V úterý 29. ledna představili americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu na společné tiskové konferenci tzv. mírový plán. Jedná se o sérii opatření, která by měla vést k ukončení desítek let trvajícího konfliktu mezi Palestinci a Izraelci. Tento plán by však pro Palestince znamenal naprostý konec jakémukoli smysluplnému státnímu řešení.
V prvé řadě si nemohu odpustit povzdechnutí nad tím, že se USA opět angažují na Blízkém východě, který svými vojenskými aktivitami učinily jedním z nejméně stabilních míst na Zemi. USA v této oblasti dlouhodobě sází na dvě země - údajně demokratický Izrael a jasně nedemokratickou Saúdskou Arábii. Nikdo tedy nemůže být šokován, že výsledek konference nahrává pouze jedné straně konfliktu. Navíc samotná představa Trumpa, který loni představil rekordní rozpočet USA na zbrojení v hodnotě 717 miliard dolarů, jako „mírotvorce“, je naprosto směšná a vzniká tedy otázka, co za tzv. mírovým plánem reálně stojí?
Za vznikem plánu stojí Trumpův zeť Jared Kushner. Už od začátku byl vytvářen bez účasti palestinské strany. Její představitelé odmítli se současnou Trumpovou administrativou spolupracovat poté, co se americký prezident rozhodl přesunout v prosinci 2017 ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Uznal tak toto město za hlavní město státu Izrael. A to je první klíčový problém. Na Jeruzalém si totiž dělají nárok jak Izraelci, tak Palestinci. Je zároveň místem nejsvatějších památek křesťanského, judaistického i muslimského náboženství. Navíc toto město bylo postupně dobýváno Izraelem nejprve v roce 1948, poté v roce 1967, kdy získal Izrael kontrolu nad jeho východní částí.
Nový mírový plán ale mluví velmi mlhavě. Sám Trump na jednu stranu říká, že Jeruzalém by měl být nedělitelně hlavním městem Izraele, zároveň však prohlašuje, že by se „někde“ ve Východním Jeruzalémě mělo ustanovit hlavní město palestinského státu. Zásadní problém je to nejen pro představitele palestinské správy, která považuje Jeruzalém za své město, ale také z pohledu mezinárodního práva, které tomuto městu připisuje zvláštní status.
Otázka mezinárodního práva hraje důležitou roli i v dalším problematickém bodu. Západní břeh je podle něj považován za okupovaná palestinská území. Podle mezinárodního práva je zakázáno, aby vznikala na takovýchto místech trvalá osídlení. Bohužel se tak děje už desítky let. Vzniklo jich za tu dobu na 261, z nichž 140 izraelská vláda oficiálně uznává. Izrael dal také několikrát najevo, že nehodlá tyto osady opustit. Stejně hovoří i současný plán prezidenta Trumpa. Logicky je to Palestinci chápáno jako neoprávněné zabrání své země. Od roku 2017 však USA přestaly považovat tyto osady za porušování mezinárodního práva a daly tak Izraeli jasně najevo svou podporu v jejich další výstavbě.
Navíc, navržená podoba palestinského státu znamená vznik zmrzačeného roztříštěného území, které tvoří enklávy, jež nebudou vůbec schopné samostatně fungovat. Nad nimi bude mít Izrael naprostou moc, jak vojenskou, tak ekonomickou. Stranou nechávám osud více jak 5 a půl milionu palestinských uprchlíků, kteří stále čekají na možnost vrátit se zpět do své země.
Tento plán tedy nemůže přispět k mírovému uspořádání, protože vyhovuje pouze izraelské straně, potvrzuje porušování mezinárodního práva a neuznává nároky palestinského lidu na svébytnost. Jediné řešení je, podle mě, založené na existenci dvou států s nezávislým, demokratickým, životaschopným a spojitým palestinským státem, přičemž Izrael by si také měl uvědomit, že rozhodně není demokratickým rájem a jeho chování k Palestincům je velmi mírně řečeno kontroverzní.
Tím se dostávám k tématu načasování prezentace tzv. mírového plánu, kterým se utvrzuje politické spojenectví na ose Trump-Netanjahu a dlouhodobé vojensko-diplomatické spojenectví mezi USA a Izraelem. V roce 2019 se v Izraeli odehrály hned dvoje předčasné volby, což dokazuje, že zde není politická situace rozhodně stabilní. Na vrcholu této nestabilní politické pyramidy přitom stojí právě Netanjahu, který čelí obvinění ve třech korupčních případech a kromě úplatkářství je obviněn i ze zneužití důvěry a podvodu. I Trump se snaží udržet ve své funkci a bojuje proti ústavní žalobě za zneužití úřadu a obstrukce vůči Kongresu, která by ho mohla funkce zbavit.
Dlouhodobý problém mezi Izraelem a Palestinou se tak teď stal rukojmím dvou nezodpovědných politiků, kterým ani za mák nejde o důstojnost Palestinců, ale primárně o vlastní politické zájmy. Skutečný mírový plán musí vzniknout u kulatého stolu, u kterého bude skutečně nezávislý mediátor (očividně tedy ne USA), Palestina a Izrael. Neuvěřitelná drzost faktu, že je Palestině prezentován plán, kterak má vypadat její území a na kterém se nepodílela, může zejména Čechům něco připomínat. Představení plánu a i samotný plán tedy nepovažuji za seriózní příspěvek do zcela zásadní debaty, ale o další PR show morálně zkorumpovaných „státníků“.