmovna správně odmítla postoupit Ústavnímu soudu. Vysvětluje také, proč nelze dát rovnítko mezi komunismus a nacismus a proč nedošlo k zákazu komunistů. Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Z obsáhlého rozhovoru vyjímáme:
Pane profesore, uplynulý rok přinesl také širokou diskusi o stíhání bývalých komunistických prominentů, Miloše Jakeše a Lubomíra Štrougala. Mnozí například vybízejí, abychom položili rovnítko mezi komunismus a nacismus. Ale já zase z historického hlediska soudím, že to relevantní rozhodně není – pokud tedy nebudeme hovořit například o stalinismu 50. let, což ovšem zase není případ těch dvou zmiňovaných soudruhů… Jak se v tom právně zorientovat?
Sám jste to zformuloval a naznačil, že když se tu mluví o předlistopadovém režimu, tak to byl řekněme nějaký byrokratický socialismus nebo třeba neostalinismus a podobně, ale jen těžko můžeme mluvit o komunismu, protože to je hnutí usilující o vytvoření samosprávné společnosti. A to samozřejmě předlistopadový režim nebyl.
Je třeba si uvědomit, že demokratický režim v Československu po roce 1989 nevznikl z válečného konfliktu, tak jak tomu bylo v Německu po roce 1945, které ztratilo v důsledku bezpodmínečné kapitulace státní suverenitu, kde byla zcela jiná situace ohledně zločinů proti lidskosti, Norimberského procesu organizovaného vítěznými velmocemi atd. A pak je zde samozřejmě ještě otázka postihování těch lidí třicet let po Listopadu, z hlediska eventuálního promlčení, schopnosti obžaloby unést před soudem důkazní břemeno atd.
Mnoho lidí dnes tvrdí, že pokud by se v roce 1990 postavila KSČ mimo zákon, bylo by to pro naši zemi to nejlepší řešení. Ale, možná nevnímají, že komunisté hráli klíčovou roli už při samotném pádu režimu, který recipročně umožnili. Navíc – zrušit je – by v mezinárodním kontextu znamenalo, když to zjednoduším, chovat se stejně špatně „jako oni“…
Určitě, je třeba si především uvědomit, že hned v prosinci roku 1989 se u kulatého stolu dospělo k dohodě o legalizaci KSČ. Zcela přesně – byl to zákon o politických stranách č. 15/1990 Sb., jehož součástí je ustanovení (§ 9), že i Komunistická strana Československa patří mezi oficiální a legální politické strany. Já se domnívám, že se tak stalo mimo jiné s ohledem na volbu budoucího prezidenta Václava Havla.
Připomněl bych, že základní premisa tehdy byla, že se postupuje ústavní cestou, stejně tomu bylo i v Maďarsku nebo v Polsku. Také většina komunistů chtěla změny. Vývoj v Československu byl přitom součástí širších transformačních procesů v mezinárodním měřítku.
Celý rozhovor v Parlamentních listech zde: