Výzva pro všechny banky, pronajímatele, dodavatele, ministerstva….

15. 3. 2020

Vláda zavádí omezení k řešení pandemické krize. Po nočním jednání zahájeným v pátek 13. oznámila doposud nejrazantnější restrikce do moderní české společnosti. Nechci zde analyzovat jednotlivé kroky, zabývat se chaosem nebo kvalitou veřejných projevů vedených ze zákulisí public relations nebo se dokonce snažit pochopit některé reportáže veřejnoprávního média.

Naopak chci hluboce ocenit práci desítek odborníků, které nikdo doposud nebral vážně, popřípadě je považoval za obtíž při prosazování manažerského řízeni světa. Ti všichni bezejmenní nyní bohužel v praxi ověřují svá teoretická východiska, návrhy a řešení. Na vlastní život a životy svých blízkých mohou nyní sledovat, zda se daří těm, kteří nyní rozhodují, naplňovat cíle a výsledky jejich doposud teoretických prací v oblasti krizového řízení.

Například již v roce 2015 v rámci Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemoci vznikl akční plán zvládání infekčních onemocnění na období 2015-2020. Tato strategie v rámci krizového plánování umožnila částečně zastavit ekonomickou nekoordinovanou a nekoncepční destrukci lůžek infekčních pracovišť zahájenou po roce 1990. Z původních 4015 lůžek zůstala v roce 2014 pouze čtvrtina, a to ještě jako konzervované pro klasické infekční nemoci jako třeba spála nebo příušnice. Tento krizový plán definoval potřebnost 15 lůžek na 100 tisíc obyvatel a jako nepodkročitelnou hranici stanovil 10 lůžek a ve středních nebo velkých nemocnicích, kde nebude infekční oddělení, musí být aspoň infekční ambulance, aby přítomní infektologové mohli zabezpečit týmy řešící nákazy.

Při rozhodování v krizi totiž není čas na podrobné analýzy a hledání nejlepší cesty a už vůbec ne na návrat do výchozího bodu rozhodnutí. Proto jakékoliv řešení je lepší než žádné řešení. Zpětně budeme hodnotit, ale nyní jsem opravdu rád, že nakonec vláda rozhodla, i když později než mohla

(prý nepochopení kroků Česka ostatními z EU) o vyhlášení nouzového stavu a tímto krokem umožnila spustit všechny nutné krizové plány k ochraně před infekci Coronaviru. Sice bohužel nedisponujeme prostředky a organizačními možnostmi velmocí jako je Čína, která stále s infekcí sama úspěšně bojuje a je nám schopna ještě humanitárně pomáhat. Prostě v krizi poznáš přítele.

Ale přesto jsme my sami udělali za těch pár dnů více než celá EU dohromady. Deklarovaná jednotná unie zklamala a v době, kdy každá hodina rozhoduje, nechala vše na národních státech. Proto se stalo, že různé země zvolily různé možné metody postupu. Bohužel jsou v zájemném rozporu a protáhnou dobu izolace.

Nyní se ale musíme soustředit na soudržnost společnosti a pomoc těm, kteří to prostě nedávají. Takové krizové situace totiž nevyužívají jenom různí zloději a šmelináři, tvářící se jako úspěšní podnikatelé pod heslem hlavně že to sype. Ale také tyto krize způsobují docela závažné problémy v oblasti depresivní psychózy. Zvláště zranitelnou skupinou jsou osaměle žijící osoby, senioři, matky samoživitelky, ale i osoby sice pracující nebo poskytující služby, bohužel ale s příjmy v pásmu chudoby bez úspor a možnosti přečkat výpadek příjmů. Stát postupuje maximálně efektivně, ale nesmíme zapomínat, že tím způsobuje například hrůzu v životě mladé maminky živící se jako kosmetička. Výpadek příjmů zatím jen na 10 dní spolu s nutností starat se o dítě, k tomu nuceně být doma, a přesto platit všechny účty, nájemné a odvody státu, může způsobit docela závažné psychické problémy.

Proto vyzývám všechny nájemce a pronajímatele, všechny poskytovatele úvěrů, dodavatele vody, plynu a elektrické energie spolu s telekomunikačními společnostmi, ale hlavně ministerstvo financí a ministerstvo práce a sociálních věci k odpuštění všech těch pravidelných poplatků a plateb po dobu měsíce března, popřípadě do odvolání nouzového stavu.

V těchto kritických dnech prostě buďme všichni s lidmi, a ne pouze pro lidi.

Autor: 
Leo Luzar