U předsedy ODS se začínají projevovat jeho psychopatické příznaky, které přenáší svými výroky do celé společnosti. Naposledy si jako odborník na všechno opět pustil pusu na špacír na adresu diletantů v krizovém štábu pro boj s koronavirem a hlavně na adresu vlády ČR v čele s Anderejm Babišem, předsedou hnutí ANO.
Těm nyní Fiala, jako předseda ODS vyčítá, že nejsou schopni předložit veřejnosti konkrétní termínový plán, co a jak bude dále s opatřeními v souvislosti s koronavirovou epidemí, a kdy se budou opatření uvolňovat!
Skutečně krizový štáb ani vláda tento plán nemají a podle našeho názoru ani zatím nemohou mít! A pokud jej mají, tak je to nějaký hrubý plán na základě nějakých možných odhadů a různých scénářů vývoje, který však má mnoho variant a není možné jej dát jako pevně termínově daný veřejnosti! Pokud by to vláda a krizový štáb udělali, byla by to pro ně politická sebevražda!
A předseda ODS Fiala to sám dobře ví! Přesto se profesůrek Fiala vydává za toho, kdo by ten plán měl zpracovaný, kdyby on byl ve funkci premira či ve funkci šéfa krizovího štábu!
Je to další z Fialovo plácnutí do vody během krátké doby.
Na začátku koronavirusové nákazy to byl on, kdo bojoval proti omezování osobní svobody občanů, když vláda přijímala krizová opatření a omezovala shromáždění více osob a uzavírala některé prodejny. Dnes, po velkém růstu nákazy už to Fiala bere jako samozřejmost a na své výroky už dávno zapomněl. Tenkrát křičel proti omezování osobní svobody občanů, dnes křičí naopak za ochranu těch, kdož jsou v první linii boje s koronavirem. No kdyby to neřekl profesor Fiala, tak na to asi nikdo nepřijde?!
Byl to Fiala a celá ODS, kdo kritizoval nedostatek ochranných pomůcek, když vypukla koronavirusová nákaza! Ale už se Fiala zapomněl veřejně přiznat k tomu, že to byla jeho ODS kdo zrušil systém civilní ochrany obyvatelstva, který tady byl vybudován před rokem 1989 a byl plně funkční. Kdy byly ochranné pomůcky na každé škole, v každé obci, kde byli vyškoleni lidé v jednotlivých obcích a kde byly zpracované krizové plány jak postupovat pro tento případ! Vláda ODS systém CO zrušila bez náhrady, jako jakýsi komunistický přežitek, tyto ochranné pomůcky rozprodala do zahraničí a část zlikvidovala. Proto teď scházely v první dny ochranné pomůcky, kdy vypukla nákaza koronavirem! Scházely i díky ODS a jejím vládám!
Bylo to ze strany tehdejší vlády ODS krátkozraké opatření, které ve finále ohrozilo lidi této země o mnoho let později!
A v krizi se ukázalo, že naši západní partneři nám nejsou schopni pomoc ničím! Miliony ochranných roušek nám dodala komunistická Čína i Vietnam.
Profesor Fiala by se měl vyjadřovat k věcem, kterým rozumí, které vystudoval a které vyučoval na vysoké škole! Nikdo nepopíra, že v těchto oborech bude odborník! Ale když vystupuje jako člověk, který se tváří, že rozumí úplně všemu, tak vypadá trapně!
Řada lidí v naší republice již špatně psychicky snáší současnou situaci! Situace se zatím přes přijatá opatření nelepší, spíše naopak! To co těmto lidem nepřidá na náladě je, když v této situaci politici jako předseda ODS Fiala jenom kritizují vládu a krizový štáb, štvou lidi proti nim a přitom napadají ty co něco dělají pro to, aby se krize s koronavirem zvládla!
Zde je obsáhlý článek z Deníku N (od autora Petra Koubského), kde je popsán současný stav i perspektiva situace kolem koronavirusu v naší zemi. Měl by si jej přečíst i pan profesor Fiala, aby nemusel do medií povídat hlouposti:
Článek:
Se vší nezbytnou zdrženlivostí a při znalosti dosud známých faktů jsme se pokusili o předpověď, kolik Čechů se nakazí koronavirem, kolik z nich skončí v nemocnici a kolik bude potřebovat plicní ventilaci.
Doposud jsme se v Deníku N vyhýbali předpovědím, pokud jde o další vývoj epidemie a její důsledky. Zůstáváme zdrženliví, máme však za to, že některá fakta již lze shrnout a oddělit tak to málo, co je víceméně jisté, od všeho ostatního, co zůstává v mlze.
Zásadní otázkou je, zda dokážeme epidemii rozumět, aniž bychom ji dovedli spolehlivě kvantifikovat. Taková je totiž situace: nejen u nás, ale všude na světě panuje nejistota, kolik lidí je vlastně nakaženo a jak rychle jejich počet roste.
Jedním z mála předvídatelných údajů je počet pozitivně testovaných. Ten je totiž úměrný celkovému počtu testů. A těch se dělá stále víc. Před dvěma týdny to bylo kolem dvou tisíc denně, ve čtvrtek 2. 4. kolem šesti tisíc. Počet pozitivních testů se během téže doby ustaluje kolem šesti procent.
Pokud se tento trend nezmění, pak je 6 % horním odhadem současného množství infikovaných v populaci (to by bylo asi 640 000 lidí). Tento odhad je určitě hodně přestřelený, protože přednostně se testují ti, u nichž existuje důvod nákazu očekávat – buď mají příznaky, nebo se setkali s někým, kdo je pozitivní. Čím větší a náhodnější bude výběr testovaných, tím lépe budeme vědět, kolik infikovaných u nás je.
Naopak spodní mezí počtu infikovaných je počet těch, kteří byli pozitivně otestováni. To je teď něco přes čtyři tisíce osob. Mezi 4000 a 640 000 se tedy rozkládá prostor naší nejistoty.
Ten se navíc stále zvětšuje. Počet nakažených roste zhruba exponenciálně, tedy stálým násobkem, což je ono známé reprodukční číslo R. Zatím poslední odhad oznámený Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) ho umístil do širokého rozmezí 0,8 až 1,32 s nejpravděpodobnější hodnotou 1,1. Pokud tomu tak je (a na nějakou dobu zůstane), pak se počet nakažených zdvojnásobí zhruba jednou za měsíc. Pro horní mez tohoto odhadu, číslo 1,32, nastane zdvojnásobení už po deseti dnech, za měsíc tedy dojdeme k osminásobku. O číslech popisujících epidemii pojednáváme mnohem podrobněji na jiném místě, kde také najdete denně obnovované grafy. Základní číselné ukazatele, vždy aktuální, jsou přehledně na naší hlavní stránce.
ZÁKLADNÍ ODHAD
Zatím nejrozsáhlejší, byť neplánovaný experiment s nakažením celé populace proběhl na výletní lodi Diamond Princess. Z 3700 lidí se nakazilo 700, tedy 19 %. Virus tam měl k šíření velmi dobré podmínky. Se značnou nejistotou se dá odhadnout, že v evropské zemi našeho typu se postupně – zhruba do konce letošního roku – nakazí 10 až 15 % obyvatelstva, tedy něco mezi jedním a 1,6 milionu lidí. (Zhruba to odpovídá každoroční chřipkové vlně.)
Nadále počítejme se střední hodnotou 1,3 milionu postupně infikovaných. Pokud opět použijeme údaje z Diamond Princess, asi 80 % z nich (jeden milion) bude mít příznaky, zbytek bude bezpříznakový. (Odhad počtu bezpříznakových průběhů nemoci se postupně snižuje, dřív se mluvilo až o 50 %, ale obvykle se ukázalo, že se nemoc jen rozvíjela pomalu a probíhala lehce.)
Z milionu příznakových pacientů může až 10 % (100 000) potřebovat hospitalizaci. To je horní mez odhadu, podle dosavadního vývoje v Česku se dá počítat s rozmezím 3 až 10 %. Odhadněme jako rozumnou střední hodnotu 6 %, tedy 60 000 osob.
Dosavadní zahraniční zkušenosti říkají, že asi 20 % hospitalizovaných bude potřebovat intenzivní péči ve formě plicního ventilátoru nebo podobného zařízení. To je 12 000 osob. Z toho může až 50 %, tj. 6000 osob, zemřít – za předpokladu, že jim bude poskytnuta standardní péče. Kdyby došlo k přetížení kapacity zdravotnických zařízení, byl by počet úmrtí vyšší. Při velmi dobré péči a hlavně včasné hospitalizaci může být naopak nižší.
NE POŘÁD STEJNĚ, NE VŠUDE STEJNĚ
To vše se odehraje nerovnoměrně co do času a lokality. Přirozené reprodukční číslo nemoci Covid-19 na počátku epidemie bylo mezi 2,4 a 2,6. Na nynější příznivější hodnotu je srazila mimořádná vládní opatření, tedy celostátní karanténa a zásadní omezení pohybu lidí. Je jasné, že tento stav je dlouhodobě neudržitelný, že se Česko bude muset vrátit aspoň částečně k normálnímu fungování. Přesnou křivku časového průběhu epidemie proto nelze odhadnout, záleží jak na chování lidí a přijaté politice, tak na odolnosti viru vůči teplejšímu počasí.
Pokud jde o lokalitu, čtvrtina až třetina z celkového počtu pozitivně testovaných v ČR dnes připadá na Prahu, tento stav se pravděpodobně buď zachová, nebo podíl Prahy ještě vzroste. Podíl zdravotnických kapacit je v Praze menší, než odpovídá jejímu podílu pozitivních osob. Praha je slabým bodem systému, začne-li zdravotní péče kvůli přetížení selhávat, dojde k tomu nejprve a především v Praze.
Mimo Prahu nebude počet onemocnění rozložen rovnoměrně, ale ve shlucích. Centry těchto shluků mohou být jednak velká města jako celek, jednak rizikové lokality (nemocnice, domovy seniorů, ubytovny, sociálně znevýhodněné lokality).
Nenápadně jsme přešli do budoucího času, což neznamená, že dovedeme cokoli tvrdit s jistotou. Předložený scénář je optimistický, předpokládá, že kromě nemoci samotné nenastanou žádné další větší potíže. Celková smrtnost v tomto scénáři by dosáhla 0,5 %. To je výrazně více než u chřipky (zpravidla kolem 0,15 %), ale výrazně méně než ve scénářích, jichž se obává většina světa.
Oficiální smrtnost se bude ale počítat z počtu rozpoznaných případů onemocnění a ten bude rozhodně nižší než výše zmíněných 1,3 milionu. Čekejme ji proto kolem 1 % (opět – když to půjde dobře).
Pro porovnání: v sezoně 2018/2019 u nás onemocnělo chřipkou dle hlášení lékařů 996 000 osob, reálně jistě více. V jejím důsledku zemřelo kolem 1500 lidí. Smrtnost tedy dosáhla 0,15 %, aniž by to vyvolalo pozornost veřejnosti. Zásadní rozdíl oproti chřipce je ale v tom, že s Covid19 mnohem více lidí potřebuje hospitalizaci a hospitalizace trvá delší dobu. Riziko přetížení systému je tedy daleko větší.
LŮŽEK JE ZATÍM DOST, LÉKAŘŮ A SESTER NE
Volných lůžek použitelných pro intenzivní péči má stát asi 3000, nouzově lze jejich počet navýšit. Ale volných plicních ventilátorů má asi 1300, tj. ne pro každé JIP/ARO lůžko (těžké případy budou podle zahraničních zkušeností ventilátor vesměs potřebovat). Přístrojů ECMO pro mimotělní oběh má 72.
Hlavním úzkým místem zdravotního systému nejsou ani lůžka na JIP a ARO, ani ventilátory, dokonce ani respirátory a skafandry, ale lidé. Pro intenzivní péči má ČR asi 4000 kvalifikovaných lékařů a 15 500 sester. Nejvyšší únosné zatížení (vyšší než běžné a doporučené) je jedna sestra na dva těžké pacienty po 24 hodin denně, jeden lékař možná na čtyři. V třísměnném provozu se tak teoretická kapacita pohybuje kolem pěti tisíc těžkých pacientů současně.
To platí za předpokladu, že zdravotníci sami neonemocní (a to je nereálné), že se budou pacienti plynule rozdělovat po celé zemi (asi taky nereálné), že bude k dispozici bez potíží spotřební materiál, roušky, respirátory, dezinfekce apod. Je jasné – to dosavadní zkušenosti ukazují jasně –, že nic z toho nepůjde hladce.
Reálně tak může velký problém představovat už 1500, možná 1000 těžkých pacientů současně. I náš optimistický odhad počítá s tím, že jich celkem bude 12 000. Doba jejich pobytu v intenzivní péči se bude pohybovat od několika dnů po několik týdnů. Z toho je dobře vidět, proč je tak důležité rozložit průběh epidemie v čase, takzvaně "zploštit křivku".
Rozložit epidemii v čase znamená udržovat reprodukční číslo tak nízké, jak to jen jde. A toho se dá dosáhnout jen úpravou chování většiny lidí. K té skutečně došlo: aktivací nouzového stavu, uzavřením hranic, omezením pohybu obyvatel. Prozatím se tato opatření prezentovala jako odborná, diktovaná epidemiologickými ohledy. V tomto má vládní politika velkou podporu, většina občanů dosavadní kroky schvaluje.
Expertní zdůvodnění se však nedá používat věčně. Všechna budoucí rozhodnutí na úrovni státu (kdy skončit nebo naopak zpřísnit celostátní karanténu, co zakázat a povolit, kdy otevřít hranice, co udělat se školami atd.) jsou teď už čistě politická, tj. nelze je podepřít jednoznačnou expertní argumentací.
Vláda si musí vybrat priority a podle toho jednat, a to v situaci, kdy se formují dva tábory, dvě odlišná politická hlediska: akční a opatrné. První z nich klade důraz na záchranu ekonomiky, druhé na nevyčíslitelnou hodnotu každého lidského života. První argumentuje tím, že hospodářský úpadek, k němuž směřujeme, může způsobit větší neštěstí – i co do přímých ztrát na životech – než koronavirus. Druhá skupina staví bezpečnost nad ekonomiku. Akční budou tlačit na včasné ukončení karantény a na maximální ochranu občanských svobod, opatrní budou prosazovat opak, budou ochotnější tolerovat řízení státu pomocí dekretů, obcházení parlamentu.
Dílčím problémem v tomto širším rámci je zamýšlená "chytrá karanténa", kompromisní řešení, které plně neuspokojí žádnou z obou stran: jedni budou mluvit o její malé účinnosti, druzí o citelném zásahu do soukromí. Nebude-li naplánována a provozována velmi dobře, budou mít pravdu bohužel obě strany.
CO UDĚLÁ POLITIKA
Rozvržení sil na české scéně dává tušit, že se politici přikloní tam, kde tuší zájem svých voličských skupin: neformální koalice ANO, KSČM, SPD a ČSSD spolu se skupinou Hradu spíše k opatrným, parlamentní opozice spíše k akčním. Přinejmenším u některých stran však mohou zasáhnout jejich ekonomičtí patroni a pootočit kormidlem. Tak se mohou zjevit podivná, dříve nemyslitelná spojenectví.
To všechno se bude dít v nové, neznámé, ale rozhodně nepříznivé ekonomické a sociální situaci, za podmínek úpadku celých odvětví podnikání, s narušenými dodavatelskými řetězci, které mohou způsobit nedostatek surovin, součástek a hotových výrobků, jež jsme po léta měli za bezproblémově dostupné. Politické a ekonomické potíže dosud nevídaného rozsahu budeme muset řešit, aniž by epidemie skončila – i když třeba zeslábne, stále bude probíhat, její definitivní konec přinese až lék či vakcína a k tomu letos spíš nedojde, než dojde.
Další neznámou ve hře je zahraniční kontext, přinejmenším epidemiologická politika sousedních zemí. A k příklonu na stranu opatrných či akčních bude docházet – vlastně už dochází – na úrovni celých států.
Virus, přestože o něm pořád ještě víme málo, se chová celkem předvídatelně. Téměř veškerá nejistota je dána chováním lidí. A je nesmírně velká.