Jakmile v ČR skončí nouzový stav, posune se důraz z oblasti zdravotní na oblast ekonomickou. Je dobré si uvědomit, že právě začínající krize hospodářství je zcela jiné kvality než ty slavné velké krize z roku 1929 nebo 2009. Pokud ty minulé krize měly kořeny v rozporech ve fungování ekonomiky, nyní šlo o virovou nákazu. Na tento v podstatě přírodní jev se reagovalo plošnou mocenskou restrikcí sociálních kontaktů, čímž došlo k historicky bezprecedentnímu administrativnímu přerušení chodu podstatné části ekonomiky ze dne na den.
Důsledkem této dočasné hibernace ekonomiky bude prudký pád jejího výkonu, po jejím probuzení se ale poměrně rychle její výkon může obnovit. Nepřekreslí se světové mapy, některé změny se ale asi urychlí, některé projekty naopak pozdrží. Nejdříve bude nutné řešit nemalé škody, protože nejen v peněženkách lidí, ale i v bilancích firem a státu vznikne značná černá díra. A speciálně ve veřejném zdravotnictví se projeví neplánované náklady na boj s epidemií, přičemž intenzitu léčení ostatních zdravotních problémů nebudeme jistě chtít nijak snížit.
Prvním nárazem byl negativní šok z vypnutí ekonomiky (v důsledku karantény se krátí nabídka práce, zboží i služeb). Reakcí byly rychlé státní programy první pomoci zasaženým domácnostem a firmám. Ty se ale brzy spotřebují, a neřeší co dál. Jen dávají šanci nějak přežít prvních pár týdnů vypnutí ekonomiky. S nabídkovými omezeními vyvolanými úředními zákazy nemá cenu bojovat systémovými nástroji. Ale s propadem domácí, a do budoucna zejména zahraniční poptávky přichází skutečná krize hospodářského systému. Pokud se z protipandemických opatření vymaníme dříve než ostatní, můžeme mít konkurenční výhodu větší připravenosti.
Tohle je tedy chvíle pro hledání strategičtější odpovědi. Počátkem dubna vláda za tím účelem znovu ustanovila Národní ekonomickou radu (NERV), při krizovém štábu vicepremiér Hamáček zřídil pracovní tým pro ekonomickou strategii a vznikla také iniciativní platforma akademiků pro řešení otázek ekonomiky v čase koronaviru. Také pro ČR je současná situace hrozbou i šancí zároveň, a je tedy nezbytné mít postup národohospodářsky efektivního zapnutí české ekonomiky co nejdůkladněji promyšlený. A půjde o to nejen opět roztočit kola, ale současně naskočit do vlaku ekonomické modernizace v rámci posunů v mezinárodní dělbě práce.
Důležité je, aby nezvládnutý restart ekonomiky nepřerostl v dluhovou a finanční krizi, aby dál neoslabil naši možnost strategického řízené země (důsledkem by bylo posílení periferního postavení ČR). Největší potenciál má nyní fiskální politika, za předpokladu chytrých, dobře cílených výdajů. Jen je třeba se vyhnout nárazu na dluhovou brzdu (hranice dluhu 55 % HDP). A to by se mohlo stát relativně rychle (v období 2008-2013 vzrostl podíl veřejného dluhu z 28,7 % na 44,6 %). Změna filozofie daní a chytré veřejné výdaje budou tématem pro příští volební období 2021-2025.
Potenciál měnové politiky je omezenější. Snížení úrokových sazeb je samozřejmostí, v českých podmínkách ale nelze snít o emisi peněz na úrovni ekonomických velmocí. ČNB nemůže fungovat jako neomezený bankomat. To by mohlo mít devastační účinky na měnu a finanční stabilitu. Díky svému dočasně rozšířenému mandátu může ČNB nejen nakupovat státní dluhopisy, ale pustit se i do alternativních finančních investic, od kterých ale dnes investoři spíš utíkají. Otázkou je, jak se chce ČNB zajistit, aby toto břemeno soukromých investorů nebylo na ni příliš velké.
Vypnutí ekonomiky nyní způsobí odklad řady investic. Zpočátku pro výpadek dodavatelských kapacit, pak pro chybějící kapitál, pokud se zadře úvěrování rozvoje. Musíme si uvědomit, že moratorium na splátky úvěru sice umožní překlenout nedostatek provozního kapitálu. Banky však nebudou mít při odloženém splácení ambici půjčovat na rozvojové projekty, když nebudou mít jasno v návratnosti svých úvěrů. V běžném hospodářství bude důležité mít disponibilní hotovost. Rozvoj velké ekonomiky ale mohou ovládnout zejména ti silní s volným kapitálem.
Oslabené české podniky by tak mohl skupovat zahraniční kapitál. Proto je důležité zejména tyto podniky udržet nad vodou. Náš malý stát ovšem vlastním kapitálem neoplývá. Určité řešení je poskytnutí státních garancí na komerční úvěry. Taková státní garance je jen zástavou a nespadne hned do státního dluhu (na rozdíl od rozpočtové dotace). Splácené půjčky mohou mít revolvingový efekt. U investic do dobrých projektů, kde se spojí veřejné a soukromé peníze, lze kalkulovat s tzv. pákovým efektem. Nepotřebujeme ale krmit zombie firmy, které by krize jen zneužily.
U pečlivě vybraných strategických firem lze uvažovat o nákupu jejich podílů přímo státem. Před 10 lety ve finanční krizi Američané koupili např. General Motors, Němci zase vstoupili do Comerzbank. V malé české ekonomice by ovšem bylo chybou takto jen socializovat ztráty a nechat privátnímu sektoru kapitalizovat budoucí zisky. Kdo má na krizi nakonec zbohatnout? Ohlídá stát v rukou pravice, aby majetkové přesuny nedopadly jako v 90. letech? Aby místo posílení státu nepřišly supí praktiky investičních fondů.